Tomáš Satoranský v basketbalové reprezentaci ČR názorně ukázal, jak má působit opravdový lídr týmu
Ze sportovního dění mě hodně zaujal způsob, jakým se dokázala zvednout basketbalová reprezentace mužů České republiky. Ta koncem letošního léta spadla při evropském šampionátu až na pomyslné dno, aby se teď od něj odrazila zpátky nahoru.
Ještě před několika lety přitom byli čeští basketbalisté synonymem pro výrazné týmové úspěchy, až nad očekávání velké. Tím úplně top určitě bylo vynikající šesté místo na mistrovství světa 2019, na což se podařilo navázat cennou účastí na olympijských hrách 2021.
Tehdy skvělí Češi dokázali porážet natolik renomované soupeře jako Řecko, Turecko, Brazílii, Litvu či Kanadu, vyrovnaně se uměli držet i s dalšími velikány formátu nabušeného Srbska. Úplný vrchol super generace hráčů měl přijít na domácím ME 2022, leč tenkrát už započal ústup ze slávy.
Týmu ČR totiž citelně chyběl zraněný Tomáš Satoranský, elitní rozehrávač působící v zámořské NBA. Bez něj se sice podařilo těsně postoupit ze základní skupiny do play-off, ovšem tam přišlo vyřazení hned v úvodním kole. A od té doby se na další úspěšné vystoupení marně čeká.
Zpětně se dá říct, že absolutně nevyšla následná sázka na španělského kouče Diega Ocampa. Ten k našemu národnímu výběru nastoupil v létě 2023, a byť vše jistě myslel jen dobře, svým trenérským pojetím, jednotlivými kroky i naprosto jinou mentalitou mančaft potápěl stále níž.
Až tak hluboko, že na zmíněném letošním Eurobasketu Češi prohráli ve skupině všech pět střetnutí, některá navíc dost ostudně. A znovu nesmírně chyběl opětovně zraněný Satoranský, nyní už opora Barcelony. Po blamáži nemohlo následovat nic jiného než Ocampův konec ve funkci.
Načež se mužů ČR ujal z pozice lodivoda Luboš Bartoň, bývalý špičkový plejer. Okamžitě zapojil zdravý rozum, znalost tuzemského prostředí i lidský přístup – a ono to rázem šlo. Češi v kvalifikaci MS 2027 zdolali doma Švédsko i venku Estonsko, hlavně však předváděli jednoduchý, rychlý, ofenzivní a účinný basketbal.
Obrovsky bych přitom chtěl vyzvednout přístup a přínos „Satyho“, jenž navzdory nesmírně nabitému programu s Barcou přiletěl, obětavě absolvoval oba mače a fantasticky táhl celý kolektiv za dvěma důležitými triumfy. Názorně tak ukázal, jak ohromný význam má silná pozitivní individualita pro týmový sport.
Snad si z našich baskeťáků vezmou příklad (nejen) fotbalisté z českého reprezentačního áčka.
