Když si fotbalový fanoušek spočítá období letního a zimního volna, tak mu okamžitě dojde, že se jedná o zhruba tříměsíční rozdíl. A to se nebavíme jen na regionální úrovni, ale i v rámci vyšších soutěží. Je to i pochopitelné, protože přes krátké zimní dny by to žádný smysl nedávalo, ale přesto si umím představit, že by se letní přestávka ještě dala minimálně ve druhých ligách o čtrnáct dnů prodloužit. Stačilo by k tomu přitom málo. Buď popřemýšlet, jak moc důležité je nehrát během reprezentační přestávky, nebo dvě vložená kola navíc.
Druhá fotbalová liga je v tomto zcela zdárným příkladem. Konec ročníku máte na přelomu května a června. Pak vás čeká krátká dovolená a hned se vracíte zpátky do přípravy, protože nový ročník začíná už v polovině července. Tento termín je pak doslova k zamyšlení. Je zcela nutné hrát v úmorných vedrech první dvě tři kola? U nejvyšší soutěže, která bojuje s termíny, to ještě fanoušek dovede pochopit, ale proč je tomu tak i o patro níže, kde se hraje se vším všudy třicet duelů?
Každý hráč vám jistě potvrdí, že bude raději dvakrát za týden hrát než trénovat. Ve vyspělejších zemích je to zcela běžné a utkání mají daleko více. U nás je to stále jako něco mimořádného, kde pak řada lidí hovoří o možné únavě. Myslím si, že daleko větší únava je právě z těch zápasů, kdy teploty přesahují třicítky, ale to je samozřejmě jen věcí názorů. Vložit tam jednu či dvě středy navíc, tak se mohla druhá liga začít hrát v klidu v srpnu a hráči by jistě ocenili, že by své vlastní volno měli delší než první polovinu června.
Možná by nebyla ani potřeba řešit středeční termíny. Pokud by totiž reprezentační přestávka začala platit jen pro nejvyšší soutěž, tak bych v tom osobně viděl jen pozitiva. V termínech v září a říjnu by se mohla hrát jen druhá nejvyšší soutěž, kde stejně najdeme reprezentantů čítajících maximálně na jedné ruce. Pro samotnou soutěž i kluby by to pak mohlo znamenat zaprvé pozdější start soutěže, tedy delší volno. Za druhé i větší možnosti propagace a vidění, protože by i tato soutěž mohla přilákat více návštěvníků. Když najdeme přenos či zápas ve svém okolí, tak je logické, že každý raději sáhne po vyšší soutěži. V tomto se to mohlo trošku odbourat a zažitý stereotyp opustit.
Podobné je to ale v dalším celospolečenském sportu, kterým je hokej. I zde probíhá reprezentační přestávka ve druhé lize, což je minimálně zvláštní. Na nižších úrovních tak kolikrát jdeme sami proti sobě, i když by se to dalo řešit jinak. S ohledem na zdraví hráčů bych pak taky raději uvítal přijít se podívat v polovině září na fotbalový stadion než v polovině července, kdy je člověk rád, že vůbec je.
