V Prostějově se narodil, v Prostějově vyrůstal. Taky se zde naučil hrát hokej. A později zde také dělal první trenérské krůčky, ještě coby kouč mládeže Jestřábů. Lukáš Majer je zkrátka s prostějovským hokejem a Prostějovem nerozlučně spjatý. A nyní se sem vrátil. Ovšem trochu netradičně, už v minulé sezóně byl na střídačce Šumperka, prostějovského soupeře. Nyní ale přijel už jako jeho hlavní trenér. Po utkání, které pro jeho barvy neskončilo dobře, se rozpovídal sedmadvacetiletý trenér o svých dojmech a pocitech z návratu na prostějovský stadion. Jak se mu zde koučovalo?

* Vstup do sezóny se Šumperku nepovedl, další zápasy už ale nebyly tak špatné. Jak tedy zatím působení Šumperka hodnotíte?

„My jsme měli těžký vstup, ale na to se nechceme vymlouvat. Sahali jsme po bodech se Zlínem, s nímž jsme měli bodovat. Pomalu jsme se s ligou zadaptovali, povedla se nám nějaká vítězství. Zatím tápeme v tom, abychom na body navazovali a výkony opakovali. Máme výborné nastavení v Sokolově, pak doma s Litoměřicemi. Potom přijedeme sem, máme to potvrdit, a to se nám nedaří. Kluci hodně pracují, je to mladý, pracovitý tým. Nicméně se na nás místy podepisuje nezkušenost, kterou musíme nahrazovat bojovností a urputností. Což se u nás na dennodenní bázi neděje.“

* Podepisuje se hodně mládí na týmu? Přeci jen jsou v týmu ze zkušenějších hráčů snad pouze Tomáš Drtil a Lukáš Žálčík…

„Je tam Drtil, Žálčík, Bartoš, Vachutka. Tihle čtyři kluci jsou na ledě cítit. Jednoznačně je to ale málo. Nicméně ten mladý tým, my musíme s těmi kluky hrát, dělat první poslední každý trénink, každý zápas. Ono se vždycky říká, že český hokej nedává šanci mladým hráčům. Ale když už jim ji dáte, tak je ještě musíte navíc motivovat. To je hodně špatně. Jsou tady kluci, dneska třeba výborně zahrál Štěpán Dudycha… Ti kluci ale musí být vděční, že tu ligu mohou hrát. Je vidět, jak se soutěž zkvalitnila, třeba na čtvrtých lajnách. To tu vůbec nebylo. A každý hráč, co hraje, si toho musí vážit. Jako by hrál ligu.“

* Když srovnáte Chance ligu loni, předloni, letos, je to velký rozdíl?

„Jednoznačně. Každá lajna je nebezpečná. Loni se dalo přestřídat na jednotlivé formace. Letos to nejde. Vezměte si, že ve Vsetíně hraje ve čtvrté lajně Berzins a to je pak velmi těžké. Ať hrajete tedy s kýmkoli, tak máte mladý tým, a ten musí jít na 150 procent do zápasů. O to víc a udělat to soupeřům o to nepříjemnější. Musím říct, že ty staré lídry máme s výborným mentoringem. David Bartoš to je hráč na lídra do vyspělého týmu. Žalča to samé. Drtil, Vachutka, ti dřou za Šumperk. Zbytek týmu ale velmi málo pomáhá.“

* Je to pro vás první sezóna v roli hlavního kouče mužského prvoligového týmu. Jak se v této roli cítíte?

„Cítím se normálně. Práce mě baví. My bojujeme zápas od zápasu. Děláme všichni zápas od zápasu, co můžeme. Od majitele přes kabinu a po realizační tým. Je mi líto těch lidí v klubu, že takto dřou a každý týden vidí, čemu musí čelit. Je to hodně těžké. Na druhou stranu jsem rád, že jsme v lize po tom, co jsme si prožili vloni. A děláme vše pro to, abychom si splnili cíl, co jsme si před sezónou dali.“¨

* V roli hlavního kouče „Áčka“ jste se poprvé dostal do Prostějova. Jaký to byl pocit?

„Určitě nebudu říkat to klišé, že to je normální. Jednoznačně to bylo něco speciálního. Už od příjezdu. Jdeš na zimák, okolo kterého každé ráno jezdíš. Je to specifické. A ten den je samozřejmě jiný. Chceš lidi, co zde jsou, s týmem porazit. Bylo to hodně zvláštní. Ten zimák, kde ses naučil bruslit, kde tě vychovali, to se nezapomene. I když je to tady nové, tak ta vrata, u kterých stojíme, jsou pořád stejná. Z hokeje se možná trochu patriotismus vytrácí. Jsem ale rád, že jej stále pociťuji.“