A máme zase podzim. Dřívější úvahy by směřovaly k lyrickým pocitům z přírody, tradicím s pouštěním draků či návštěvám hrobů našich předků v ponurém dušičkovém počasí. Doba je bohužel taková, že jedním z viditelných a propíraných znaků nástupu podzimu je také opětovný nárůst covidového trápení.

Přijde mi, že se i v této otázce setkáváme s celým spektrem názorů a postojů včetně obou krajních poloh. Špatné je, že se primárně odborné téma široce zpolitizovalo od evropské úrovně až po českou kotlinu. Dokonce do té míry, že se v podstatě na tomto jediném tématu zrodil jeden z volebních subjektů, kterému to ale na výraznější prosazení evidentně nestačilo.

Mám možnost se bavit s různorodým vzorkem prostějovských obyvatel, kdy si lze v praxi ověřit míru informovanosti, respektive zkreslených pohledů na věc. Patří mezi ně dojem, že když jsem očkovaný, nemusím nosit roušku, protože nikoho nenakazím, málokdo ví o možnosti cílené léčby monoklonálními protilátkami v časném stadiu onemocnění. Takřka úplně se obrátily pocity při nošení ochrany dýchacích cest. Zatímco na jaře loňského roku byl jako černá ovce vnímán ten, který si dovolil chodit bez roušky, připadá mi, že nyní je tak posuzován spíš ten, který důsledně dodržuje předpisy.

Pro některé se anticovidový postoj stal jakýmsi životním krédem. Dobře je to vidět na jedincích, kteří vplují bez roušky do obchodů s pohledem, co mi všichni ostatní můžete, jen mi zkuste něco říct! Kromě toho, že porušují dané předpisy, to především cosi vypovídá o jejich charakteru.

Ještě horší je, pokud se nezodpovědnost projeví nejen na úrovni individuální, ale dokonce institucionální. Mnoho nářků se vedlo nad limitací našich škol v uplynulých dvaceti měsících, faktem však je, že pro vzájemný přenos a zavlečení onemocnění do rodin je to jedno z nejrizikovějších prostředí. Už jen proto, že v případě dětí nejsou příznaky nijak závažné. Konečně svědčí o tom aktuální problémy v našem kraji, dokonce za našimi „humny“ v nepříliš vzdáleném Kojetíně.

Za těchto okolností naprosto rozumně doporučil olomoucký hejtman využít podzimních prázdnin v uplynulém týdnu k rozšíření volna i o první dva dny v týdnu, aby se školní kolektivy „rozpustily“ na celých devět dnů. A to při rostoucí křivce nakažených především z preventivních důvodů. Pro školy zřizované městem toto opatření podpořilo i vedení Prostějova.

Naprostá většina škol se rozhodla chovat zodpovědně a této možnosti dostat děti ven z uzavřených tříd využít. Ne ovšem všechny. Třeba vedení základní školy v ulici Dr. Horáka argumentovalo rodičům tvrzením, že na škole není výskyt covidu mezi žáky ani učiteli, takže k udělení ředitelského volna nevidí důvod. Je samozřejmě otázkou, do jaké míry si lze být jistý takovým tvrzením při absenci plošného testování. Hlavně ale došlo k absolutnímu nepochopení právě preventivního záměru. Nemyslím, že dva dny výuky by v takovém případě nešly obětovat.

Nejen tolik propagované očkování, ale především přirozená lidská zodpovědnost se v mnoha zemích ukázala jako klíčová k minimalizaci škod způsobených touto nemocí jak na zdraví a životech, tak na ekonomice. Těžko k ní ale vychovávat mladou generaci, když lidské bezohlednosti je stále dost.