Až na rok 2020, kdy turnaj zrušila koronavirová pandemie, se ITF World Junior Tennis Finals koná nepřetržitě již od roku 1992. Po prvních šesti ročnících v Japonsku se prestižní šampionát přesunul do Prostějova, kde i přes menší či větší tlaky v zákulisí vytrvale zůstává. Letos se tak finálový turnaj mistrovství světa tenisových družstev do čtrnácti let uskuteční na Hané už po třiadvacáté. A znovu u toho bude ředitelka Petra Černošková (na snímku). „Máme s ITF dohodu, že v příštím roce se u nás bude hrát znovu jakožto náhrada za zrušený ročník kvůli covid-19. A máme zájem pořádat tuto akci i dál,“ prozradila šéfka prostějovských tenisových projektů, která je u WJTF od samého prvopočátku.

* V Prostějově se WJTF bude hrát už po třiadvacáté, z čehož plyne, že zkušenosti s organizací tohoto podniku máte bohaté. Předpokládám tedy, že startu letošního ročníku nic nebrání...

„Připraveni jsme už nějaký ten den, zahájení opravdu nic nebrání a všichni se už moc těšíme. Týmy najížděly postupně, dokonce celý minulý týden tady trénoval kompletní výběr Japonska, v úterý se přidalo Mexiko a ve středu Ekvádor. (úsměv) V podstatě polovina tady byla hned následující den, což není před sobotním oficiálním příjezdem úplně obvyklé, ale nečiní nám to žádné větší problémy. Zástupci mezinárodní tenisové federace ITF přijeli v pátek, takže jsme kompletní a nachystaní.“

* Takto brzký příjezd účastníků je běžným jevem?

„Bývá tomu tak, ale letos je to extrém. Vždy přijely tak tři čtyři týmy dva tři dny dopředu, ale abychom tady měli polovinu startovního pole v podstatě týden předem, to se ještě nestalo. Osobně tomu ale rozumím, obzvlášť v dnešní době, kdy je tak kritická situace na letištích po celém světě. Je jasné, že při skladbě turnajů nemohou asijské státy cestovat každý týden na jiný kontinent, podobné je to u ostatních. Nečiní nám to žádný problém, s řadou z nich jsme za ty roky už přátelé. Můžu v této souvislosti malou perličku?“

* Jistě, povídejte.

„Zase jsme hledali Mexičany, protože v této skutečně nelehké době jim zrušili jeden let, dali nám vědět, že přiletí o osm hodin později, nicméně v onom letadle nebyli, neozvali se a my je nemohli najít. Byla to trochu hektická situace, která naštěstí dopadla dobře, když se zničehonic objevili na druhý den v osm večer před hotelem… (úsměv) Úplně se děsím, co nás ještě před startem a na startu turnaje čeká, neboť dostat sem dvaatřicet týmů prakticky v jeden termín není vůbec žádná jednoduchá věc.“

* Kde budou všechny týmy ubytované?

„Největší množství z nich je ubytováno v přilehlém Hotelu Tennis Club, ale tím, jak se zavřel Hotel Grand, jsme měli problémy se zbytkem startovního pole. Ten je tak rozesetý v penzionech doslova po celém městě a přilehlém okolí. Jsem ráda, že nám vycházejí vstříc, protože bez nich bychom byli ve velkých problémech. Že je v Prostějově jen jeden hotel, nám situaci velice komplikuje. Řekla bych, že jsme doslova rarita nejen z pohledu tuzemského, ale i celosvětového turismu! Osobně jsem nezažila město, kde by byla tak katastrofální situace s ubytováním. I velikostí srovnatelná či menší města jako Přerov či Vyškov jsou na tom lépe...“

* Tradičním strašákem je počasí, avšak větru a dešti neporučíte…

„Uplynulý víkend byl deštivý, takže já věřím, že se nebe vypršelo a tento týden už se teploty zase vyšplhají výš. Má být hezky, tak snad předpověď vyjde a my odehrajeme celou porci zápasů, která je opravdu neskutečná.“

* Druhým nepřítelem je v posledních letech koronavirová pandemie. Jste připraveni na všechny možné varianty?

„Dovolím si tvrdit, že jsme. Pevně ale věřím, že to zvládneme bez jakýchkoliv omezení. Protože poslední dva roky stačily, jednou se nemohl turnaj konat vůbec, podruhé to proběhlo v jakési bublině, kdy se člověk nemohl skoro nikde pohybovat, s nikým se stýkat a některé státy ani nedorazily. Doufám, že se letos budou moci všichni vrátit ke starým dobrým pořádkům, byť poslední zprávy nejsou nikterak optimistické. Každý stát k tomu přistupuje jinak a po svém, my se tudíž budeme snažit reagovat na danou aktuální situaci. Jsme připraveni na všechny varianty včetně zavedení povinnosti nosit respirátory, dělat testy a podobně. Apelujeme na kapitány, aby nic neriskovali, komunikujeme s Českým tenisovým svazem, Národní sportovní agenturou i mezinárodní federací ITF, která však může dát jen podnět. Rozhodují příslušné složky státu. Nepřejeme si to, ale pokud by příslušné instituce k tomu zavelely, nedalo by se nic dělat. Přece jen jsou tady děti z celého světa a ta promíchanost může způsobit určité komplikace. Startujeme ale bez jakýchkoliv omezení a já věřím, že tak i dohrajeme. Byla by škoda, kdyby covid zasáhl do výsledků turnaje.“ (smutně pokrčí rameny)

* Vzhledem k tomu, že se týmy z jednotlivých kontinentů nemohly, nebo jen zřídka, účastnit turnajů na druhém protipólu světa, není moc vypovídající světový žebříček ITF. Dají se vůbec v obou kategoriích určit favorité?

„Máte pravdu, letos je to velmi komplikované. V kategorii dívek patřily každoročně mezi favoritky Rusky, které však stejně jako Bělorusky ze známých důvodů nestartují. Takže si myslím, že přímo před prvními zápasy jde o věštění z koule, těžko proto odhadovat, kdo bude mít jakou sílu. Tradičně silné ale budou určitě výběry Spojených států amerických a já pevně věřím, že silné budou i naše holky, které patří k evropské špičce. A doufám, že se také prosadí kluci, i když tam doslova vaříme z vody. Opravdu je nevyzpytatelné říkat, kdo je favoritem a kdo outsiderem. Bude to otevřená soutěž, o to snad zajímavější. Sebevědomí bývají Američané, silní jsou Argentinci. Ale doslova každý může překvapit. Kdybychom jako Češi v obou kategoriích navázali na loňské bronzy, bylo by to fantastické.“

* A co byste si na startu prestižního šampionátu nejvíce přála?

„Aby všechno dopadlo dle představ všech. (úsměv) A dohrálo se vše podle plánu. Sport je o emocích a vidět v dětských očích radost, je nejvíc. Získat medaili je pro ně vrchol první fáze kariéry, protože tímto šampionátem se de facto loučí se žákovským tenisem, přechází do druhé části mezi dorost a juniory, což už je zase přece jen něco jiného. Děti se touto soutěží učí hrát týmové soutěže, sledují je manažeři z celého světa, a i když prohrajete, je to poučné do budoucna. Musí se naučit poprat se s tím, že v životě se jen nevyhrává. I o tom je život, i o tom je tenis. Přeji si tedy, aby průběh podniku nic nezastavilo a my mohli po konci předat medaile těm nejlepším. Pak si člověk spokojeně oddechne.“