Je český box na vzestupu? Vypadá to tak, alespoň soudě podle pěti medailí získaných členkami a členy reprezentačních výběrů ČR na mládežnických mistrovstvích Evropy 2020. Součástí tohoto sympatického boomu jsou i dvě rohovnické naděje, s nimiž Večerník zasedl k dvojrozhovoru, aby je společně vyzpovídal. Kadet BC DTJ Prostějov Filip Jílek (na snímku vlevo) sice na placku z ME nedosáhl, ale pouze vinou skandálního rozhodnutí sudích. Juniorka SC Boxing Olomouc Claudie Tóthová (na snímku vpravo) zaslouženě vybojovala kontinentální stříbro a je také úzce provázána s Prostějovem přes národní tým dívek vedený místním trenérem Martinem Klíčem.

 

* V době přípravy na Evropu panovala v České republice striktní hygienická opatření vylučující normální trénink. Jak jste se vyrovnali s touhle překážkou?

Claudie Tóthová: „Trénovali jsme hlavně venku s tátou, pomáhal i můj druhý kouč Emil Šťuka a podmínky k přípravě nám umožnily oddíly Spider Box Club Olomouc a SA Boxing Olomouc, za což chci moc poděkovat. Hlavně jsem běhala, makala na fyzičce, a byť to vzhledem k omezením nebylo jednoduché, dělali jsme v rámci možností i na technice. Lapy se dají držet všude. (smích) Pomohlo, že jsem měla výborný základ z dřívějšího soustředění v Chorvatsku, z tréninkových kempů i sparingů s reprezentací v Prostějově a z kvalitních turnajů v Polsku. Přesto jsem si moc nedokázala představit, že bych mohla bojovat o medaili.“

Filip Jílek: „Běhat se v tu dobu dalo venku, s tím nebyl problém. A jako reprezentant ČR jsem na technice a výdrži trénoval i normálně v naší prostějovské boxárně. Trenéři Martin Klíč, Zdeněk Plíva, Karel Kocián a Oldřich Dvorský pro mě nachystali kvalitní přípravu, za dané situace jsem si nemohl absolutně na nic stěžovat. Cítil jsem se fakt dobře připravený, snil o postupu do semifinále.“

* Cesta do Černé Hory, respektive do Bulharska proběhla za současných okolností bez problémů?

C. T.: „Ano, prostě jsme normálně jeli a nikde na hranicích nás nezastavovali. Akorát jsme museli mít ještě před odjezdem negativní testy na covid, další jsme pak absolvovali po návratu domů.“

F. J.: „Testování na koronavirus samozřejmě proběhlo, ale samotná cesta byla v pohodě. Já jsem z ní tedy většinu prospal, s několika přestávkami trvala šestnáct hodin a tak dlouho bych za jízdy vzhůru nevydržel.“ (směje se)

* Jaké podmínky k trénování panovaly přímo v dějišti mistrovství?

F. J.: „Původně měla být k dispozici tréninková hala, ale tu nakonec neotevřeli, proto jsme se museli připravovat venku v parku. Ony však tréninky během turnajů jsou stejně už jen takové udržovací, takže to ani moc nevadilo.“

C. T.: „My jsme trénovat mohli normálně, ale s rouškami. A byly zakázané sparingy s těmi, kteří už z turnaje vypadli, což se na podobných akcích běžně dělá. Tentokrát to z hygienických důvodů nešlo.

* Své úvodní duely na ME jste vyhráli. Šlo o jednoznačné souboje?

C. T.: „To si úplně nemyslím. Začínala jsem ve čtvrtfinále a tím pádem věděla, že jde hned o medaili, kterou jsem strašně chtěla. Takže jsem byla hodně nervózní. Uklidnil mě až po příchodu do haly pohled na soupeřku, která si ani neuměla sama namotat bandáže na ruce. Díky tomu ze mě největší stres opadl a samotný zápas jsem potom zvládla docela v pohodě, byla lepší.“

F. J.: „Jasné to vůbec nebylo, spíš naopak. Jakmile jsem se totiž oblékl do reprezentačního dresu a šel do ringu, padla na mě obrovská nervozita. Určitě největší za celý život. Cítil jsem ji pak i během zápasu, z toho byl takový ztuhlý a v utkání nepracoval jako obvykle, dělal velké chyby. Tím víc jsem se snažil bojovat, porvat se o vítězství. A nakonec se to povedlo, i když jsem si před verdiktem rozhodčích nebyl svou výhrou vůbec jistý.“

* Filipe, vám se následně stal osudným čtvrtfinálový střet s domácím Bulharem, v němž jste byl jasně lepší, že?

F. J.: „Přesně tak. Po té vydřené výhře v prvním kole ze mě všechno opadlo, do čtvrtfinále jsem šel klidnější a na soupeře si věřil. Moc mi pomáhala přítomnost klubového trenéra Martina Klíče, který mě na Bulhara skvěle připravil a říkal, že na něho určitě mám. Což se v zápase potvrdilo, od začátku jsem měl převahu, dával mu víc úderů než on mně, a dokonce jsem ho jednou poslal i k zemi. Bohužel to nestačilo, rozhodčí dali vítězství domácímu.“

* Jak jste se dokázal vyrovnat s takovým zklamáním?

F. J.: „Nejdřív jsem to bral docela v klidu, jako cennou zkušenost do další kariéry. Věděl jsem, že se mi povedlo odvést dobrý výkon a měl jsem postoupit do semifinále, tím pádem že si medaili zasloužím. Až s přibývajícím časem mě začalo víc trápit i štvát, že ji ve skutečnosti nemám kvůli špatnému rozhodnutí sudích. Zpětně to dost mrzí.“

* Claudo, můžete popsat své dvě medailové bitvy?

C. T.: „Před semifinále se projevila moje horší psychika. Dostala jsem se do takového stavu, že jsem se jednu chvíli dokonce rozbrečela na pokoji. (se smíchem) Naštěstí se pak vždycky vzchopím a jsem schopná normálně boxovat, navíc moje motivace byla obrovská. Říkala jsem si, že nechci třetí místo, které mi nestačí. Že do toho dám všechno a prostě musím postoupit do finále. A vyšlo to, i když Ukrajinka byla kvalitní soupeřka a utkání proti ní mi dalo zabrat.“

* Co finále?

C. T.: „V něm měla silná Ruska z mého pohledu navrch a vyhrála naprosto zaslouženě. Trenéři sice říkali, že se mi povedlo udělat docela vyrovnané utkání, ale mně osobně přišel ten zápas jasnější. Každopádně po turnaji převládla veliká radost.“

* Evropské stříbro je pro vás životním úspěchem?

C. T.: „Rozhodně jo. Jsem samozřejmě spokojená a šťastná, po návratu domů už jsem absolvovala několik rozhovorů i do celostátních médií a táta si ze mě dělá srandu, že jsem teď hvězda. (směje se) Určitě je dobře, že medaile přivezené z obou šampionátů trochu zviditelnily český box, který tohle potřebuje.“

* Nakolik nepříjemná je pro vás covidová nejistota ohledně další přípravy, případných turnajů a sportovního existování do budoucna?

F. J.: „Hrozbu koronaviru vnímám s přibývajícím časem určitě míň než třeba první vlnu na jaře. V každém případě je ale nepříjemné, že člověk vůbec neví přesně, kdy bude moct normálně trénovat, nejdou dopředu plánovat turnaje s obvyklou spolehlivostí a všichni pořád čekáme, co přijde. Jaká nařízení nás zase přibrzdí nebo zastaví. Osobně věřím, že celý tenhle problém pomůže vyřešit vakcína, aby případná třetí vlna někdy po Novém roce byla definitivně poslední. A mohli jsme pak už nadobro přejít do normálu v celém životě včetně sportu.“

C. T.: „Souhlas. Hlavně ať už zůstane sportování otevřené bez nějakých velkých omezení. Jinak můžou být následky velké.“

* Máte konkrétní boxerské sny?

F. J.: „Do nějaké vzdálenější budoucnosti ani ne. Můj současný plán je totiž takový, že budu boxovat jen do přechodu mezi muže, to znamená skončit s vrcholovým sportem po skončení juniorské kategorie. Boxem se totiž u nás nedá uživit, proto u mě má přednost studium, maturita a následně zaměstnání. Do té doby však chci školu maximálně skloubit se sportováním, abych posbíral co nejvíc úspěchů. Snad se dočkám i té medaile z mistrovství Evropy nebo světa.“

C. T.: „Příští rok v dubnu půjdu za medailí na juniorském mistrovství světa v Polsku. A výhledově chci všechno směřovat k účasti na příští olympiádě 2024. Tohle je pro mě taková obrovská meta, za kterou hodlám v nejbližších letech jít.“

CLAUDIE TÓTHOVÁ

* boxerka oddílu SC Boxing Olomouc

* narodila se 15. září 2003 v Olomouci

* momentálně je ve věkové kategorii juniorek a nastupuje ve váze do 54 kilogramů

* s boxem začala už v osmi letech, svůj první zápas absolvovala jako třináctiletá

* sportovní kariéru odstartovala v BC Gambáre Olomouc, poté působila v Dukle Olomouc a letos přestoupila do SC Boxing Olomouc

* je dvojnásobnou mistryní republiky (2016 školní mládež, 2020 juniorky), k tomu získala dvě stříbra na MČR kadetek (2018, 2019)

* v posledních letech je členkou mládežnické reprezentace České republiky

* letos vyhrála mezinárodní turnaje v polském Štětíně i Gliwicích, kde byla navíc vyhlášena nejtechničtější boxerkou

* dosavadní životní úspěch zaznamenala nedávnou finálovou účastí na Mistrovství Evropy juniorek 2020

* studuje Střední školu zemědělskou a zahradnickou v Olomouci

* je svobodná

zajímavost: celou kariéru ji jako hlavní osobní trenér vede její otec, bývalý špičkový rohovník

 

FILIP JÍLEK

* boxer oddílu BC DTJ Prostějov

* narodil se 5. ledna 2004 v Kroměříži, od narození žije v Prostějově

* momentálně je ve věkové kategorii kadetů a nastupuje ve váze do 57 kilogramů

* jako malý začal sportovní gymnastikou, poté si vyzkoušel i kickbox

* boxu se věnuje od dvanácti let, závodně bojuje poslední čtyři roky

* celou dosavadní kariéru strávil v BC DTJ Prostějov

* je mistrem republiky kadetů (2019) a dvakrát skončil na MČR druhý (školní mládež 2018, kadeti 2020)

̶* od letoška je členem mládežnické reprezentace České republiky

* zvítězil na mezinárodním turnaji na Slovensku i na Turnaji olympijských nadějí v Česku

* na nedávném Mistrovství Evropy kadetů 2020 postoupil do čtvrtfinále

* studuje Střední odbornou školu podnikání a obchodu v Prostějově

* je svobodný

zajímavost: chybná rozhodnutí sudích ho letos připravila jak o zlato na MČR, tak o postup do semifinále na ME