Že slovem můžeme pohladit i udeřit, potěšit i rozesmutnit, rozesmát i rozplakat, to víme všichni. Slovo je zřejmě nejfantastičtějším nástrojem lidstva. Žádný vynález nepřekonal jeho sílu, vždyť je schopno rozpoutat válku, uzavřít mír, spojit i rozdělit nejen jednotlivce, ale i celé národy.
Je jen trochu škoda, že slov mezi lidmi jaksi ubývá, jsou nahrazována zkratkami a některá nová jsou už pro střední generaci leckdy sotva pochopitelná. Smutno je mi, když čtu či poslouchám stále stejné formulace, vždyť už od dětství jsem slýchala, že právě čeština je jazyk nesmírně bohatý.
Ale není ještě tak zle – svou nelibost dokážeme stále vyjádřit velmi květnatě, v tom se sotva co změnilo. Nedávno jsem v jednom prostějovském supermarketu zažila pikantní příhodu s jedním ze zákazníků. Pán přede mnou si až po namarkování všiml, kolik má zaplatit za balíček hovězího, které si předtím poručil u pultu. A začal pokřikovat, že takovou „bejkárnu" tedy nezažil. Obdivovala jsem stoický klid pokladní, která reagovala pouze větami ve smyslu „tak si to neberte, nic se neděje“. Etuda by nebyla ničím zajímavá, pokud by se pán nadále zdržel slov a balíček ponechal na pokladně. Ale to ne. Repertoár nadávek, kterými počastoval zaměstnance obchodu, potažmo celou vládní garnituru, zahrnoval široké spektrum, použil nejen výrazy nepublikovatelné a notoricky známé, odskočil si i do říše zvířat, a také, což bylo pro mnohé nakupující zajímavým zpestřením, i do oblasti různých lidských činností. Nevynechal ani názvosloví technické, známé odborníkům z profesí gastronomických, strojírenských a zednických. Zástupci mladé generace mezi svědky této víceméně komické události měli skvělou příležitost obohatit si svůj slovník.
Denně potkávám pubertální mládež, a protože se vskutku nestydí nahlas vyjadřovat své názory a pocity, které jsou, jak známo, právě v tomto věku velmi často negativistické, vím zcela jistě, že její slovní zásoba je i v tomto směru opravdu chudičká. Možná bychom se dozvěděli od popuzeného zákazníka ještě víc, ale nakonec nás všechny poslal tam, kde slunce nesvítí, nechal nákup nákupem a prodejnu poklusem opustil.
Jeho výstup trval pár minut, ale stačil mě přesvědčit, že naše mateřština je jazykem pestrým, zvukomalebným, razantním, nesmírně košatým, a hlavně stále se rozvíjejícím. Lze jen doufat, že je tomu tak i v dalších oblastech našeho slovního projevu. Například při vyjádření radosti, pochvaly a lásky.
Dlužno podotknout, že ač ten pán použil i slova toho nejsilnějšího kalibru, důsledně paní pokladní vykal. Takže optimistická poznámka na závěr – nejenže čeština ve vývoji neustrnula, ale ani zásady dobrého vychování nepřicházejí zkrátka…
