Na první pohled se může zdát, že Laukův odchod z Bostonu Bruins do Pardubic je krok zpět. Opustit nejlepší ligu světa a vrátit se do české extraligy v produktivním věku svádí k jednoduchému závěru: v zámoří neuspěl. Jenže realita je složitější.
Lauko strávil v Severní Americe sedm let, ale stabilní místo v sestavě NHL si nikdy nevybojoval. Většinu času plnil roli tvrdého bojovníka na čtvrté lajně, jehož úkolem nebylo střílet góly, ale chránit spoluhráče a odvádět „černou práci“. Taková pozice má svou hodnotu, ale pro hráče, který v sobě cítí ofenzivní potenciál, může být dlouhodobě frustrující.
Když se letos v létě rozběhl trh s volnými hráči v NHL, většina hokejových fanoušků i odborníků předpokládala, že Boston si Jakuba Lauka nenechá utéct. Český útočník sice nebyl hvězdou první formace, ale svou roli ve třetí a čtvrté lajně zvládal s energií a zaujetím, které v zámoří rozhodně neunikaly pozornosti. O to větší překvapení přišlo, když klub Bruins kvalifikační nabídku neposlal, a navíc se ukázalo, že hráči tuto informaci předal až doslova na poslední chvíli. Generální manažer Bostonu k nelibosti velké části fanoušků Lauka „nepodepsal“, ale na jeho místo přivedl hráče, kteří za tým zatím nic neodehráli. Není tak jisté, zda do mužstva zapadnou. Přitom český rodák pro něj byl jistota a jeho finanční požadavky by pro organizaci nebyly určitě nesplnitelné.
Lauko otevřeně přiznal, že jeho pozici neulehčily jak zdravotní problémy, tak ne zcela povedené hostování v Minnesotě. Když se ale vrátil zpět do Bostonu, měl pocit, že hraje dobře a klub s ním počítá. Jenže došlo ke změně trenéra a s ní i proměně plánů.
Největší komplikací ale byla komunikace, nebo spíše její absence. Klub Bruins podle hráče dal jasné stanovisko až v posledních hodinách před otevřením trhu, kdy už byly volné pozice v sestavách jiných týmů rozebrané. Pro hokejistu pohybujícího se na pomezí spodních útočných lajn je to likvidační časový tlak.
Výsledek? Místo další sezóny v NHL podepsal chomutovský odchovanec smlouvu s extraligovými Pardubicemi. Rozhodnutí, jež na první pohled může působit jako krok zpět, má ale jasné opodstatnění. Získá stabilní místo, výraznou porci času na ledě a možnost hrát ofenzivněji, což je podle všeho role, po níž touží. A s blížící se olympiádou má šanci se ukázat reprezentačním trenérům i skautům NHL v úplně jiném světle.
Boston možná jednal čistě z byznysového pohledu, ale paradoxně mohl Laukovi nechtěně pomoci. V Pardubicích má totiž příležitost přepsat svůj hokejový příběh, a třeba se vrátit do NHL ne jako „dělník“ do čtvrté lajny, ale jako produktivní útočník, o něhož se budou kluby přetahovat.
Někdy je nutné couvnout, abyste se mohli pořádně odrazit. A Lauko teď podle mého stojí na startovní čáře a chystá se na pořádný sprint.
