Ve čtvrtek 20. července se do plumlovského kempu Žralok vrátili Keltové. Třídenní festival letos oslavil dvacetiny, a to velkolepou show, která přilákala tisíce posluchačů z celé Evropy. Čekaly na ně nejen kapely z Polska, Brazílie, Británie, Rakouska, Irska, České a Slovenské republiky a Itálie, ale také tanečníci, bojovníci a řemeslníci. Ti všichni se pod taktovkou Toma Somra postarali o návrat do dob dávno minulých, k samým kořenům lidského bytí.

 

Letošní novinkou byl třídenní program, který začínal už ve čtvrtek ve 14 hodin. Mezi vystupujícími byl Fiach Bán, skupina irského tance z Olomouce, která zájemce  pozvala i na workshop. Novinkou byli hosté, jejichž vůdce Horset je majitelem nedalekého zámku Ptení. Pokud tipujete Barbar Punk, jste na správné stopě. Tresčí játra a rybí žaludky v podobě svérázné muziky kombinující rock, metal a punk s keltským folklorem představili pražští Hakka Muggies. Dalšími nováčky  v programu  byli Emerald Shine, metalová kapela z Nového Jičína, která koncertuje i v zahraničí.

Hvězdami prvního večera  byli bezesporu rakouští muzikanti z kapely Celtica Pipes Rock. V minulosti  už obecenstvo Keltské noci rozpálili a letos tomu nebylo jinak. Jedinečným zvukem doslova sálající dudy, mocné bubny a nezkrotná energie muzikantů nenechaly v klidu nikoho. „Jsou boží, jsem moc rád, že jsem je měl možnost slyšet,“ sdělil Večerníku jeden z návštěvníků. Závěr prvního dne patřil opět novým tvářím, britské folk-metalové kapele Red Rum. Její pověst nelhala, rum tekl a muzika byla nářez.

Páteční program Keltské noci začal v pravé poledne a opět nabídl přepestrou směsici žánrů a podívané. Zahájení se ujaly Cheeky Sheep, česká kapela zaměřená na tradiční irskou hudbu. Následovala ji skupina Gwalarn, která pro změnu zamířila do Bretaně. A pak přišel čas Malemirish, irské kapely z Doks. Jejich drajv zvedl na parket nadšené tanečníky, kteří si, stejně jako přítomné elfky a víly, rej neskutečně užívali. Klidní nezůstali ani u akustické show, již předvedli italští Cisal Pipers. Bubny doprovázející fenomenální dudačku, která nasadila v závěru pekelné tempo, byly vrcholem představení,  po němž muzikanti pozvali zájemce na workshop. Zlatým hřebíčkem odpoledne byli brněnští  Quanti Minoris, jejichž název znamená v překladu z latiny Za menší částku. Následovali magičtí Delorine, skupina, která byla tím zlatým odpoledním hřebem. Její kostýmová, taneční, hudební a pěvecká show byla ukázkou světové úrovně. Brněnští muzikanti se hodně inspirují severskou mytologií a na kontě mají řadu videí natočených v Norsku. Jejich Yennefer či Zaklínač s emotivními texty, to bylo něco, co zanechalo v publiku nesmazatelnou stopu. 

Stejně tak učinila kapela Bran neboli havran, která obecenstvo vrátila na zem, tentokrát do Bretaně a zpěvů moře.

Úderem jednadvacáté hodiny se na pódium vřítila vichřice v podobě Démairt. Brněnští tanečníci věnující se irským tancům už od roku 1999 patří v České republice k nejlepším. Ve Žraloku to opět potvrdili, což publikum ocenilo obrovským potleskem. Stejně jako otce festivalu Starého Vikinga alias Toma Somra, který „vystřihl" hymnu Keltské noci, vlastní skladbu Irish Moring. Nováčky na festivalu byli Skiltron. Kapela původem z Buenos Aires se v roce 2018 přesunula do Evropy. V jejím podání nechyběl heavy metal, keltská hudba, ani dudy. Závěr večera patřil ohňové show a kapele Happy To Meet jako poslednímu účinkujícímu.

Sobotní program odstartoval v 11.30 hodin a nabídl další várku lahůdek. Mezi nimi polské trio Celtycki Wroclav, českou folk rockovou skupinu Isara, slovenské růže Irish Rose Menhir s ukázkou nefalšovaných keltských bojů. Hvězdami odpoledního programu byli pražští Vintage Wine, showmani v kiltech, kteří publikum bavili nejen skvělou muzikou, ale i slovem. Vintage uvolnili pódium stálému účastníkovi Keltské noci Tomáši Kočkovi a jeho orchestru. Dlouhovlasý bard nezůstal své pověsti básníka nic dlužen, což publikum ocenilo bouřlivým potleskem. Vystoupení z pátku zopakovali italští Cisal Pipers, irské tance nabídl polský soubor Eriu.

Po devatenácté, což je rekord, který překonává se dvaceti účastmi sám „vynálezce“ festivalu Tom Somr, vystoupili irští muzikanti známí jako Sliotar. Tři muzikanti svým nadmíru strhujícím projevem dokázali vyburcovat publikum k maximální spolupráci.

Závěr festivalu patřil, jak jinak, domácímu Barbar Punku a Horsetovi.

„Opět se povedlo něco, o co usilujeme dvě desítky let. Prostřednictvím keltství jsme propojili velkou část zemí Evropské unie. A ukázali jsme, že náš region je významnou součástí bohaté keltské historie,“ doplnil pro Večerník Tomáš Somr.