Jeho jméno zná drtivá většina sportovních příznivců a určitě i spousta těch, kteří sport jinak nesledují. Byť Petr Barna (na snímku) ukončil aktivní vrcholovou kariéru mezi amatéry již před třemi dekádami, na vynikajícího českého krasobruslaře prostě nelze zapomenout. Ostatně na přelomu osmdesátých a devadesátých let dvacátého století doslova uchvátil celý svět jak svými špičkovými výsledky včetně zlata na mistrovství Evropy i bronzu na olympijských hrách, tak především technicky skvělými výkony, maximálně propracovanou choreografií a úchvatným uměleckým projevem na ledě. Večerník žijící legendu oblíbeného zimního odvětví vyzpovídal v rámci tradičního soustředění oddílu KRASO-bruslení Prostějov.

* V současnosti se tedy věnujete trénování mládeže?

„Ano. Doma v Oberstdorfu vedu přípravu mladých krasobruslařek a krasobruslařů od úplně nejmenších dětí po juniorskou kategorii, mám i dospělé svěřence věnující se tomuto sportu jako svému hobby. A také s některými hokejisty pracujeme na zlepšení kvality jejich bruslení, pokud mají zájem.“

* Jak jste se ocitl na prostějovském tréninkovém kempu?

„Letos jsem na tomto soustředění už počtvrté. V Prostějově mám velice dobré kamarády a zdejší zimák je pro mě nezapomenutelný tím, že jsem tady vyhrál svoje první juniorské mistrovství republiky. (úsměv) Potom ještě jedno, ale to premiérové zlato mám jako natolik krásnou vzpomínku, že se sem vždycky moc rád vracím. Před lety mě vedení místního oddílu zkontaktovalo, jestli bychom sem vždy jednou ročně na necelý týden mohli přijet trénovat mladé naděje i s manželkou Andreou, která pochází z nedaleké Olomouce. Rádi jsme vyhověli.“

* Na co konkrétně se v rámci zdejší přípravy zaměřujete?

„Já se vždy nejvíc věnuji úplným základům, aby je každý dělal správně a pohyby na bruslích byly dobře provedené. Což je ze všeho nejdůležitější, aby se pak dalo kvalitně pokračovat a tyto základy dál rozvíjet.“

* Na jaké úrovni je krasobruslení v Prostějově?

„Někteří už zkouší skákat dvojitý axel, což je velký skok otevírající dveře k vrcholovému krasobruslení. Bez něj se vlastně nikdo nemůže dostat na vyšší level pro opravdové soutěže. Obecně si myslím, že prostějovský oddíl je na tom v rámci možností určitě dobře.“

* Míváte podobné kempy i jinde?

„Skoro vůbec ne, protože po pravdě nerad cestuji. Během života jsem se nacestoval tolik, že raději zůstávám v Oberstdorfu a jinam vyrazím jen občas. Na soustředění do Prostějova se ale pokaždé se ženou těšíme, protože je spojené s návštěvou jejích rodičů v Olomouci. A oboje pro nás znamená velmi příjemnou záležitost. Potom se vždy znovu vrátíme domů do Oberstdorfu, kde jsou hory – a ty já miluji.“

* Když vzpomínáte na svou závodní kariéru, existuje jeden úspěch nebo vrchol, kterého si nejvíc ceníte?

„Samozřejmě je krásné, když člověk získá medaili z vrcholné akce, zvlášť na olympijských hrách. Ale nejvíc ze všeho jsem si vždy cenil takového závodu, kde se mi povedlo zajet obě jízdy – tedy krátký program i volnou jízdu – zcela čistě. Což se mi právě na olympiádě nepodařilo. Z Albertville 1992 mám sice bronz, ale na konci volné jsem spadl. Tudíž olympijské medaile si pochopitelně moc vážím, na druhou stranu se mi řada jiných závodů vydařila po výkonnostní stránce ještě lépe. Vždycky jsem chtěl v první řadě překonat sám sebe. A věděl jsem, že pokud zajedu čistě, tak skoro určitě vyhraju.“ (úsměv)

* Považujete si i faktu, že jste vešel do krasobruslařských dějin díky své slavné volné jízdě na hamletovské téma i prvnímu čistě provedenému čtvernému skoku na ZOH?

„Jsem rád, že si na mě lidi vzpomenou. (směje se) Tohle by asi dělalo dobře každému. Na minulost však sám od sebe tolik nemyslím, pokud mi ji někdo nepřipomene. A to se po pravdě děje dost často. (úsměv) Jinak žiju přítomností, k minulosti se rozhodně nijak neupínám. Vedle krasobruslařských tréninků hodně chodím po horách, začal jsem se věnovat boulderingu. Takže sleduji Adama Ondru a snažím se od něj něco pochytit. (smích) Taky jezdím na kole, trávím čas s rodinou. Co jsem dělal dřív během kariéry, bylo určitě krásné, klidně bych si to dal znovu. Ale živit jde dál a já s ním.“

* Jaké vlastně bylo vaše období v profesionálním krasobruslení po konci amatérské dráhy?

„Velice dlouhé a náročné. Skoro deset let jsem pracoval i žil v Americe, kde jsme dělali třeba sto padesát vystoupení za rok v různých městech, někdy včetně přeletů do Evropy a zase zpátky. Což znamenalo být vlastně pořád na cestě, takový život v kufru. (se smíchem) Ale bavilo mě to, v takovém maximálním zápřahu jsem vydržel jeden čtyřletý olympijský cyklus po Albertville. Až potom jsem trochu zvolnil, protože po další zimní olympiádě 1996 přešli na profi scénu noví vítězové i medailisté z amatérského krasobruslení. Promotéři logicky upřednostňují víc ty čerstvé šampiony, tudíž práce mi ubylo. Nicméně moje profesionální kariéra dohromady trvala skutečně dlouho, poslední vystoupení jsem měl někdy v roce 2008 nebo 2009. Pak už jsem ježdění nechal, člověk to s ohledem na věk logicky přestává fyzicky zvládat. Můj milovaný sport mi však nechybí, neboť jsem pouze přešel k dráze trenéra na plný úvazek.“

* Dá se říct, že krasobruslení je váš život? Nepomýšlel jste někdy na to věnovat se profesně něčemu jinému?

„Ano, krasobruslení opravdu je skoro celý můj život. A dělat pracovně něco jiného? V Americe jsem vystudoval ekonomickou školu v oboru finančního poradenství, ale nikdy jsem se tomu zatím aktivně nevěnoval. Mám to v záloze, kdyby se třeba něco stalo, že bych šel pracovat do banky. (usmívá se) Každopádně mě trénování stále moc baví a nedokážu si teď představit sebe bez krasobruslení. I když jsem během aktivní kariéry jezdil a trénoval neuvěřitelně moc, pořád mě to bavilo. A dodnes se na této vášni nic nezměnilo. Vadilo mi kdysi dřív snad jediné, když někteří papaláši určovali, jakých výsledků musím dosahovat a co za medaile je odkud nutné přivézt. To jsem fakt nemusel, neměl rád.“

* Sledoval jste a sledujete průběžně mezinárodní krasobruslařské dění?

„Prvních deset let po konci mezi amatéry ani moc ne, protože jsem neměl tolik času. Až od ukončení profi dráhy už zase ano. Dívám se na každé mistrovství světa či Evropy, na olympiádu i na závody Grand Prix. Baví mě to, tak jako mě to bavilo, když jsem byl ještě kluk a obdivoval Igora Bobrina i jiná stará esa. Teď můžu obdivovat pro změnu nová esa. (smích) A musím přiznat, že kromě krasobruslení se velice rád dívám taky na hokej a golf. To jsou moje oblíbené sporty.“

* Posunulo se krasobruslení od vaší éry výrazně dopředu?

„Samozřejmě ano, především po technické stránce. Například piruety jsou mnohem složitější, level 4 je normou. A pochopitelně skoky, mezi muži jsou čtveráky už naprosto běžné a pět nebo šest nejlepších chlapů je skáče všechny od rittbergera přes toeloop, flip a lutz až po salchow. Taky technika jednotlivých skoků se trochu změnila, vývoj se logicky nedá zastavit.“

* Co současná úroveň českého krasobruslení?

„Na to, že je Česko tak malá země, jsme vždycky měli špičkové závodníky v různých kategoriích. Po mně v mužích přišel Tomáš Verner, pak Michal Březina. Ve sportovních dvojicích byli vynikající Radka Kovaříková a René Novotný, ti všichni dokázali získávat medaile na evropských a někdy i světových šampionátech. V tancích na ledě se teď slibně jeví sourozenci Taschlerovi, nějaké nové talenty určitě zase vyrostou. I ve zdejších skromnějších podmínkách proti stovkám milionů Američanů, Rusů nebo Asiatů. Už jen dostat se do desítky na ME či MS já osobně považuji za úspěch.“

* Prozradíte své další plány do života?

„V podstatě pokračovat tím, co dělám teď. To znamená dál trénovat i sledovat krasobruslení, být s rodinou, chodit po horách a zlepšovat se v boulderingu, byť mně tohle (ukazuje na břicho a směje se) táhne dolů. Taky rád čtu a zajímají mě jazyky, umím čtyři a nedávno jsem se začal učit japonsky. Celkově jsem určitě spokojený se svým životem – čeho jsem dosáhl i čím se zabývám teď. Vždy jsem se snažil být pozitivním člověkem, nenechat se srážet dolů špatnými věcmi a víc vnímat to dobré na světě, snažit se sám do něj dobro vnášet. Pozitivní přístup k životu se tomu říká.“ (úsměv)

 

PETR BARNA

* narodil se 9. března 1966 v Praze

* bývalý vynikající krasobruslař, v současnosti trenér

* s krasobruslením začal v deseti letech pod vedením Františka Pechara

* na mezinárodní led vstoupil roku 1983, kdy také získal své první stříbro na mistrovství republiky mezi muži

* z MČSR má celkem šest medailí včetně čtyř zlatých

* zářil především na evropských šampionátech, z nichž přivezl jedno zlato (1992), dvě stříbra (1990, 1991) a jeden bronz (1989)

* jeho nejcennějším úspěchem je třetí místo ze zimních olympijských her 1992 v Albertville

* na olympiádě 1988 v Calgary skončil třináctý, při mistrovstvích světa vybojoval nejlépe čtvrté místo (1991), pátou pozici (1989) a dvě šesté příčky (1990, 1992)

* v roce 1992 skončil mezi amatéry a pokračoval dalších deset let na profesionální scéně v USA (Champions on Ice, ESPN Legends, Miko Masters ad.)

* poté se s rodinou usadil v německém Oberstdorfu a od té doby až dosud je vyhledávaným trenérem krasobruslení, převážně mládeže

* je ženatý, s manželkou Andreou má dceru Sofii

zajímavost: proslul svou volnou jízdou na hamletovské téma a prvním čistě provedeným čtverným skokem na olympiádě