Strach má velké oči a může naši imunitu v boji s nemocí oslabit víc jak cokoliv jiného. To je zřejmě hlavní poselství rozhovoru s Milenou Jeřábkovou (na snímku). Podle atestované imunoložky nás mohou ohrozit mnohem nebezpečnější patogeny, než je právě koronavir. Lékařka na druhou stranu ovšem upozorňuje, že dokud více jak polovina populace nákazu novým druhem viru neprodělá, nebo proti ní nebude očkována, pak bude docházet k dalším vlnám epidemie. Svět tak již zřejmě nikdy nebude takový, jaký býval před vypuknutím stávající pandemie...

* Jak je možné, že u někoho nákaza koronavirem nezpůsobí žádné problémy a pro jiného může být smrtelná?
„Stejný vir může u různých lidí vyvolat různé projevy onemocnění. Tak je to u koronaviru. Někdo nemá žádné příznaky, jiný prodělá běžnou infekci dýchacích cest, další dostane zápal plic, který hrozí respiračním selháním.“
* Ale proč tomu tak je? Záleží na síle imunitního systému?
„Musíme si uvědomit, že boj imunitního systému s infekcí je vždy spojen s určitým poškozením organismu. Optimální obranná reakce vede k likvidaci patogenu při minimálních škodách. Sama obranná reakce je doprovázená zvýšenou teplotou až horečkou. Nadměrně silná obranná reakce organismu pak může být hlavní příčinou potíží pacienta.“
* Takže to, co nás má chránit, nám může také pořádně ublížit?
„Ano, při extrémně smrtící pandemii španělské chřipky po první světové válce se nepřiměřená odpověď imunitních systémů pacientů výrazným způsobem podílela na těžkém průběhu nemoci. Nejvíce obětí bylo mezi mladými lidmi ve věku dvacet až čtyřicet roků s dobrým imunitním systémem. V tom byl virus španělské chřipky velmi zrádný.“
* Pro koho je tedy koronavirus nejnebezpečnější? Všeobecně se mluví o starších lidech...
„Koronavirová infekce probíhá u zdravých jedinců včetně dětí mírně. Těžší průběh u lidí, kteří mají jiné závažné onemocnění, nelze vnímat jako něco překvapivého. Stejně přirozené je i to, že nemoci přicházejí s věkem člověka. Je tedy zřejmé, že starší lidé jsou nejohroženější skupinou populace. Říká se tomu stařecká křehkost, která je přirozenou součástí delšího života.“
* Mají tedy oslabený imunitní systém posílit?
„Ani ne tak posílit jako uvést do optimálního stavu. Ovlivnit imunitní systém ovšem nejde jednoduše, někdy je třeba změnit životní styl. Imunita je v úzkém propojení s dalšími systémy včetně nervové soustavy a naší psychiky. Pokud se všechny tyto systémy nacházejí v dobré kondici a určité rovnováze, dokáže i naše obrana proti infekci odvádět nejlepší práci.“
* Zprávy o šíření pandemie a opatření proti jejímu zmírnění však na duševní pohodě lidem právě nepřidávají...
„To ano, nicméně chápu, že koronavirus je něco nového, proto je s ním spojena velká nejistota.“
* Proč se hovoří o tom, že se náš imunitní systém vůči koronaviru chová „naivně“?
„Náš imunitní systém je vůči všem novým virům naivní, protože s nimi nemá zkušenost. Nákaza pak postihne velké množství těch, kteří se s patogenem setkají. S jinými typy koronavirů se přitom běžně setkáváme, způsobují většinou lehká, někdy i těžší onemocnění dýchacích cest. O těch se však nemluví, proto se jich nebojíme. Současná situace v době zahlcení informacemi představuje obrovskou psychickou zátěž, která dle mě neodpovídá rizikům samé infekce.“
* Skutečně? Zprávy například ze severní Itálie zní celkem děsivě...
„Ano, ale svět již v minulosti postihly mnohem horší pandemie. To samozřejmě situaci nijak nezlepší, když se ale vrátíme k nám, můžeme vidět, že naše situace po zdravotní stránce není vůbec špatná. O víkendu jsme měli kolem tisícovky potvrzených nakažených a jen pět pacientů v těžkém stavu. Jednoprocentní riziko těžkého průběhu, to je určitě velmi dobrá zpráva.“
* Nebojíte se, že se to v následujících dnech může změnit k horšímu? Přece jen jsme zatím jen na začátku, testováno bylo jen velmi málo lidí.
„Doufám, že ne. Nízký počet pacientů s těžkým průběhem nemoci může být důsledek zavčas provedených opatření ke snížení rychlosti šíření nákazy. Ovšem nejen to. Může to i napovídat, že naše populace je v tomto ohledu šťastněji geneticky vybavená. Toto vysvětlení je ovšem zatím pouze spekulací, velmi příznivá čísla jsou však důvodem k reálné naději a povzbuzení.“
* Nepovažujete tedy infekci novým typem koronaviru za tolik závažnou?
„Ne, potkáváme mnohé patogeny schopné vyvolat těžší onemocnění, a nemluvíme o nich. Současná pandemie je ale specifická – mění a změní svět ‚toxického blahobytu‘, jak byla naše ještě nedávná skutečnost někdy nazývána. Lidstvo přežilo jiné epidemie, koronavirovou určitě zvládneme, v naší zemi pravděpodobně lépe než v mnoha jiných. Změny ale přijdou a mohou být i k lepšímu. Bude záležet na nás.“
* Nemůže se situace zhoršit kvůli strachu z onemocnění?
„To se vyloučit nedá, stres může negativně ovlivnit naši odolnost. Zvyšují ho i nejrůznější omezení, která na pohodě lidem nepřidávají. Navíc zatím ani netušíme, kdy boj s koronavirem skončí.“
* Nebude to až v momentě, kdy se buď všichni nakazíme s tím, že drtivá většina z nás se i uzdraví, nebo bude každý z nás očkován?
„Ano, obojí by určitě znamenalo konec epidemie. Jenže vývoj vakcíny není krátkodobou záležitostí, je to otázka spíše roku než měsíců. I když se podaří šíření infekce zastavit, bude třeba dosáhnout určité kolektivní imunity. To znamená, že zhruba šedesát procent populace už bude obranyschopné. Je pak jedno, zda to bude tím, že infekci prodělali, nebo proti ní byli očkování. Jinak může dojít k dalším vlnám epidemie.“
* Bude získaná imunita po vyléčení či očkování trvalá, nebo budeme nemoc prodělávat znovu a znovu?
„To zatím nikdo neví...“
* Existuje nějaký spolehlivý recept, jak odolat koronaviru?
„Jednoduchou radu nemám, jsem ale přesvědčena, že naše skutečné ohrožení není zdaleka tak velké, jak tíživě situace v záplavě všech informací působí. Nebudu pak opakovat známá doporučení ke zdravému životnímu stylu a nařízené instrukce ke snížení rizika přenosu infekce.“
* Co byste tedy doporučila vy osobně?
„Aby náš organismus dobře fungoval, potřebujeme srovnání a nějaké relativní jistoty, opěrné body v naší psychice. Současná situace nám mnohé naše navyklé ‚jistoty‘ narušila: úzkost, podrážděnost až agresivita jsou přirozenou reakcí, dlouhodobě nám ale neprospívají.“
* Co konkrétního tedy navrhujete?
„Pomůže nám, když přemůžeme averzi, kterou v nás události mohou vyvolávat a pokusíme se o laskavý pohled i pochopení. Když místo jedovatých pocitů vůči těm, kteří pro vytvoření svého relativního pocitu bezpečí potřebují mít doma zásoby potravin jako pro školní jídelnu na dva měsíce, zareagujeme chápavým pousmáním nebo neurážejícím žertíkem. Když budeme vnímat ty, kteří se obětavě pustili do šití roušek zdarma a nebudeme svoji mysl zatěžovat kritickým rozebíráním těch, kteří se naopak na stejném materiálu snažili vydělat. Když si uvědomíme, že velká část z nás má nečekaně určitý čas navíc, který jsme si vlastně mnohdy přáli, a dokážeme ho dobře využít. Když trošku oceníme, co nám náš zdravotní systém poskytuje, a nebudeme to brát jako něco samozřejmého.“
* To by jistě někteří přetížení zdravotníci ocenili...
„Naše zdravotnictví se již delší dobu potýká s nedostatkem personálu a probíhající epidemie je pro mnohé zdravotníky extrémní zátěží. S tímto vědomím přistupujme k sobě navzájem a nepřipravujme se o důvěru, která je k dobrému zvládání jakýchkoliv zdravotních potíží nezbytná.“


MUDr. MILENA JEŘÁBKOVÁ

* narodila se 6. srpna 1963
* absolvovala LF Univerzity Palackého v Olomouci 1988, atestace z pediatrie 1992, atestace z alergologie a klinické imunologie 2007
* od roku 1988 až dosud je lékařkou Nemocnice Prostějov
* v letech 2004 až 2009 pracovala také v Ambulanci alergologie a imunologie MUDr. Evy Souškové
* je vdaná, s manželem logopedem mají tři dospělé děti (architekt, lékařka a studentka medicíny)
* mezi její záliby patří příroda, výtvarné umění, fotografie
zajímavost: společně se svým manželem Lubošem je dlouholetou členkou zastupitelstva města Plumlov a společně žijí v domě, který zhruba před 100 lety obýval tehdejší plumlovský starosta

 

Vše o koronavirusu najdete v tištěném vydání PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku, které vyšlo v pondělí 23. března