Z posledních dvou zápasů vydolovali fotbalisté eskáčka tři body. Po nepovedeném mači s Varnsdorfem zajížděli Prostějované do Příbrami. Tam už ale Hanáci soupeři nedali naději. A poprvé v sezóně vstřelili hned čtyři branky v utkání. Jedním z hrdinů utkání byl Vasil Kušej. Menší, zato však velice rychlý a obratný fotbalista si udělal dobré jméno během jara svou aktivitou a schopností vytvořit si šance. V poslední době je i proměňuje. A zatímco proti Varnsdorfu za svou snahu odměněný nebyl, tentokrát se mohl radovat z gólu. Kušej trefou z prvního poločasu završil svůj gólový účet během první sezóny v Prostějově na čísle pět.

* Jak zní vaše hodnocení utkání z minulého týdne?

„Ve středu zápas s Varnsdorfem byl hodně náročný. Bylo to několikáté utkání v řadě bez střídání. Bylo nás dvanáct. Únava na nás byla vidět, bylo hrozné vedro. Prostě hodně kombinovali, hráli lépe na balónu a byli pohybliví. My pak naopak byli mrtví, o tom žádná. Zápas nám nesedl, dostali jsme čtyři góly doma, já nedal penaltu. Dostali jsme vlastňák na 0:1, neřešili jsme dobře situace, možná by to pak bylo jinak. Takové zápasy se hodnotí těžko – prostě jsme ho nezvládli.“

* A co v Příbrami?

„Je důležité, že jsme aspoň poslední utkání sezony zvládli. Zpočátku to vypadalo trochu podobně, ale potom jsme se rozehráli a hrozili hodně z brejků. Soupeř byl vzadu pomalejší a my jsme to hráli dobře za obranu. První nákop za ni využil od Šáfu Píchy, který dával hlavou gól. Pak mně dával Kozel, druhý stoper. Tam jsem si to zpracoval mezi stopery, udělal kličku a dával podél gólmana. Druhý poločas byl o tom, že jsme se stáhli, oni kombinovali a my hráli na brejky. Mohli jsme z toho vytěžit víc, mohlo to skončit třeba 6:2. Ale dali jsme čtyři góly, tak se máme od čeho odpíchnout do další sezóny.“

* Byla před zápasem s Příbramí ještě v šatně nějaká nervozita?

„Ne, vůbec. Hodně nám pomohlo, že jsme měli uvolněnou hlavu, žádný stres, nic. Šli jsme si vyloženě zahrát, šli za tím, že nakonec uděláme nějaké prémie a zakončíme sezónu důstojně. (úsměv) Asi to byl důvod, že už jsme věděli, že je konec a prostě si zahrajeme. Kdybychom se museli strachovat ze sestupu, proto nám to možná takto sedlo.“

* Bylo v kabině po sezóně více fyzické nebo psychické únavy?

„Myslím si, že obojí stejně. Vemte si, že hrajete osm zápasů v deseti či dvanácti hráčích. De facto nestřídáte. Není to žádná sranda. Když někdy vidím komentáře od lidí k nám, tak si vůbec neuvědomují, co za tím vším je. Docela to mrzí, ale každá strana má dvě mince, nikdo do toho nevidí, není jednoduché hrát osm zápasů měsíčně a nestřídat.“

* Přesto se ale eskáčku v posledních zápasech dařilo hrát lepší fotbal. Souhlasíte?

„Určitě. Říkal jsem to už po Vlašimi a Dukle, že naše hra se hodně zvedla. Začaly být lepší trávníky, dá se hrát více fotbal. Začali jsme si víc věřit, začali jsme být nebezpeční. Myslím si, že se to hodně zvedlo. Máme na čem pracovat, určitě, ale je vidět, že když hrajeme na zemi a kontaktně, jsme nebezpeční. Ale když se balón zvedne nad hlavy, máme velké problémy. My se většinou přizpůsobovali soupeřům, že budeme chodit do soubojů a kopat dlouhé balóny. V tom je velký rozdíl. Bylo to vidět a znát.“

* Eskáčko po sezóně skončilo jedenácté. Jak toto umístění hodnotíte?

„Je to smutné. Mluvilo se o tom, že chceme hrát baráž o první ligu, takže jedenácté místo není optimální. Ale na druhou stranu jsme celé jaro odehráli v jedné sestavě. Bez výrazných posil. Měli jsme smůlu první čtyři zápasy, to jsme prostě prokaučovali. To všichni víme, že výkony byly hrozné. Tam kdybychom je neprohráli, chytili bychom jiný lauf. Nestálo při nás štěstí, prostě nic, to bylo rozhodující. Myslím, že bychom se měli dívat spíše na ty pozitivní věci, že jsme začali hrát fotbal, nějak se chytili, začali fungovat. Od toho je třeba se odpíchnout dál.“