Léto vybízí mimo jiné k četbě, na kterou přes rok moc času nezbývá. A já dnes mohu představit autora zatím dvou knih vonících jehličím, houbami, trochu i loveckým prachem a vůbec vším, co se týká lesa a myslivosti. Mám před sebou dvě knihy Františka Mlčocha „S Almou po boku“ a „Místa, která mám rád“.
Kdo je František Mlčoch? Je členem uskupení Myslivečtí autoři Moravy a Slezska.
V myslivosti vidí odkaz pro budoucí generace a odpočinek po náročné práci. To je velmi stručné, a tak nechám promluvit samotného autora, který takto zval k četbě své první knihy: „Ve své prvotině se vyznávám ke své lásce k lesu a přírodě vůbec. Vnímavý a citlivý čtenář najde mezi řádky to, co jsem chtěl sdělit všem. Totiž to, že myslivost je nejen koníček, ale i životní styl.
Není jen o lovu, ale především o práci pro zvěř, les a potažmo i pro ostatní lidi. Vždyť myslivci dělají i to, co laik nevidí a co bohužel mnohdy ani vidět nechce. Jde nejen o vysazování stromků, záchranu zvěře při senosečích, ale i práce na instalaci a údržbě pachových ohradníků a mnoho dalšího. Rozumný myslivec ví, kdy má nechat pušku na rameni a kdy je naopak třeba zasáhnout.
Svým vyprávěním vtahuji čtenáře do děje natolik, že má pocit, jako by lesem šoulal spolu se mnou a mojí Almou. „V půli měsíce září bývám každoročně zasněný. Vytrvale prší od včerejšího večera. Zpod přivřených víček bedlivě pozoruji starého hřivnatého jelena. S mrmláním pomalu táhne bukovým náletem. Zastaví se a setřásá ze sebe kapky vody, které kolem jeho těla tvoří svatozář. Vím jistě, že se spolu jednou v milovaných Jeseníkách setkáme."
Jsem přímo vášnivým lovcem zvěře myslivosti škodící. Věřím, že nejen začínající myslivci s podobným zaměřením najdou v mém vyprávění praktické rady a triky, kterými lov lišek a kun udělají účinnější. Motto: Až opadne poslední list, mráz pevně zakove půdu a napadlý sníh zbarví vše doběla, teprve tehdy se naplno rozproudí krev v žilách lovce škodné...“
O druhé knize říká autor toto: „Kniha Místa, která mám rád je soubor mysliveckých, loveckých i neloveckých povídek a básní. Odehrávají se nejen na Prostějovsku, ale i v Jeseníkách a na Vysočině, kam jezdím nejen lovit a kde mám přátele. Všechny jsou psané podle mých reálných zážitků a jsou pravdivé. Zveme Vás spolu s border teriérkou Almou na toulky naší krásnou přírodou. Na podzim budeme šoulat za troubícími jeleny na Libavé. V zimě nám ztuhnou ruce mrazem při čekání na lišky, kuny a divočáky. Na jaře spolu budeme pozorovat bezstarostnou hru liščat, která nám nedovolí zvednout pušku. V parném létě nás budou krýt husté větve jasanu v Ovčáčce. Cestou nás bude provázet volání divokých hus, houkání hřivnáčů a po nocích tajemné houkání výra, vládce noci. Tak tedy pojďme, je čas...“
Já si na závěr přece jen neodpustím ještě něco o autorovi. Řekl o sobě toto: „Píšu o tom, co cítím, vidím a prožívám. Píšu pro obyčejné lidi, stejné jako jsem já sám. Žiji v malé vesničce na úpatí Drahanské vrchoviny a 28 let jsem pracoval jako pečovatel, pracovník přímé péče v Centru sociálních služeb Prostějov. V myslivosti vidím odkaz pro budoucí generace a relax po práci. Někteří z Vás znají mé básně z mysliveckých magazínů, povídky ze Slovenského mysliveckého časopisu Halali a z facebookové skupiny Myslivci sobě pod názvem Manželovy příběhy. Pokud chcete relaxovat u knížky s mysliveckou tematikou, nebo přemýšlíte, že uděláte radost svým blízkým, mé knihy jsou pro vás to pravé. Knihy S Almou po boku a Místa, která mám rád reflektují mé vlastní zážitky z lesa. Na mých zelených cestách mě věrně provází v povídkách zmiňovaná fenka border teriéra Alma z Donnova rodu.
Na závěr dodám, že se chystá třetí kniha, tak se budeme těšit.
