Dal jsem si odstup od hodnocení oslav k 80. výročí konce války a dobře jsem udělal. V našem městě nemám problém a jsem rád, že vše proběhlo důstojně a že jsme nezapomněli na žádné z osvoboditelů, tudíž byli vzpomenuti vojáci rumunští, sovětští a také „svobodovci“, nikdo nebyl opomenut, nikdo ignorován a dějiny se zde neohýbaly.
Čeho jsem byl ovšem svědkem v médiích a na sociálních sítích, tak to už tedy překročilo meze veškeré nechutnosti. Byl jsem zděšen, kdo všechno se k těmto nechutnostem propůjčil. Některé výroky a články byly plivancem do tváře těch, kteří za naši republiku v květnu 1945 nasazovali životy. A je úplně jedno, zda se jednalo o vojáky americké, belgické, rumunské, sovětské, československé, či další.
Když vše odstartovala „tetuše Danuše“ svým výrokem, že náš stát osvobodila americká armáda, byl jsem ještě v klidu, protože všichni víme, že v tomto případě a u této osoby je to tak, že jediná mozková buňka, která zajišťuje dýchání, je v její hlavě zcela opuštěná a více jich tam není, bohužel pak přišla ta další smršť.
Hlášky masivní skupiny trollů, myslím, že i robotů a přednastavené umělé inteligence byly neskutečnou snůškou polopravd, překroucených faktů a otevřených lží a člověk jen zděšeně zíral, kolik se toho dalo na sociálních sítích a internetu najít. Další obrovskou a nebezpečnou skupinou byli novináři, a to především ti, které aktuálně budeme víc platit v rámci koncesionářských poplatků, tedy novináři ze státních médií. No a poslední skupinou byla aktuálně vládnoucí garnitura. Výroky některých politiků šlo směle klasifikovat jako urážky na cti a šíření poplašné zprávy, a to včetně toho nejvyššího. Je smutné, že nám tady 40 let historii překrucovali vládci z jedné strany a teď se to děje zas.
A teď k té samotné historii. Pokud chcete v tomto oboru působit, případně něco pouštět do éteru, musíte znát pravidla práce historika. Ta se učí na každé slušné katedře historie a já osobně zažil takovou katedru v Olomouci na filozofické fakultě. Ta pravidla jsou ve zkratce taková. Studujte veškeré dostupné prameny, ověřujte si informace z více zdrojů, pokud hovoříte s pamětníky, ověřujte si i jejich zážitky a vzpomínky, literaturu studujte opravdu odbornou, a ne populárně naučnou, i když občas i ta pomůže. A to nejpodstatnější, historická fakta zasazujte do rámce daného období a neprovádějte jejich nevhodnou aktualizaci se současným aktuálním děním. Vyhnete se pak posměchu a někdy i odsouzení od svých kolegů a už vás nikdo nepozve ani na sraz historiků v hospodě čtvrté cenové skupiny, natož na odbornou vědeckou konferenci.
To porušování pravidel historické práce se letos tedy dělo ve velkém, a pokud se jich někdo držel, byl označen za dezoláta, extrémistu a bůhví co.
Ale vraťme se zase do našeho města. Jsem rád, že jsme si mohli užít příjemný den 8. května a připomenout si události staré 80 let. Každý rok tady na tomto místě doporučuji i vzpomínky generála Viléma Sachera, prostějovského rodáka, který byl přímým účastníkem posledních dnů války v našem regionu. Jsem rád, že se nebojíme říct, že velký podíl na osvobození v našem regionu měla i Rumunská královská armáda a koneckonců replika jejich tančíku je již každoroční součástí oslav osvobození.
Suma sumárum. Máme tady celou řadu hrdinů, kteří pomáhali osvobozovat naši vlast. Za toto osvobození i mnozí padli a je jedno, ze kterého státu byli. Idea byla vrátit se tady po vítězné válce k masarykovským tradicím v čele s prezidentem Benešem. Že se vše zvrtlo, je jiná historická kapitola, ale určitě si tehdejší 20letí kluci a i mladší, nezaslouží, aby se pomalovávaly jejich hroby hanlivými kresbami, aby se z osvoboditele dělal okupant a podobné věci. Byl to květen 1945. A že politici hráli někde mocenské hry, to tito mladí kluci opravdu nevěděli. Kdo tohle nechápe, ať raději mlčí a nehraje své aktuální politické hry.
R
Ještě něco k výročí osvobození.
Dal jsem si odstup od hodnocení oslav k 80. výročí konce války a dobře jsem udělal. V našem městě nemám problém a jsem rád, že vše proběhlo důstojně a že jsme nezapomněli na žádné z osvoboditelů, tudíž byli vzpomenuti vojáci rumunští, sovětští a také „svobodovci“, nikdo nebyl opomenut, nikdo ignorován a dějiny se zde neohýbaly.
Čeho jsem byl ovšem svědkem v médiích a na sociálních sítích, tak to už tedy překročilo meze veškeré nechutnosti a byl jsem zděšen, kdo všechno se k těmto nechutnostem propůjčil. Některé výroky a články byly plivancem do tváře těch, kteří za naši republiku v květnu 1945 nasazovali životy a je úplně jedno, zda se jednalo o vojáky americké, belgické, rumunské, sovětské, československé a další.
Když vše odstartovala „tetuše Danuše“ svým výrokem že náš stát osvobodila americká armáda, byl jsem ještě v klidu, protože všichni víme, že v tomto případě a u této osoby je to tak, že jediná mozková buňka, která zajišťuje dýchání, je v její hlavě zcela opuštěná a více jich tam není, bohužel pak přišla ta další smršť.
Hlášky masívní skupiny trollů, myslím, že i robotů a přednastavené umělé inteligence byly neskutečnou snůškou polopravd, překroucených fakt a otevřených lží a člověk jen zděšeně zíral, kolik se toho dalo na sociálních sítích a internetu najít. Další obrovskou a nebezpečnou skupinou byli novináři a to především ti, které aktuálně budeme víc platit v rámci koncesionářských poplatků, tedy novináři ze státních médií. No a poslední skupinou byla aktuálně vládnoucí garnitura. Výroky některých politiků šlo směle klasifikovat jako urážky na cti a šíření poplašné zprávy a to včetně toho nejvyššího. Je smutné, že nám tady 40 let historii překrucovali vládci z jedné strany a teď se to děje zas.
A teď k té samotné historii. Pokud chcete v tomto oboru působit, případně něco pouštět do éteru, musíte znát pravidla práce historika. Ta se učí na každé slušné katedře historie a já osobně zažil takovou katedru v Olomouci na filozofické fakultě. Ta pravidla jsou ve zkratce taková. Studujte veškeré dostupné prameny, ověřujte si informace z více zdrojů, pokud hovoříte s pamětníky, ověřujte si i jejich zážitky a vzpomínky, literaturu studujte opravdu odbornou a ne populárně naučnou, i když občas i ta pomůže a to nejpodstatnější, historická fakta zasazujte do rámce daného období a neprovádějte jejich nevhodnou aktualizaci se současným aktuálním děním. Vyhnete se pak posměchu a někdy i odsouzení od svých kolegů a už vás nikdo nepozve ani na sraz historiků v hospodě čtvrté cenové skupiny, natož pak na odbornou vědeckou konferenci.
To porušování pravidel historické práce se letos tedy dělo ve velkém a pokud se jich někdo držel, byl označen za dezoláta, extrémistu a bůhví co.
Ale vraťme se zase do našeho města. Jsem rád, že jsme si mohli užít příjemný den 8. května a připomenout si události, staré 80 let. Každý rok tady na tomto místě doporučuji i vzpomínky generála Viléma Sachera, prostějovského rodáka, který byl přímým účastníkem posledních dnů války v našem regionu. Jsem rád, že se nebojíme říct, že velký podíl na osvobození v našem regionu měla i Rumunská královská armáda a koneckonců replika jejich tančíku je již každoroční součástí oslav osvobození.
Sumasumárum. Máme tady celou řadu hrdinů, kteří pomáhali osvobozovat naši vlast a za toto osvobození i mnozí padli a je jedno ze kterého státu byli. Idea byla vrátit se tady po vítězné válce k masarykovským tradicím v čele s prezidentem Benešem, že se vše zvrtlo, je jiná historická kapitola, ale určitě si tehdejší 20letí kluci a i mladší, nezaslouží, aby se pomalovávali jejich hroby hanlivými kresbami, aby se z osvoboditele dělal okupant a podobné věci. Byl to květen 1945 a že politici hráli někde mocenské hry, to tito mladí kluci opravdu nevěděli a kdo tohle nechápe, ať raději mlčí a nehraje své aktuální politické hry.
