Už nějaký ten rok si „vládneme sami“. Činíme tak prostřednictvím svobodných voleb, které u nás nedávno proběhly. O jejich výsledcích si každý z nás může myslet své, nejde však zpochybnit, že vznikly na základě rozhodnutí jednotlivých občanů.
Český národ jako celek tak po čtyřech letech opět bude mít zhruba takovou vládu, jakou si zrovna zaslouží. Co však platí pro národ, to už tak úplně neplatí pro jednotlivé občany. A v tom je právě zakopaný pes.
Stačí se podívat kolem sebe. Máme demokracii, přičemž jednou z hlavních vymožeností této formy vlády je svoboda slova. To je jistě skvělá věc. Nicméně už poněkud horší je, že svoboda slova s sebou logicky přináší také svobodu žvanění, drzosti, lhaní a vulgarity.
Stačí jen krátký pobyt na sociálních sítích a člověk se nestačí divit tomu, kolik pitomostí dokáží lidé vyplodit a pak se o ně ještě vášnivě pohádat. Příkladně na facebooku člověk může objevit spoustu skvělých, vtipných i objevných myšlenek a podnětů. Násobně častěji se tu však setká s hloupostí utrženou ze řetězu a sprostotou zběsile útočící na cokoliv, co očividně není ani sama schopna pochopit.
Nejsmutnějším zjištěním právě uplynulých parlamentních voleb je fakt, že této do očí bijící omezenosti se stále více přizpůsobují politici peroucí se o každý hlas. Jenže co je to vlastně za lidi s volebním právem? Opravdu by tito autoři vylhaných a sprostých příspěvků měli zodpovědně rozhodovat o budoucnosti celého národa?
Pochopitelně je velmi těžké spravedlivě posoudit, co reálně hloupost je a co ne. Jde o nekonečný boj, v němž většina vždy bude sveřepě hájit své názory a svou „pravdu“. A přece by se dvě kritéria v této džungli objevit dala.
Za prvé každý z nás se může mýlit, ale pouze hlupák nikdy nepřipustí, že by se mu to mohlo stát. Druhé kritérium je snad ještě spolehlivější: pravdě budou mít vždy blíže ti, kterým půjde spíše o druhé než o prosazování sebe samotných a svých vlastních zájmů.
