Byla to moc hezká představa, že ženy VK Prostějov po většinově protrápené sezóně 2020/21 začnou na jejím konci v podobě extraligového play-off náhle hrát mnohem lépe. Takhle to však ve sportu – a především v tom kolektivním – zpravidla nechodí. Spíš téměř vždy platí, že co nefunguje skoro celou dobu, pokračuje stejně či podobně i ve zbytku času.
Hanačkám přitom hrály do karet hned dvě příznivé okolnosti. Jednak pozvednutí vlastních výkonů i výsledků v závěru dlouhodobé části nejvyšší české soutěže. A také dárek od vrtkavého osudu tím, že koronavirus extrémně oslabil jejich čtvrtfinálové soupeřky z pražského Olympu. Za těchto okolností se přímo nabízelo využít dané situace a svým herním progresem dospět nejen k dílčímu vítězství v jednom zápase.
Bohužel volejbalistky vékáčka svůj celoroční stín nepřekročily. Během všech tří duelů série proti PVK navíc opakovaly pořád stejné neduhy, už tolik známé z předchozích týdnů a měsíců. Nevynucené až školácké chyby v důležitých či rozhodujících momentech. Dlouhé série inkasovaných bodů. Těsně ztrácené koncovky vyrovnaných setů. A tím neschopnost dotáhnout k úspěchu slibně rozjeté mače.
Vyjmenované nedostatky nejvíc bily do očí ve třetím čtvrtfinále v Praze, kde kompletní prostějovský tým měl jednoznačně porazit torzo protivníka bez čtyř stěžejních členek jeho základní sestavy. Jenže neporazil, vydřený triumf a tím i postup naopak slavil výrazně okleštěný Olymp. I s kvartetem náhradnic byl totiž herně preciznější, bojovnější a hlavně psychicky silnější. Hlava je u profesionálních sportovců a sportovkyň alfou i omegou všeho. Stejně jako u kolektivních odvětví opravdová parta. Když k tomu připočteme nižší výkonnostní kvalitu Petrášova souboru, dojdeme k logickému a pravdivému zdůvodnění prostějovského volejbalového strádání v uplynulém ročníku.
