V dobách své největší slávy prostějovské volejbalistky suverénně dominovaly nejen tuzemské extralize, ale i Českému poháru žen. Vždyť v něm ovládly prvních devět ročníků (2008 až 2016), do nichž od klubového vzniku zasáhly, a pak se v roce 2018 na trůn ČP ještě jednou vrátily.
Od té doby však jako když utne. V následující sezóně ještě alespoň postoupily do semifinále, ovšem počínaje letopočtem 2020 už ani to ne. A od té chvíle až dosud v pohárové top čtyřce již půl dekády scházely, což je na organizaci formátu VK (navzdory skromnějšímu chodu než v minulosti) hrozivě dlouhá doba.
Neúspěšnost v ČP přitom odstartovalo ostudné čtvrtfinálové vyřazení doma od Šternberka ještě za covidu, kdy tehdejší tým Hanaček vzájemný duel s outsiderem hrubě podcenil. A šokujícím vypadnutím jako by odstartoval určité prokletí vékáčka v národní pohárové soutěži.
Rok poté holky neuspěly ve stejné fázi těsně až po zlatém setu odvety s rivalskou Olomoucí, načež se čtvrtfinále pravidelně hrávalo na jediný vzájemný mač. A Prostějovanky cestovaly nejprve do Ostravy, následně dvakrát do Liberce. Aby na těchto horkých palubovkách vždy dost nešťastně (někdy vyloženě blbě) podlehly.
Teď pro ně přichází Chance Český pohár 2025/26, jenž se vrátil k systému dvojzápasů doma a venku. Navíc los tentokrát nebyl ke svěřenkyním Petra Zapletala a Lubomíra Petráše natolik krutý, naopak jim postavil do cesty hratelné KP Brno. Proto je opravdu načase pohárové prokletí konečně zlomit a aspoň do semifinále proniknout. Dál by se pak vidělo.
