Celou jednu dekádu byl Libor Jiroušek (na snímku) nejlepším klasickým parašutistou na světě v individuální akrobacii a sbíral medaile včetně titulů z vrcholných mezinárodních závodů pro Armádní sportovní oddíl Dukla Prostějov i Českou republiku jak mezi jednotlivci, tak v družstvech. Než loni řekl dost, v nejlepších letech ukončil aktivní kariéru. A plynule přešel na pozici vedoucího staršího trenéra ASO Dukla, potažmo kouče národní reprezentace ČR. I v nové roli a bez něj v sestavě jsou hanáčtí borci nadále medailově úspěšní. A jelikož bylo opravdu o čem, je náš rozhovor, avizovaný již v minulém čísle, rozdělen hned na dva díly. Ten druhý přineseme už v příštím vydání nejčtenějšího regionálního periodika.

* Jak jste se k parašutismu vůbec dostal?

„Celé dětství jsem strávil na letišti, protože oba rodiče skákali s padákem. Většinou v Novém Městě nad Metují. Pro mě to pak byla jasná volba. Hned po prvním seskoku jsem parašutismu propadl, i když šlo o hodně drahý koníček a musel jsem si na něj vydělávat peníze brigádami. Potom jsem měl štěstí, že se mi podařilo dostat na Letecké sportovní centrum v Příbrami. Tam jsem vypomáhal balením padáků i jako instruktor, díky čemuž jsem mohl skákat zdarma. Navíc v Příbrami měla centrum česká reprezentace žen i paraski, což je sport kombinující lyžařský obří slalom s parašutistickou přesností přistání. Postupně jsem začal s tímhle nároďákem trénovat a díky tomu měl v době před základní vojenskou službou docela hodně seskoků.“

* Tím pádem jste zamířil do Prostějova?

„Ano. Mým štěstím bylo, že zrovna při mém nástupu na vojnu skončil jeden tehdejší člen Dukly Prostějov, a protože jsem měl tolik seskoků, vzali místo něj do týmu mě. Po vojně jsem pak dostal smlouvu jako občanský zaměstnanec ASO Dukla, načež se po třech letech uvolnila pozice armádního zaměstnance. A od té doby až do minulého roku jsem byl voják z povolání – závodní parašutista. Začátkem letoška jsem se pak stal vedoucím starším trenérem.“

* Máte přehled, kolik se vám během úspěšné aktivní kariéry povedlo vybojovat cenných kovů z nejdůležitějších mezinárodních akcí?

„Já sám jsem to nikdy nepočítal, ale podle statistiky mého šéfa jsem posbíral padesát devět medailí z mistrovství světa armádních i civilních plus z evropských šampionátů. Hodně jich mám v individuální akrobacii, kde se mi postupně podařilo dostat mezi úplně nejlepší a mám z této disciplíny tuším devět zlatých na MS. Navíc se nám dlouhodobě dařilo taky týmově, hlavně v posledních pěti až deseti letech šly výsledky ještě víc nahoru. Momentálně se dá říct, že na armádních světových šampionátech jsou top Němci a na civilních my. Třeba teď ve Strakonicích jsme vyhráli v družstvech přesnost přistání i celkové hodnocení, což jsme dokázali na třetím civilním mistrovství světa za sebou! A to se zatím snad nikdy nikomu nepovedlo. Tento zlatý týmový double potřetí v řadě je prostě unikát!“

* Jak velkou změnu pro vás znamenal přechod ze závodnické role do trenérské?

„Aktivní závodění mi určitě nechybí, protože jsem už několik let zpátky chtěl končit jednak kvůli zdravotním problémům a jednak pro ztrátu motivace. S přibývajícími roky ta chuť i nadšení opadly, při ranním pohledu na vymetenou azurovou oblohu se mi s myšlenkami na další trénink spíš dělalo zle, byl jsem zralý si to hodit. (smích) Práce trenéra mě nijak extra nezatěžuje, protože můžu klukům jedině poradit, a to hlavně s akrobacií. Což se stejně dělo už dřív. Je pravda, že zrovna letos jsme dost často řešili problémy s technikou, konkrétně s chybně ukazovanými centimetry při přesnosti. Speciálně u Jirky Gečnuka se z neznámých důvodů opakovaně stalo, že viditelně dal nulu nebo jedničku, zatímco přístroj ukázal mnohem víc centimetrů. Třeba tři, pět nebo šestnáct jako úplný nesmysl, prostě evidentní technická chyba. V těchto případech se vyplatilo, že mě rozhodčí za dvě desítky předchozích let dobře znají a oprávněné protesty nám vždycky uznali. Například při Světovém poháru ve Slovinsku právě Jirkovi vznikla posledním seskokem raketa, která by mu pohřbila celý závod. My jsme podali protest, sudí mu vyhověli a vše bylo v pořádku.“

* Musíte i zařizovat tréninky, soustředění a výjezdy na závody, včetně papírování?

„Jo jo, to k pozici šéfa taky patří. Letošek je po této stránce náročnější tím, že jsme měli obě mistrovství světa, navíc termínově brzy za sebou. A přítelkyně si ke všemu mezi oba šampionáty naplánovala naši společnou dovolenou, tudíž jsem od konce května nebyl za dva měsíce skoro ani den na Dukle. Tam se mi logicky nahromadila administrativní práce, kterou doteď marně doháním a kvetu z toho. (směje se) Chce to víc času, až se pořádně zaběhnu, mělo by být všechno v pohodě. Rozhodně nelituju, že už nejsem závodník. Skončit jsem opravdu chtěl a můžu být jedině rád za šanci pokračovat v Dukle jako vedoucí starší trenér.“

* Čí to byl vůbec nápad svěřit tento post zrovna vám?

„Původně jsem uvažoval o práci trenéra někde v cizině. Do toho však přišel covid, spousta zahraničních týmů přestala na čas fungovat a kouče odtamtud spíš vyhazovali, než by ještě brali někoho jiného i vzhledem k financím. Proto jsem svoje představy musel vinou omezených možností přehodnotit. A když přišla nabídka Dukly dělat od roku 2023 vedoucího staršího trenéra místo končícího Jirky Šafandy, rád jsem ji vzal. V Prostějově to výborně znám, i všechny kluky tady, navíc člověk získal v dnešní hodně nejisté době určitou profesní i ekonomickou jistotu. Takže si absolutně nemám na co stěžovat.“

 

LIBOR JIROUŠEK

* narodil se 27. ledna 1979 v Ústí nad Orlicí

* od vojny trvale žije v Prostějově

* ještě do loňska špičkový závodník na nejvyšší mezinárodní úrovni

* s parašutismem začínal v Novém Městě nad Metují, následně skákal v Příbrami a od základní vojenské služby je v Prostějově

* po vojně se stal členem ASO Dukla Prostějov, postupně pronikl do světové špičky

* exceloval především v individuální akrobacii, z této disciplíny je mnohonásobným mistrem světa

* dohromady získal 59 medailí na armádních i civilních MS a na evropských šampionátech

* vystudoval vysokou školu, magisterské studium aplikované tělesné výchovy na Univerzitě Palackého Olomouc

* aktuálně vedoucí starší trenér Armádního sportovního oddílu Dukla Prostějov a kouč reprezentace České republiky v klasickém parašutismu

* je rozvedený, má jedenáctiletou dceru a žije s přítelkyní

zajímavost: patřil mezi světovou elitu i v paraski, což je sport kombinující sjezdové lyžování (obří slalom) s klasickým parašutismem (přesnost přistání)