Vystudoval strojařinu, které se také věnoval, když pracoval jako mistr v závodě Preciosa v Brodku u Konice. Po smrti vrchního prodejce kartáčů z Konice ale začal stále častěji řešit problémy s umělými smetáky a rozhodl se nekalý stav vyřešit v rámci domácí výroby. Z tohoto nápadu nakonec vzešlo více než třicet let podnikání a z mistra ve fabrice se stal kartáčník. Jeho výrobky používají lidé po celém Česku a na výrobě spolupracuje celá rodina. V letošním roce si vysloužil také titul Mistra tradiční rukodělné výroby od Olomouckého kraje, který mu hejtman přijede předat osobně v následujícím týdnu. Jak se k tomuto netradičnímu řemeslu Alois Slepánek (na snímku) vůbec dostal a jak se mu podařilo vytvořit prosperující podnik, o tom jsem hovořili v následujícím obsáhlém rozhovoru.

 

* Jak jste se tedy vůbec dostal k tomuto netradičnímu řemeslu?

„Dělal jsem už delší čas mistra ve zdejší strojírenské firmě Preciosa a na ometání strojů jsme používali velmi úzké smetáčky, které pro nás přímo vyráběli v Konici. Jenže pán, který je pro nás vyráběl, zemřel a naši zásobovači nemohli sehnat nikoho, kdo by je dál vyráběl. Tak se vozily z velkoskladu silonové, které se ale teplem rychle spekly. A když někomu spadly, tak se hned rozbily. Denně jsem tak řešil nejvíc stížností právě na tohle a nedalo mi to. Řekl jsem si, že to přeci nemůže být tak náročné vyrobit a doma jsem se do toho pustil.“

* Musel jste si k výrobě něco pořídit, nebo jste měl všechno potřebné doma?

„Měl jsem hoblovku, cirkulárku i vrtačku, tak jsem se do toho jedno odpoledne po práci pustil. Vyrobil jsem si tak dvě nebo tři dřeva a k tomu jsem koupil široké smetáčky s přírodní žíní, které jsem rozebral a dal ty žíně do těch úzkých. Vzal jsem to do práce a všichni hleděli, kde jsem k tomu přišel. (smích) Zásobovači si jich hned stovku objednali a s manželkou jsme to začali po večerech vyrábět doma ve sklepě. Potom jsme začali dělat i normální smetáky, až toho začalo být ze dne na den opravdu hodně.“

* Čekal jste, že se z vašeho nápadu nakonec stane rodinná obživa?

„Vůbec bych v to nevěřil. (úsměv) Nejprve jsem chtěl jen vyřešit problém ve firmě, ale pak těch zakázek neustále přibývalo a už z toho nebyl jen koníček, ale regulérně druhé zaměstnání při práci. Uvědomil jsem si, že tak to nepůjde dělat do nekonečna.

* Takže jste stál před rozhodnutím...

„To máte pravdu. Už jsem sám sebe přistihl, že nestíhám dělat dobře ani jedno a musel jsem se tak rozhodnout, co bude dál. Bylo po revoluci, takže zvítězila myšlenka, že se budu na volné noze věnovat řemeslu. Hodně rozhodlo, že jsem byl už delší čas mistrem a pod sebou měl více než padesát lidí. Cítil jsem, že potřebuji od toho vypnout a rozhodně toho nelituji.“

* Jste také ve Spolku českých řemeslníků a vaše produkty jsou značkou Haná regionální výrobek. Jak byly tyto kroky pro vás důležité?

„Jedny ze zásadních. Do Spolku českých řemeslníků mě přijali a začal jsem s nimi jezdit po celé republice, kde jsme prodávali naše výrobky. Taky se tam navazovaly kontakty i další objednávky, a to mi velmi pomohlo. Protože najednou jsme to začali dělat ve větším. Do toho jsem ještě začal s renovací kartáčů i do různých čisticích strojů, většinou původem z Německa. Neměl to kdo opravit, případně za dvakrát takové peníze, za jaké jsem to byl schopen opravit já. Získaní značky Haná úspěch na trhu jen podpořilo.“

* Je velký rozdíl v opravě běžného smetáku a u průmyslových strojů?

„Zásadní je ve tvaru, kde to jsou většinou kotouče, jinak je to ale v drtivé většině stejné, kromě nějakých speciálních. Některé byly zadrátované, což je nejčastější způsob, další byly zatloukané, to se udělá sponka ve tvaru U a žíně se do ní zarazí. Poslední, co se dělá, jsou ještě lepené smetáky, ale ty nejsou vhodné, já se do nich sám nepouštím, protože nemají takovou životnost.“

* Snažíte se vyrábět především z přírodních žíní. V čem mají výhodu oproti umělým?

„Jsou opravdu jemné, ale hlavně nevytváří energii, takže opravdu zametají. U těch umělých se vám často jen prach přesouvá z místa na místo. V tom je zřejmě ten největší rozdíl. Na domácí práce jsou tak rozhodně lepší přírodní žíně, stejně jako na drobný prach ve výrobních halách. Tam se většinou používají koňské, ale pracoval jsem třeba také s prasečími štětinami, které jsme dodávali do pekáren, protože jejich vlákna jsou jemná a při potírání pečiva nevzniknou žádné problémy. Ty umělé jsou zase lepší na venkovní prostory, jako je třeba dvůr.“

* Jaká je životnost těchto smetáčků či pometel?

„Může být dlouhá, ale taky velmi krátká. (pousměje se) Častokrát se totiž lidé nevyvarují velkých chyb. Smeták je od slovo zametat, přitom lidé jej používají například v kuchyni či při vytírání podlahy. A mokrý hadr na smetáku je velký problém, protože různá chemie, kterou používáme, ulpívá na žíních, které pak postupně ztrácí účinnost. Smetáky by se tak vážně měly používat výhradně na zametání.“

* Kde se získávají žíně ať už přírodní, či umělé?

„Mám kamaráda, který má velkou kartáčovnu a dle naší dohody od něj nakupuji i já. Jinak mi je ale vozí především ze zahraničí, nejčastěji jsou z Mongolska. Vyrábět je doma není reálné, provází to velký zápach. Umělé žíně se zase vyrábí v Pelhřimově a dělají je z recyklovaných pet lahví, které se rozemelou na drobné šupiny a následně se rozpustí ve velkém bubnu, přidá se barva, tužidlo a postupně se z toho dělají tato vlákna. Dřív se ještě používaly i ze dvou rostlin čirok a fíbr, ale to už není příliš časté.“

* Musíte zakoupený produkt upravovat, nebo je připravený přímo pro výrobu?

„Je to zcela hotové, který se prodává v délce více než metru. My už si to tak jen krátíme na požadovanou délku. Jinak s tím nemusíme dělat vůbec nic.“

* Sám jste zhotovoval dřevěné rukojeti. Kde jste se inspiroval?

„To bylo metodou pokus-omyl. Čím více jsem jich měl vyrobených, tak tím se to zlepšovalo a postupně jsem si tak i technologii vytvořil podle sebe. Určitě mi v tom ale pomohla i literatura a internet. Ale všechny postupy jsem vytvářel sám.“

* Jaké dřevo je ideální?

„To je velmi zásadní věc. Z měkkého dřeva, jako je třeba smrk, to nejde dělat. Díry jsou hodně blízko sebe a při vrtání se dřevo protrhává. Ze začátku jsem tak používal jasan a následně to dělal z dubu. Ale dub je už moc tvrdé dřevo a často mi tak odcházely díly na hoblovce i vrtáky. Následně jsem tak přešel na bukové dřevo, a to je na výrobu ideální.“

* Tomuto druhu řemesla se mnoho lidí nevěnuje. Je o něj zájem? A kam všude vaše výrobky putují?

„Jedná se o celé Čechy, Moravu i Slezsko. Velmi tomu pomohly právě zmíněné trhy, kde jsme naše výrobky nabízeli a prodávali po celé republice. Často se k nám i řada lidí vrací a objednávají si je znovu. A také přijdou někteří, že by svůj výrobky potřebovali renovovat, protože se jej nechtějí vzdát. Do různých koutů země pak směřovaly i velké smetáky například na umělé povrchy, je jich široká škála od nejmenších až po větší. Stejně jako pro domácnost i pro firmy.“

* Hned vedle svého domu máte dílnu. Kdo všechno se tomu u vás věnuje?

„Nejprve jsme to dělali u nás ve sklepě, ale hobliny jsme měli všude. (úsměv) Po smrti mého dědečka a babičky jsme nevěděli co s vedlejším domem, tak právě tam jsme postupně vytvořili dílnu. Jinak se tomu ale u nás věnuje celá rodina – manželka, tchyně s tchánem, švagrová a švagr. Dříve to byli i maminka s tatínkem, který ale loni zemřel a maminka nyní onemocněla, takže o ni se musíme pravidelně starat. A i já té práce mám už nyní méně. Od mé druhé mrtvice, kdy jsem ochrnul na celou levou stranu, už sám neudělám nic. Jednou jsem to ještě zkoušel, ale málem jsem si uřezal prsty... Na velké akce pak za mě jezdí oba moji synové.“

* Bude tak firmu komu předat?

„Oba kluci jsou momentálně v Praze a tomu se opravdu těžko konkuruje. Protože to není práce na zbohatnutí, byť uživit se s ní dá. Uvidíme, co přinese budoucnost, to bude hodně záležet na nich.“

* Nedávno jste získal od Olomouckého kraje titul Mistra tradiční rukodělné výroby. Co pro vás toto ocenění znamená?

„Já jsem byl bohužel v tu dobu nemocný, takže jsem se nemohl slavnostního předání zúčastnit. Ale pan hejtman by mi ho měl osobně přivézt v následujícím týdnu. Pro mě je to životní ocenění, kterého si velice vážím. Alespoň člověk vidí, že ta práce k něčemu byla, když ji druzí dokážou ocenit. Je to pro mě velká čest.“

* Pro případné zájemce o vaše výrobky – kde si mohou lidé vaše výrobky objednat?

„Stačí se jen ozvat na e-mailovou adresu, případně telefon, který máme uvedený na našich internetových stránkách. Prodej uskutečňujeme i na různých trzích, tam jsou pravidelně spíše synové, protože já už sám nemohu ani řídit. V Prostějově tak například budeme na Hanáckých slavnostech, kde býváme pravidelně a zde si naše výrobky mohou lidé prohlédnout.“

 

ALOIS SLEPÁNEK

* narodil se 14. března 1954 v Konici

* bydlel v Olomouci, časem si postavil dům právě v Brodku u Konice, kde dnes žije

* vystudoval Střední odborné učiliště a střední průmyslovou školu v Lutíně

* je ženatý a má dva syny

* pracoval ve strojírenské firmě Preciosa jako soustružník, plánovač a následně se stal mistrem závodu v Brodku u Konice

* v době jeho mistrování nastaly problémy s umělými smetáky, načež nazrálo rozhodnutí vyrábět vše doma

* v roce 1991 registroval na svůj koníček živnost, práce mu neustále přibývalo, o dva roky později se této činnosti už věnoval naplno

* v rámci řemesla vyrábí smetáky, kartáče, také ale renovoval starší stroje či vyráběl kartáčky pro pekaře

* po druhé mrtvici ochrnul na levou část těla a už tak na firmu jen dohlíží

* v letošním roce obdržel titul Mistr tradiční rukodělné výroby od Olomouckého kraje

zajímavost: miluje cestování a je rád, že díky své práci mohl procestovat Českou republiku křížem krážem