Zápletka filmu Potomci lidí je založena na tom, že se v roce 2027 kvůli neznámé infekci už 19 let nenarodilo žádné dítě. Podobná katastrofa lidstvu zřejmě nehrozí, nicméně dlouhodobě klesající porodnost, která loni dosáhla svého historického minima, bude mít na tzv. vyspělý svět důsledky, jež scénáristé zručně natočeného, ale jinak veskrze povrchního snímku vůbec nenaznačili. 

Velice reálně tak hrozí, že za pár let nebudou mít davy učitelů koho učit, podnikatelé, koho zaměstnávat, a důchodci si o slušných penzích budou moci nechat jen zdát. Nemluvě o číhající dluhové pasti, do níž (nejen) náš stát v posledních pár letech uvrhli nadmíru velkorysí i nezodpovědní politici.

Důvod? V České republice nebude dostatek lidí, kteří by mohli obsadit všechny potřebné pozice. Jen těžko se v budoucnu bude hledat dostatek lidí na to, aby byli schopní splatit dluhy naší současné rozhazovačnosti a zároveň zajistit rezervy pro své vlastní děti. Samozřejmě že loňská katastrofální porodnost může být pouze dočasný výkyv, přesto se jednoznačně jedná o vyhrocený projev dlouhodobého trendu.

Bylo by snadné ze smutné statistiky obvinit covid a s tím spojený často iracionální strach velkého množství lidí nejen z nákazy, ale i z normálního života. Nicméně covid není skutečnou příčinou, stal se pouze katalyzátorem urychlujícím projevy společnosti založené na krajním individualismu, touze po osobním štěstí a pocitu „nesmrtelnosti“. Už před epidemií pro sebe lidé stále hůře hledali partnera, s nímž by byli schopni po delší dobu snášet dobré i zlé, a mnozí z nich děti považovali za překážku v jejich údajném seberozvoji. A tak u nás místo starostí o děti můžeme ve velkém řešit nebinární jedince a jiné ptákoviny.

Kde nejsou lidé, chybí všechno. A žádná automatizace a robotizace nemůže člověka ve všech ohledech nahradit. Bude to znít kacířsky, nicméně tuto mezeru nejen na pracovním trhu mohou zacelit pouze cizinci přicházející k nám z méně „šťastných“ částí světa. Otázkou samozřejmě zůstává schopnost jejich adaptace na naše podmínky. Je přitom zcela přirozené, že se nám nebudou ochotni podřizovat úplně ve všem. Naopak nelze vyloučit, že minimálně jisté přizpůsobení budou požadovat i oni od nás. Za to si však můžeme sami. Proč bychom právě my měli o něčem rozhodovat, když nejsme ani schopní mít dostatek dětí?