Není snad dne, aby státní nebo městští policisté neupozorňovali lidi na nebezpečí, které jim hrozí od zlodějů. Teď konkrétně během Dušiček. Co bylo článků, aby návštěvníci hřbitovů nenechávali na parkovištích v autech viditelně vystavené cennosti, co bylo besed a preventivních akcí pro důchodce, aby si při návštěvě hřbitova a nějaké té úpravě hrobu dávali maximální pozor na své věci a třeba neodkládali kabelky někam, kam na ně nedohlédnou. Protože je známo, že zlodějům pak stačí několik vteřin k tomu, aby například dlaždicí rozbili okno u auta a rukou si pak sáhli pro volně ležící notebook, tašku či fotoaparát. Proč ne, když majitel auta toto všechno nechá vystavené na sedadlech, či dokonce na přístrojové desce. Zloději stačí také pár vteřin k tomu, aby počkal na seniorku, až při úpravě hrobu přestane sledovat svoji odloženou kabelku. A má ji fuč!
Byl jsem se minulý pátek projít okolo Městského hřbitova v Brněnské ulici. A málem mě „omývali“! Aniž bych chtěl samozřejmě vykrádat auta, před hřbitovem jsem si prohlédl interiéry několika vozidel. A co myslíte? Mobily, dámské kabelky, pánské šrajtofle, notebooky, hodinky a další cennosti vystavené na odiv všem zlodějům. Chyběl snad jen vzkaz – vezměte si mě! V tuto chvíli jsem si vzpomněl na okřídlené policejní heslo, že auto není trezor. Opravdu není. Ale nechápu, čemu se pak lidé diví, když se skutečně stanou obětí zlodějů.
Neopatrnost dospělých lidí, přestože jsou často s předstihem varováni před nebezpečím okradení, je skutečně bezbřehá. Když si nedá říct dítě, plácneme ho po zadku. Ale co dělat s dospělými? Mezi nejčastěji okradenými, hlavně během Dušiček, jsou senioři. Vím, o nich se často říká, že jsou horší jako děti. Jsou prostě i vůči zlodějům a podvodníkům nejvíce zranitelní. Ale varování policistů či preventivních pracovníků by mohli aspoň brát vážně a řídit se jimi. Jinak bude okradených stále přibývat.
