Čtvrteční večer patřil v Prostějově Divadlu Járy Cimrmana, které znovu zavítalo do Městského divadla. Zaplněný sál do posledního místečka se nakonec dočkal inscenace Posel z Liptákova místo původně plánovaného Lijavce, kdy představení zhatilo onemocnění jednoho z herců. Tato změna však nikomu nevadila, ba naopak. U nezapomenutelných hlášek, někdy humorných, jindy melancholických a na zamyšlení, se tak bavil každý z návštěvníků a herecké výkony ocenili diváci dlouhým potleskem ve stoje. U toho prostě Večerník nemohl chybět.
Po „covidovém“ čase se i prostějovské publikum dočkalo divadelní inscenace ze Žižkovského divadla Járy Cimrmana. V inscenaci Posel z Liptákova tak byli diváci svědky dvou seminářů, na které následně navazovaly hry Posel světla a Vizionář. Už úvodní slova Marka Šimona, který popisoval cestu obou skupin z Prahy do Liptákova, přítomné bavila. Často jej doplňoval i přísedící Zdeněk Svěrák, Robert Bárta a Petr Reidinger, který se, stejně jako tomu obvykle bývá, svého času na přednášení o horninách nedočkal.
Následná četba z kroniky Liptákova i bádání po nástěnných nápisech, kde museli protagonisté oškrábat šestatřicet vrstev malby, přinesly řadu úsměvných momentů, smích se nesl divadlem. Ještě před začátkem první hry Posel světla neopomněl Zdeněk Svěrák diváky upozornit, aby zapojili fantazii a představili si, že syn Standa je mladý muž s hřívou, tedy ne, jak uvidí na jevišti, kde bude nejstarším účastníkem.
V první inscenaci se děj přesunul do vzdálené budoucnosti, kdy se už změnily zavedené pořádky. Syn Standa v podání Zdeňka Svěráka dorazil z Prahy potrubní osobní dopravou s oznámením, že rodiče čeká osobní přesun, nikoliv stěhování do útulku pro přestárlé. Vše se ale změní, jakmile otci dojde, co po nich jejich syn žádá. Baterií jej uhodí, jak stálo v návodu, do zátylku a pošle zpátky do Prahy, čímž první hra s řadou humorných scén končí.
Před druhou inscenací přichází na řadu odborné semináře, nejprve se tak diváci dozvědí, že Jára Cimrman byl dle historických zápisů i prvním zemědělským pyrotechnikem a díky němu je jeden z rybníků pojmenován Petarda. Následně přichází jeden ze zlatých hřebů celého představení, kdy profesor Bárta představuje Cimrmanova univerzálního ptakopyska, který má neuvěřitelné množství vlastností i schopnost regenerace. Každá z těchto vlastností vyvolala smích v publiku.
„Neuvěřitelně jsem se dnes pobavila. Humor Divadla Járy Cimrmana mám opravdu ráda a všichni herci dnes na jevišti jasně ukázali, jakými jsou velikány. U obou představení, ale i seminářů jsme se i s manželem od srdce zasmáli a shodli jsme se, že univerzální ptakopysk nás dostal zcela do kolen. Cimrmanovská představení jsou zkrátka nesmrtelná,“ hlásila paní Petra, jedna z návštěvnic v doprovodu manžela.
Po druhém referátu odborného semináře přišla na řadu i inscenace z pera Ladislava Smojlaka a Zdeňka Svěráka Vizionář, jenž svou myšlenkou patří k vážnějším cimrmanovským hrám. V roli Smrtky je obzvlášť nezapomenutelný Zdeněk Svěrák, z jehož závěrečného „na shledanou“ proneseného do publika až mrazí.
Závěr celé inscenace pak provázel mohutný potlesk vyprodaného sálu Městského divadla, jehož návštěvníci si večer náramně pochvalovali. „Bylo to opravdu úžasné. Myslím si, že herci záhy navodili v celém divadle skvělou a poklidnou atmosféru. Na divácích bylo znát, že mají radost z představení a bylo patrné, že jsou opravdu šťastní, když dorazili na nekonfliktní, úsměvnou a inteligentní hru. K samotnému představení pak asi není ani potřeba co dodat. Všichni herci ukázali svou velikost a byl to jeden z neopakovatelných zážitků,“ zhodnotila akci produkční divadla Hana Šprynarová.
