Na Hanou se vrátila na sklonku vrcholové kariéry, aby kryla záda nahrávačské jedničce prostějovského družstva a byla připravená naskočit, kdykoliv to bude potřeba. Ve čtvrtek proti Přerovu taková situace nastala, ostřílená volejbalistka Soňa Nováková (na snímku) šla během druhé sady na hřiště. A ženy VK nakonec otočily derby hrozící překvapivou porážkou z 0:2 na 3:2.

* V úvodu jste vypadaly dost zaskočeně. Co se dělo?

„Přerov perfektně podával do risku a minimálně kazil, od toho se všechno odvíjelo. Navíc dobře přihrával, díky tomu mohl útočit i středem sítě, nejen z krajů. Což se nám vůbec nedařilo. Proto první dva sety vypadaly takhle. Přidaly jsme k tomu i hloupé chyby, naše hra nefungovala. Základem však určitě byl výborný servis soupeřek, jejich jedůvky.“

* Čím se vám pak povedlo střetnutí pomalu obracet?

„Šlo to fakt pomalu, protože hosté hráli dál dobře. S natolik riskovaným servisem ale těžko mohli vydržet celý zápas, aniž by ho častěji kazili. My jsme se postupně přizpůsobily, zlepšily přihrávku a začaly útočit častěji i středem, k tomu přidaly taky nějaké bloky, čapnuté balóny v poli. A aspoň občas se nám povedly série na podání, takovou celkově trpělivou hrou jsme výsledek nakonec otočily.“

* Potvrdil dnešní duel, jak vyrovnaná UNIQA extraliga může být?

„Určitě. Já jsem si tohle říkala už během přípravy, kdy jsme narazily právě na Přerov, na Frýdek-Místek i na Šternberk. A všechny tyhle celky mají lepší hráčky než loni, dělaly nám v přátelácích problémy. Takže liga bude rozhodně vyrovnanější, tím atraktivnější, což je dobrá zpráva pro fanoušky. (úsměv) Pro všechny týmy včetně nás to zároveň znamená, že každý zápas bude těžký.“

* Berete pozitivně i vítězství 3:2, byť jste měly získat tři body?

„Řekla bych, že před utkáním měli všichni v hlavách Přerov z minulého ročníku, který nezískal ani bod a skončil jasně poslední. Teď je však o dost silnější, což se ukázalo. Proto musíme být po takovém průběhu za dva body rády.“

* S čím jste šla na palubovku vy osobně jako střídající?

„Nic speciálního jsem nechystala. Prostě jsem šla hrát, co umím, a nejlíp, jak mi to půjde. Střídání jsem brala tak, že se Simča uklidní, podívá na naši týmovou hru zvenku, proč nefunguje. Většinou to takhle trenéři dělají, když se hodně nedaří a set už je třeba ztracený, že prostřídají i klíčové hráčky, aby si oddechly, srovnaly se. Já jsem pak už na hřišti zůstala, ale důležité bylo něco jiného. Že jsme špatně rozjeté utkání nevzdaly, nějak se společně zvedly a vybojovaly vítězství.“