Rok 2025 představuje významný milník v dějinách vědy, kultury i mezinárodní politiky – nedávno uplynulo 130 let od chvíle, kdy švédský vynálezce, průmyslník a filantrop Alfred Nobel ve své závěti vytvořil základ jednoho z nejprestižnějších ocenění na světě. Nobelova cena, poprvé udělená v roce 1901, vznikla díky promyšlenému a tehdy neobvyklému rozhodnutí věnovat většinu vlastního majetku na podporu těch, kteří „lidstvu přinesli největší prospěch“. Po více než jednom století zůstává její význam nejen aktuální, ale zdá se, že je ještě větší než kdy dřív. Alfred Nobel byl znám především jako vynálezce dynamitu, avšak jeho intelektuální záběr přesahoval tradiční rámec průmyslníka.
Zajímal se o literaturu, filozofii i mezinárodní politiku. Jeho závěť sepsaná 27. listopadu 1895 byla mnohými tehdejšími bližními vnímána jako nečekané, a dokonce kontroverzní gesto. Nobel v ní stanovil, že jeho majetek má být investován a výnosy mají každoročně financovat ceny v pěti oborech: fyzice, chemii, fyziologii nebo medicíně, literatuře a míru. Šestá cena za ekonomické vědy byla přidána až později Švédskou národní bankou v roce 1968. To, co z Nobelovy ceny činí unikátní instituci, není jen finanční odměna nebo mezinárodní prestiž. Je to především důraz na ideu pokroku, lidskosti a odpovědnosti. Laureáti Nobelovy ceny za mír, mezi něž patří například Martin Luther King Jr., Matka Tereza, Nelson Mandela nebo Organizace spojených národů, se stali symboly boje za spravedlnost a nenásilí. Jejich příběhy dokazují, že jednotlivec může proměnit společnost a že mír není pasivní stav, ale aktivní a často riskantní snaha. Podobně i ceny za vědecké obory mapují vývoj lidského poznání. Během 20. století se mezi oceněné objevy zařadily teorie, které změnily způsob, jakým chápeme svět, od relativistické fyziky Alberta Einsteina přes strukturu DNA Watsona a Cricka až po objevy nových částic či molekulárních mechanismů života. Nobelova cena tak funguje nejen jako ocenění minulého úsilí, ale také jako ukazatel budoucích směrů vědy a inovací. Literární Nobelova cena zase podtrhuje význam vyprávění a hledání lidských příběhů. Ocenění získali autoři velmi různých stylů, kultur i témat od Gabriela Garcíi Márqueze po Olgu Tokarczuk. Jejich díla často prostřednictvím umělecké formy otevírají otázky identity, spravedlnosti, paměti či etiky. Právě tato pestrost dokládá, že Nobelova cena není jen evropským nebo západním oceněním, ale skutečně globálním hlasem. Během 130 let se také měnila společenská atmosféra i kontext, v němž se ceny udělovaly. Nobelův odkaz přežil světové války, studenou válku, hospodářské krize i období hlubokých společenských změn. Přesto si institut Nobelovy ceny udržel pověst respektované a relativně nezávislé instituce. Ačkoliv se čas od času objevují polemiky ohledně výběru laureátů, samotná myšlenka oceňování přínosu lidstvu zůstává široce uznávaná. Asi nejvíce kontroverzní jsou někteří laureáti Nobelovy ceny za mír, zde výbor občas evidentně šlápne vedle. V dnešní době, kdy čelíme globálním problémům, jako jsou klimatická změna, geopolitické napětí, digitální transformace nebo stárnutí populace, může mít Nobelova cena ještě větší význam než dříve. Ocenění nejen inspiruje, ale také připomíná, že řešení složitých výzev vyžaduje odvahu, kreativitu a spolupráci napříč obory i hranicemi. Zároveň ukazuje, že pokrok není samozřejmost – je výsledkem práce lidí, kteří se nevzdávají ani tváří v tvář velkým překážkám. Připomenutí 130. výročí tak není jen připomínkou minulosti, ale výzvou do budoucna. Nobelova cena zůstává symbolem víry v lidský rozum, etiku a schopnost měnit svět k lepšímu. V době, která bývá často charakterizována nejistotou a polarizací, může být právě tento odkaz cennější než kdy dřív. Nás může těšit, že i náš malý stát má laureáty této ceny Jaroslava Seiferta a Jaroslava Heyrovského a ukazuje se, že umíme lidstvu přinést i něco, čeho si lze vážit. Věřme, že přibudou další a dočkáme se třeba i Nobelovy ceny za mír pro někoho opravdu slušného.
