Letošní devatenáctý ročník divadelní přehlídky Aplaus nabídl druhou a závěrečnou lahůdku. Po Lži Floriana Zellera ve středu uvedl hru amerického dramatika Sama Sheparda Jak starý je Měsíc. Excelovali v ní dva Jirkové – Langmajer a Dvořák, kulisou jim byla veranda, větrák, bourbon s ledem a brokovnice.
Najít text pro dva skvělé herce není snadné. Pražské Divadlo Ungelt to ale umí, a dokonce na tomto umění založilo svou jedinečnost, kterou Milan Hein (ještě do nedávna principál) a tým kolem něj pěstují už více než třicet let.
K šedesátinám Jiřího Langmajera a Jiřího Dvořáka v Ungeltu vymysleli dárek v podobě hry u nás známého amerického dramatika a herce Sama Sheparda. Pod titulem Jak starý je Měsíc v ní autor přivádí na scénu dva letité přátele, kteří cítí, že jejich nejlepší léta jsou už nenávratně pryč.
Ames (Jiří Langmajer) pozve na svou „zašívárnu“ kdesi na americkém Středozápadu Byrona (Jiří Dvořák). Na verandě před karavanem vedou hovory, v nichž krouží kolem tématu osamění a přijetí faktu, že dny se jim nemilosrdně krátí. Společnost jim dělají měsíc a lahev bourbonu. A nechybí ani westernová nezbytnost – brokovnice.
Oba muži se v průběhu hry dotknou řady životních témat, aby skončili u analogie s nekonečně starým Měsícem, jehož zatmění v závěru hry sledují.
„Bylo to živé a nutilo to k přemýšlení. Život utíká rychle a na jeho konci si uvědomíme, co všechno přinesl a odnesl. Oba herci jsou skvělí, což toto představení jen utvrdilo,“ nechala se slyšet jedna z divaček.
