Velký úkol měli před sebou organizátoři 19. ročníku Keltské noci. Kromě tradiční organizátorské práce jim totiž přibyl jeden cíl postcovidový, a sice nalákat do plumlovského kempu Žralok po dvouleté vynucené pauze spousty lidí. Jak se ale ukázalo, podařilo se to dokonale. Na dvou a půldenní program, který začal neoficiálně už ve čtvrtek večer, se sjely tisíce diváků. Mnozí na festivalu absolvovali celý program. A vrátili se někdejší pravidelní návštěvníci. Což platí o posluchačích (a tanečnících) i o kapelách. Jeden z hlavních organizátorů Tomáš Somr (na snímku) tak byl po mnoha hodinách na nohou sice unavený, zato spokojený. Krátce po zakončení festivalu se tak v exkluzivním rozhovoru pro Večerník podělil o pocity z něj, o novinky i plány do budoucna.

* Jak hodnotíte skončený ročník, jaké z něj máte pocity?

„Dva ročníky neproběhly a měli jsme obavu, že jsme vyšli z rytmu. Ale podařilo se všechno dobře zorganizovat, zvládli jsme to pěkně a ročník vyšel úžasně. Jsme nabití pozitivní energií. Ať se člověk baví s návštěvníky nebo kapelami, tak jsou všichni nadšení. Je vidět, že akce má svůj smysl. A lidé sem budou jezdit i dál. Byla obava, zda se podaří navázat, spousta festivalů si stěžovala, že čekala více lidí. A ti nepřijeli. Ale naše skalní publikum nám zůstalo věrné.“

* Bylo obtížné se dostat zpět do kontaktu s kapelami po koronavirové pauze? A dostat je na festival?

„To těžké nebylo, jsme v kontaktu neustále. Na tento rok jsem vycházel z programu na rok 2020. Pořád se to přesouvalo. Ale dvě kapely skončily, tak jsme je nahradili jinými.“

* Byly tam hudebníci, o které jste hodně stáli, ale oni nemohli přesto z různých důvodů letos přijet?

„Určitě. Když jsem domlouval ročník 2020, měli jsme domluvenou kapelu, co působila v Česku, byla česko-irská. A velice populární. Byli takoví tahouni. Jmenovali se Pipes and pins. Bylo to domluvené, ročník se nekonal. A další rok manažerka volala, že bohužel má špatnou zprávu, kluci nevydrželi a rozpadli se. A teď na festivalu měla hrát skupina Dálach, den předem psali, že jim jeden člen onemocněl covidem, taky onemocněli. Italům, Sisal Pipers, taky den před odjezdem z Itálie odešel zpěvák, dostal koronavirus, měl příznaky. Přijeli bez něj a zvládli to úžasně. I přes problémy se to dá vždy nějak řešit.“

* Takže pokud jde o průběh 19. ročníku, převládají pozitivní pocity?

„Sám průběh byl skoro až bezproblémový. Vždycky jsou nějaké drobné organizační problémy. Celkem jsme ale zvládali i časový harmonogram. V pátek jsme skončili přesně ve dvě hodiny, v sobotu jsme přetáhli asi o čtvrthodinku. Jinak sedmnáct kapel, tři taneční soubory, spousta doprovodných akcí. Workshopy, ty byly dokonce čtyři. Pak také keltská řemesla. A zase. Keltský kovář volal, že mu dávají protézu a nepřijede. Přijel ale hned jiný, co měl s sebou hrnčířský kruh, dělal zde keramiku. Byli zde i sedláři, přírodní kosmetika, keltské šperky, rohy…“

* Co vás letos na Keltské noci nejvíce potěšilo?

„Nejvíce asi skutečnost, že se sjelo tolik lidí z celé republiky, že na nás nezapomněli. Mám pocit, že to teprve teď začíná gradovat. Stáváme se akcí, na kterou se budou lidi těšit celý rok. To je jedna věc, symbióza s publikem je prostě skvělá. Dále mě potěšilo počasí. Nevzpomínám si, že bychom měli takové. Nikdy to nebyla úplná katastrofa. Ale byly ročníky, že aspoň jeden den přišly průtrže a zvukaři napršelo do mixu. Byly problémy. Ale letos to bylo úplně úžasné. Takže keltští bohové nad námi drží ochrannou ruku. Taky mě potěšilo, že veškeré kapely odjíždí a děkují za úžasný zážitek. Mám radost, že se podařilo udělat tým, který drží znovu, že se podařilo sehnat nový tým brigádníků, kteří jsou nadšení. A dobře se s nimi na všech pozicích spolupracuje.“

* Kdy začnete pracovat na dalším, tedy 20. ročníku?

„Teď musíme dokončit veškeré práce, co následují po festivalu. Je toho obrovská spousta a bude nám to trvat ještě tak měsíc a půl. Rozhodně ale koncem září začneme plánovat jubilejní dvacátý ročník. Tady je ale důležité, že základ programu je daný. A kdyby člověk chtěl přinést spoustu novinek, tak musí říct ‚ne‘ kapelám, co sem jezdí. A publikum je má rádo. Nemůžu říct přece Tomáši Kočkovi, aby nejezdil. To bych neudělal a publikum by mě kamenovalo. (smích) Je to velká práce skloubit novinky a zachování jádra kapel, co jsou miláčky festivalu. To bude na 20. ročník velký oříšek a budu nad tím muset hodně dumat. Budeme také hodně hovořit o tom, zda se nerozšíříme o čtvrtek oficiálně. Vyzkoušeli jsme si to s předvečerem Keltské noci. Měli jsme tu malé pódium, vznikla krásná atmosféra, přišlo asi tři sta lidí. Dřív sem najelo tak padesát lidí, seděli jsme na terase. A teď tu bylo tři sta lidí. Když najdeme společnou řeč, tak možná bude správný okamžik stát se třídenním festivalem.“ (úsměv)