Před nedávnem jsme s kamarádkami zabrousily na oblíbené téma, které se týká kilogramů, s nimiž více či méně úspěšně celý život bojujeme.
Nikdy jsem nebyla Twiggy, ale když si vzpomenu, jak jsem vypadala ještě před pár lety, jen si tiše povzdychnu. Šedesát kilo živé váhy bylo ale vyváženo třesoucími se prsty, nervózní jsem byla jak tenisák a spala dvě hodiny denně, když moc. Žádná dieta, vážení, nýbrž nervy – a jak se spolu se situací v domě zklidňovaly, vracela jsem se zpět ke své váze. No a co si budeme povídat, vlivem sice nesmírně zajímavého, ale sedavého zaměstnání jsem ji o nějaký ten špek překonala. Co jsem ale zjistila, je potěšující. S kilogramy jsem jaksi nabyla vyrovnanosti, klidu, spokojenosti a v neposlední řadě dobré nálady. Taky na vzhledu se to zřejmě odrazilo k dobrému, páč o nabídky k seznámení od pánů nejrůznějšího věku nemám nouzi.
Proto jsem hlasitě vyslovila svůj názor, že nějaké to kilo navíc rozhodně není na závadu a než bych se sice štíhlá jako laň, ale v podobě uzlíčku nervů vrátila k ideální váze, zůstanu raději taková, jaká jsem. A komu se to nelíbí, ať si najde vymakanou křehuli, která se denně týrá v posilovně a místo upečeného bůčku mu k večeři nutí zeleninový salát se sezamem a tofu.
Jedna ze členek debatního kroužku mě potěšila, neb vzápětí kontrovala vzpomínkou na dobu svého mládí. „Byla jsem na zábavě, no, mohlo mi být tak patnáct šestnáct, kousek za městem v jedné dědině. Hrály se ploužáky, páry se k sobě měly a najednou do tlumené hudby zazněl jasný dívčí hlas: „Jestli hledáš prsa, tak je to čtvrtá pneumatika odspodu.“ S mládencem, jemuž byla slova adresována, dívka odcházela domů. A z následných setkání vyplynulo, že se z nich stal pár.
Tím ovšem potvrdila mou pravdu – má-li Tě muž rád, snese i nějaké to Tvoje kilo navíc. Aspoň může popravdě říkat, že jeho láska je VELIKÁ!
