Že by se českému sportu konečně blýskalo na lepší ekonomické časy a potenciálně větším přísunem peněz ze státních prostředků se v dohledné době alespoň začal blížit normálnímu evropskému průměru místo toho, aby na starém kontinentu dál patřil mezi úplně nejhorší? Po letech stagnace, či spíše úpadku a strádání to nyní vypadá slibně.
Přitom ještě před několika měsíci dostalo sportovní prostředí v ČR další tvrdou ránu (po loňském propuknutí korupční kauzy Českého tenisového svazu) v podobě trestního stíhání šéfa České unie sportu Miroslava Jansty. Ten přitom paradoxně patřil k největším kritikům dlouhodobě mizerné státní podpory sportu a sympaticky bojoval za její navýšení, aby najednou sám padl na dno.
Přesto se s přibývajícím časem za poslední rok hlasitě ozývá stále víc hlasů – často i z nadmíru významných úst – že Národní sportovní agentura řešící mimo jiné dotace do této sféry je sice hezkým mezistupněm, ale přesto nedostatečným. A že jediným opravdu koncepčním řešením z dlouhodobého hlediska je nezbytný vznik Ministerstva sportu.
Dokud totiž sport u nás nebude mít svůj skutečný vládní úřad (jako třeba kultura), nikdy se nemůže svým celkovým postavením v rámci České republiky – včetně právě výše ekonomické podpory – ani přiblížit tomu, co je z hlediska financí a potažmo souhrnných podmínek k činnosti ustáleně běžné pro jiné sféry veřejné činnosti. A o jejich případném dorovnání nemůže být ani řeč.
Bylo to ostatně jedno z hlavních témat Národní konference o podpoře sportu a pohybu, jež proběhla minulý týden v Praze. Už samotný fakt, že se taková akce s účastí spousty vynikajících sportovců minulosti i současnosti, a dokonce také samotného prezidenta ČR Petra Pavla uskutečnila, je obrovským posunem vpřed. Přesto její konání samo o sobě pořád nic neznamená.
Momentálně jde o to, aby naprosto pravdivé a bezvýhradně pádné argumenty dokládající nepopiratelný přínos sportování i pohybových aktivit pro celý národ jak z hlediska zdraví, tak samotné ekonomiky přesvědčily ty, kteří o potřebných změnách reálně rozhodují. To znamená většinu členů Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, tedy mnohdy politiky nemající ke sportu absolutně žádný vztah.
Zrovna tento rozhodující krok tedy bude nesmírně složitý, jakkoliv si obyčejný člověk z běžného lidu může třeba myslet něco jiného. A dokud se podpora sportu a pohybu u nás nezvedne ze současných přibližně sedmi až osmi miliard korun ročně minimálně na dvojnásobek, nepohneme se především úrovní obecné pohybové zdatnosti občanů včetně mládeže a dětí z místa směrem k tolik potřebnému zlepšení.
Nicméně i prostějovský primátor, zároveň senátor František Jura se na závěr pátečního slavnostního vyhlášení ankety Sportovec města Prostějova nechal veřejně slyšet, že z jeho pohledu je vznik Ministerstva sportu ČR na velice dobré cestě. Kéž by! A snad k tomu v časově dohledném horizontu skutečně dojde.
