Po vzoru starých komunistických časů umně převedených do nové, údajně demokratické doby tak dál pokračuje diktát mocných nad obyčejnými lidmi. Od března minulého roku probíhá v duchu aktuálně pořád platného hesla: My si svou covid bublinu rozvracet nenecháme!
Jak se může běžný občan za daných podmínek zachovat? Kdo se způsoby řešení koronavirové otázky a tunami opatření sešněrovaným životem souhlasí, má to vlastně jednoduché: přežívá ve vlastní ulitě pasivity a „málodělání“. Podobně dopadají ti, kdo si myslí něco jiného, ale mají strach porušovat nařízení. Čím dál víc lidí pak činí, co je momentálně asi nejrozumnější: pokud to jde, tak prostě kašle na nesmyslné zákazy a v přiměřené míře koná dle vlastního uvážení. Včetně aktivního pohybu i sportování.
Na příkladu extrémně vyhrocených reakcí fotbalové veřejnosti a především fanoušků na plánovaný vznik elitářské Superligy bylo přitom krásně vidět, kam až je svou mocí i penězi zaslepená vrchnost schopna v diktování existence ostatním zajít. Smetla ji oprávněná vzpoura „lúzy“. Že by návod pro případné zlomení covidových okovů?
