Říká se, že dobří holubi se vracejí. Platí to ale i o jiných věcech? Jistěže… Třeba o festivalech a jejich návštěvnících, stejně jako kapelách. Mezi takové hudební návraty patří také Keltská noc. Dva ročníky se kvůli koronaviru neuskutečnily, od roku 2019 se tedy čekalo na v pořadí devatenáctý ročník. A příznivci festivalu nejen hudby se o víkendu dočkali. Ke kvalitnímu výběru hudby navíc tentokrát byl nezvyklý bonus v podobě krásného počasí. U toho prostě Večerník ani tentokrát nemohl chybět.
Kilty a rohy? Obvykle možná v Plumlově a okolí trochu nezvyklá výstroj. O víkendu ale vcelku běžná. A kdo by měl pochyby, že je Keltská noc zpátky, stačilo se zaposlouchat. Nebo se podívat na budovu vysokého zámku. Nemohlo na ní letos opět chybět logo festivalu Keltská noc.
Stejně tak nemohly chybět některé kapely. Například irská kapela Sliotar přijela takřka na všechny ročníky. A ani Cisal Pipers nebyli v Plumlově poprvé. Velkou většinu repertoáru tvořily kapely z České republiky.
Festival zahájila po čtvrtečním prologu minulý pátek o půl druhé odpoledne tuzemská kapela Malemirish. A od té chvíle se program naplno rozjel. Gwalarn, Quanti Minoris a další kapely dostaly lidi do varu. A mnoho z nich také na parket. „Jsem zde poprvé.“, „Já taky.“ „Všichni jsme zde poprvé. Přišli jsme na kapelu Bran,“ dovídám se od rozjařené skupinky křepčící kousek od parketu. „Mamince jsme vstup na festival koupili jako dárek k narozeninám,“ zjišťuji dál. Ještě před kapelou Bran se ale představil jiný soubor, a sice Zenkl & Kozák band. Na Keltské noci se představil nově, šlo přitom o velká jména. „Oba jsou špičkoví mandolinisté světového formátu. Radim Zenkl působí hodně v Americe a vynalezl styl hry na mandolínu, který v Americe pojmenovali Zenkl style. Ondra je zase nejlepší bluegrassový kytarista u nás a má úspěchy v Evropě, je to i pedagog,“ prozradil organizátor Tomáš Somr.
Tou dobou už se šeřilo, festival tak dostával zase trochu jinou atmosféru. „Keltská noc se mi líbí. Jezdím sem zhruba už patnáct let. A která skupina se mi líbí nejvíc? To skoro ani nejde říct, která je pro mě nejoblíbenější,“ povídá muž, který se představí jako Jaromír Suchý. Upíjí piva a vypadá zcela spokojeně. „Festival je takový poklidný oproti jiným festivalům, které jsou často bujaré, divoké a drsné. Rockové. Tady je to v pohodě. Když mají lidé rodiny, mohou vypustit děti – ony se neztratí, je to tu oplocené. Ale hlavně je to pohodové,“ vysvětlil s úsměvem, proč se rád na Keltskou noc vrací.
Řada účastníků i kapel se na Keltské noci objevuje pravidelně. Ale hned tři kapely přijely vůbec poprvé. A hosté? Těch bylo nespočet. „My jsme zde poprvé a na doporučení syna. Zázemí a organizace jsou super. Určitě mi přijde lepší než třeba Guláš rock fest. Tady to má větší styl. Daří se jim udělat všechny drobnosti, detaily, jsme spokojení,“ říká žena, která se představuje jako Mari. Na závěr pátečního dne pak program připomněl, že Keltská noc není jen o hudbě a zpěvu. Po desáté hodině tak Démáirt představil irské tance. A po půlnoci propukla ohňová show.
Během soboty došlo opět na bohatý program. Třeba na workshopy. Jeden obstaral J. P. z kapely Sliotar, učil na irskou kytaru. Další pak Cisal Pipers. A před pódiem, tam se po čtvrté hodině místo tanečníků chvíli proháněli Vikingové. Kdo ale chtěl, naučil se i tančit. Pochopitelně po Irsku.
Začátek programu se ale trochu měnil, nakonec totiž nedorazila kapela Dálach. I tak ale bylo zajímavých skupin k vidění požehnaně. Ať už to byl třeba Tomáš Kočko s orchestrem, držitel dvou Cen Anděl. Nebo již zmiňovaný Sliotar. „Jsme spokojení. Já jezdíval každý rok, než se narodila malá. Takže super. Nemám asi žádné vyhraněné preference. Pokud jde o Keltskou noc, tak jsem sem kdysi zašel. Zalíbilo se mi to a už jsem u toho zůstal,“ prozradil jeden z posluchačů Tomáš Nábělek, který dorazil i s rodinou. Právě rodiny s malými dětmi byly velkou částí obecenstva. Snad i proto, že festival patří ke klidnějším. „Mám velkou radost, že vzhledem k atmosféře nebyly žádné excesy, problémy, šarvátky. Atmosféra lidi uklidňuje,“ konstatoval Tomáš Somr.
Místy přitom ale kapely sáhly i po trochu tvrdší muzice. Prvky rocku byly zřetelné třeba u kapely Deloraine. Ta navíc vsadila i na kostýmy. A tak nechyběla kůže, doplňky, dokonce ani paroží. A lidé se bavili. Nejen posluchači, ale i sami interpreti. „Je to příjemný fesťák, na který budeme vždycky rádi jezdit. Je to pro nás velká srdeční záležitost. Tomáš nás sem vzal ještě v začátcích, když jsme se učili. Keltská pro nás bude vždycky speciální místo. Sem člověk jezdí nejen za hraním, ale vlastně na dovolenou,“ konstatoval Petr ze skupiny Vintage Wine. Program poté pokračoval až do ranních hodin. A i když se oficiálně končilo ve dvě ráno, mnozí pokračovali posezením ještě dlouho do rána. Lidé si nakonec odnášeli z Keltské noci hodně zážitků. Někdo si užil atmosféru, další bohatý výběr občerstvení, možnost si „zapařit“ před pódiem či potkat dávné známé. Co však nadchlo prakticky beze zbytku, to byla hudba. „Potěšilo mě, že spousta souborů se nenechala položit koronou, ale naopak všechny hrají lépe, než hrávaly. Vyspěly,“ vysekl po festivalu skupinám poklonu Tomáš Somr.
