Celou jednu dekádu byl Libor Jiroušek (na snímku) nejlepším klasickým parašutistou na světě v individuální akrobacii a sbíral medaile včetně titulů z vrcholných mezinárodních závodů pro Armádní sportovní oddíl Dukla Prostějov i Českou republiku jak mezi jednotlivci, tak v družstvech. Než loni řekl dost, v nejlepších letech ukončil aktivní kariéru. A plynule přešel na pozici vedoucího staršího trenéra ASO Dukla, potažmo kouče národní reprezentace ČR. I v nové roli a bez něj v sestavě jsou hanáčtí borci nadále medailově úspěšní. A jelikož bylo opravdu o čem, je náš rozhovor, avizovaný již v minulém čísle, rozdělen hned na dva díly. Ten druhý přineseme už v příštím vydání nejčtenějšího regionálního periodika.

* Jak jste se k parašutismu vůbec dostal?

„Celé dětství jsem strávil na letišti, protože oba rodiče skákali s padákem. Většinou v Novém Městě nad Metují. Pro mě to pak byla jasná volba. Hned po prvním seskoku jsem parašutismu propadl, i když šlo o hodně drahý koníček a musel jsem si na něj vydělávat peníze brigádami. Potom jsem měl štěstí, že se mi podařilo dostat na Letecké sportovní centrum v Příbrami. Tam jsem vypomáhal balením padáků i jako instruktor, díky čemuž jsem mohl skákat zdarma. Navíc v Příbrami měla centrum česká reprezentace žen i paraski, což je sport kombinující lyžařský obří slalom s parašutistickou přesností přistání. Postupně jsem začal s tímhle nároďákem trénovat a díky tomu měl v době před základní vojenskou službou docela hodně seskoků.“

* Tím pádem jste zamířil do Prostějova?

„Ano. Mým štěstím bylo, že zrovna při mém nástupu na vojnu skončil jeden tehdejší člen Dukly Prostějov, a protože jsem měl tolik seskoků, vzali místo něj do týmu mě. Po vojně jsem pak dostal smlouvu jako občanský zaměstnanec ASO Dukla, načež se po třech letech uvolnila pozice armádního zaměstnance. A od té doby až do minulého roku jsem byl voják z povolání – závodní parašutista. Začátkem letoška jsem se pak stal vedoucím starším trenérem.“

* Máte přehled, kolik se vám během úspěšné aktivní kariéry povedlo vybojovat cenných kovů z nejdůležitějších mezinárodních akcí?

„Já sám jsem to nikdy nepočítal, ale podle statistiky mého šéfa jsem posbíral padesát devět medailí z mistrovství světa armádních i civilních plus z evropských šampionátů. Hodně jich mám v individuální akrobacii, kde se mi postupně podařilo dostat mezi úplně nejlepší a mám z této disciplíny tuším devět zlatých na MS. Navíc se nám dlouhodobě dařilo taky týmově, hlavně v posledních pěti až deseti letech šly výsledky ještě víc nahoru. Momentálně se dá říct, že na armádních světových šampionátech jsou top Němci a na civilních my. Třeba teď ve Strakonicích jsme vyhráli v družstvech přesnost přistání i celkové hodnocení, což jsme dokázali na třetím civilním mistrovství světa za sebou! A to se zatím snad nikdy nikomu nepovedlo. Tento zlatý týmový double potřetí v řadě je prostě unikát!“