Bohužel je to tak, srpen pomalu kočí a s ním i prázdninový a dovolenkový čas a vlastně i tak nějak celé léto. Bude na co vzpomínat, o čem debatovat. Tak si tedy zkusme něco připomenout. Místní řidiči budou jistě debatovat o situaci na rondelu u čerpací stanice Shell. Ti, kteří řídit umí, suše zkonstatují, že ta uzávěra se semafory nebyla tak děsivá a že se zkušenostmi a kapkou trpělivosti se dalo vše přežít. Řidičské hysterky, jichž je bohužel v našem městě evidentně také plno, budou nejlépe na „Bezcenzuře“ stále prskat, jak to bylo děsivé a jak to brzdilo provoz a že větší hrůzu nikdy nezažili a jak za všechno může radnice. Těm bych vzkázal, vraťte řidičák a neremcejte a choďte pěšky, nikomu tak neublížíte. I nadále se povede vzrušená diskuse o tom, zda cyklisté mají mít zakázán vjezd do Plumlovské ulice. Za mě rozhodně ano. Už konečně vymezme cyklistům v tomto městě místo, kam patří, tedy na cyklostezky, ať nás ostatní už konečně proboha přestanou otravovat a obtěžovat, a hlavně být drzí a arogantní s tím, že jim zřejmě patří svět. Diskuse teprve jistě začne o tom, zda omezit ve městě v noci parkování nadměrných vozidel. Parkování je neuralgický bod ve všech městech. A ano, takovéto omezení může pomoci alespoň večer a v noci. Zda to pomůže, uvidíme, ale je to počin, který jsem já osobně navrhoval asi před třemi lety. Mám na to tři svědky, dnes zastupitele na místní radnici.
Na poli sportu se vraťme k dalšímu ročníku tenisového mistrovství světa kategorie 14letých, jež opět proběhlo v našem městě. Já osobně jsem rád, že tradice pokračuje a že bylo možno vidět nové naděje, které jednou ovládnou grandslamové turnaje. Věřme, že mezi nimi bude i někdo z našich. A ještě jedna sportovní věc mě zaujala, i když se bohužel nestala v našem městě, ale na venkovním výjezdu našeho fotbalového druholigového týmu. Porazili jsme Zbrojovku Brno. Tým, jenž má za sebou prvoligovou účast, bojoval kdysi i v pohárech a býval konkurencí Spartě a Slavii a třeba Slovanu Bratislava ve federální lize. Ano, ty doby jsou sice minulost, ale porazit Zbrojovku, která má stále ambice jít výš, to prostě mezi odborníky zazní příjemně. Tak si toho výsledku važme.
A teď k jedné mrazivé vzpomínce. V srpnu 1945, tedy před 80 lety, dvě japonská města Hirošima a Nagasaki poznala ničivou sílu atomové bomby. Ukázalo se v plné síle, co dokáže atomová energie, když se použije pro účely síly. Svět i sám autor bomb byli v šoku. Dnes, kdy okolo nás stále někdo chrastí zbraněmi, je dobré si toto kulaté výročí připomenout o mnoho víc a opravdu se zamyslet nad tím, zda podporovat militarismus živený především snahou o co největší zisk na účtu zbrojařských firem a zainteresovaných politiků, anebo všemožně podporovat snahy o mírové řešení konfliktů a zastavení mnohdy nesmyslných bojů. Ty nikomu neprospívají a jen způsobují tragédii v rodinách padlých vojáků a materiální škody, které se budou léta napravovat. Je neuvěřitelné, kolik hloupoučkých jedinců je schopno dnes prosazovat válečnické snahy před udržením míru a druhou stranu osočovat z toho a z toho. Tato arogance je až děsivá právě ve stínu onoho 80. výročí, kdy jedinci válečníci zřejmě úplně pohrdají japonskými oběťmi a oběťmi těch současných válečných konfliktů. Je až děsivé, že tito jedinci jsou zároveň spojováni s aférami z „doby covidové“, kdy se evidentně napakovali penězi z vakcínového a rouškového byznysu, kteří se lokálně objevují ve finančních aférách a manipulacích voleb po Evropě a obecně jen a jen škodí.
Já věřím, že vše se nakonec v dobré obrátí. A tak si ještě užijme kapku toho srpnového léta.
