Stále přibývá lidí, kteří se touží něčím proslavit tak, aby mezi „šedivým davem“ nezapadli. Nestačí jim, že je zná a případně oceňuje jejich rodina a nejbližší přátelé, mají potřebu stát se všeobecně známými osobnostmi uznávanými co největším počtem lidí.
Mnozí k tomu využívají prostředí sociálních sítí, kde na sebe upozorňují všemi možnými prostředky. Které zvolí, záleží primárně na charakteru jejich osobnosti. Nejjednodušší a zároveň nejčastější cestou jsou „hejty“, jimiž napadají ostatní, čímž u nich vzbuzují nejen negativní emoce, ale hlavně pozornost. Podobně to může být vytvářením či sdílením obsahu, který je má odlišit od všech „ovcí“ domnívajících se například, že země je kulatá. Další exhibicionisté pak volí extravagantní cesty, jimiž svým způsobem žadoní o pozornost co největšího počtu lidí. Dlouhodobého uznání se však ve finále dočká opravdu jen málokdo.
Nečekanými hvězdami zejména v regionálním měřítku ovšem vždy byly nejrůznější městské či vesnické figurky a bezdomovci. V Prostějově máme aktuálně asi dvě nejvýraznější. Jednou z nich je paní Jana, která už přes tři roky nepřetržitě stojí, sedí či leží před obchodem ve Fanderlíkově ulici. Tou druhou pan Zdeněk, rozložitý muž, jemuž nikdo neřekne jinak než Drobek a jehož je možné pravidelně potkat například před Kauflandem v Okružní ulici.
Proč mají tito bezdomovci s celebritami mnohem více společného, než si myslíme? V první řadě se odlišují vzhledem, chováním a stojí za nimi výrazné příběhy a osobnostní rysy přitahující pozornost. Stejně jako nejrůznější herci a zpěváci, tak i bezdomovci totiž hrají svoji roli před velkým množstvím lidí. Jejich místo však není na červeném koberci, ale v „pouličním divadle“. Obě skupiny tak neodolatelně přitahují pohledy nás ostatních a svým způsobem normálních čili průměrných. Není přitom až tak důležité, zda jsou tyto pohledy obdivné, soucitné, či opovržlivé.
Ze všeho nejdůležitější jsou však jejich příběhy. Více či méně pravdivá „story“ všeobecně známých celebrit můžeme najít na stránkách či obrazovkách bulvárních médií. O bezdomovcích se toho však tolik neví, i proto o nich vznikají různé legendy a mýty.
Nelze se tedy vůbec divit obrovské pozornosti, kterou na sociálních sítích nedávno zaznamenala informace o Drobkově umrznutí. Přestože se ukázala jako falešná, dokonale potvrzuje všeobecnou popularitu, jíž se právě tento bezdomovec těší. Kdyby se lidé dozvěděli o úmrtí šikovného lékaře, svědomitého účetního či obětavé maminky čtyři dětí, kteří však „na první pohled“ ničím nevynikali, nebylo by těch reakcí určitě více.
Jenže o tom to opravdu není. Ať už je člověk bezdomovec, či slavná zpěvačka, ani sebevětší popularita nikdy nikomu nenahradí dlouhodobý reálný vztah se skutečně blízkými lidmi.
