Je to samozřejmě věcí pohledu a názoru, ale když se člověk minulý týden v pátek podíval na slavnostní losování skupin pro mistroství světa ve fotbale, tak si troufám tvrdit, že těm, kteří mají sport jako okrajovou záležitost, muselo sakra dlouho trvat, než jim došlo, na co se to vlastně dívají. Předvádět se na pódiu je pro někoho možná fajn, ale k jedné z pravidelně nejsledovanějších akcí na planetě to byla spíše přesná ukázka trapnosti.
Nepřekvapím asi tím, když řeknu, že v některých věcech jsem spíše konzerva, která si na nejnovější metody a trendy nepotrpí. Ale zde mi to přišlo až přehnaně na sílu i pro ty, kteří novinky a změny vítají. Mundial je prostě svátkem fotbalu, ale nejen jeho. I celkového sportu a má hluboký přesah do dalších odvětví. Nenajdete akci, která je sledovanější než fotbalové boje v průběhu léta jednou za čtyři roky.
Už předchozí mistroství v Kataru v roce 2022 však přineslo trošku jiný pohled. Ukázka arabského světa, kde snad už platí pravidlo, že si za peníze koupíte i štěstí, byla často více ukázkou právě těchto aspektů než samotného fotbalu. Přitom bez toho fotbalu by to stoprocentně devadesát procent sledujících ani nezapnulo.
USA, Mexiko a Kanada to pak v letošním roce mají možnost určitým způsobem změnit, případně zase vrátit zpátky k tomu hlavnímu programu, který většinu fanoušků zajímá. Už po losování je mi ale jasné, že tady bude teprve sport jako fenomén více než měsíc plakat.
Jen vylosování skupin, kde ještě navíc šestice celků není známá, což je také paradox, ukázalo, co bude hrát za Atlantikem prim. Více než dvouhodinová show měla se sportem společnou maximálně čtvrtinu času. Zato čelné představitele všech tří hostitelských států jste měli možnost sledovat téměř polovinu programu, a když už se náhodou neocitl před kamerou ani jeden z nich, tak tam nemohl chybět předseda FIFA, který tomu nasadil korunu při snaze o skandování všech tří hostitelů.
Desetisekundové spoty na kvalifikované národy pak ukázaly, jak velkou roli na šampionátu, který budou sledovat miliony, dost pravděpodobně miliardy lidí na světe, hraje samotný fotbal. Pro příště by si možná tyto chytré hlavy z vedení mohly uvědomit, že nebýt samotné hry, tak by u takové estrády seděli maximálně jejich rodinní příslušníci, a to dost možná ještě z donucení.
Hlavní hvězdy celého šampionátu totiž budou běhat po hřišti se snahou dosáhnout pro svůj národ něčeho majestátního. Tihle vysocí představitelé okolo se zase budou jen snažit ukázat, že „lepšolidi“ skutečně existují.
