Je žijící legendou klasického sportovního parašutismu, za celou kariéru vybojoval desítky medailí včetně mnoha zlatých na vrcholných mezinárodních závodech typu mistrovství světa, evropských šampionátů či Světového poháru. Jiří Gečnuk (na snímku) přitom nepochází odsud, narodil se v Moravské Třebové. Ještě jako teenager se však stal členem Armádního sportovního oddílu Dukla Prostějov a většinu ze svého padesátiletého života tak strávil na Hané. Nyní se za své ohromné úspěchy dočkal významného ocenění v podobě Ceny města Prostějova 2019.

Rozhovory s laureáty vám Večerník přinášel od srpna v každém sudém vydání. Parašutista Gečnuka se stal po zástupci Divadla point, T. Krejsové, M. Srostlíkovi a J. Hornovi pátým respondentem v řadě a také posledním. Dvojice Květoslava Šťastná a Hana Adámková žádost o interview odmítla, Milan začal obdržel ocenění im memoriam.

* Letošnímu roku bohužel vládne koronavirus. Vy s klubovými parťáky jste museli už dvakrát do karantény...

„Nebyla to vyloženě klasická karanténa, spíš jen takový několikadenní pobyt doma do doby, než nám udělali testy a byly hotové jejich výsledky. Poprvé k tomu došlo hned někdy na konci března, když jsme se při tréninku v aerodynamickém tunelu u Prahy setkali s jednou nakaženou holkou. A ve druhém případě měl COVID-19 údajně Peťa Chládek od nás, i když se u něho plně nepotvrdil, pokud vím. Každopádně jsme v obou případech šli na testy, které vyšly negativně, a tím pádem jsme pak mohli pokračovat normálně v přípravě. U toho Petra šlo o nepříjemnou věc tím, že jeho manželka měla zrovna před porodem, ale všechno dobře dopadlo.“

* Jak snášíte nemilý fakt, že vám kvůli epidemii odpadly všechny závody 2020 kromě mistrovství republiky?

„Vedle národního šampionátu ve Strakonicích jsme měli ještě závody v Plzni a taky jedny kontrolní mezi sebou. Každý sport je o vzájemném poměřování výkonnosti, vždycky někdo nasadí laťku jako ten nejlepší a ostatní se ho snaží dohnat, vyrovnat se mu. Letos tahle konfrontace v mezinárodním měřítku vůbec neproběhla, což je určitě špatně, ale my s tím nic nenaděláme. Museli jsme situaci vzít takovou, jaká je. A hlavně najít dostatečnou vnitřní motivaci kvalitně trénovat i při vědomí, že makáme vlastně až na příští rok. Správně si všechno nastavit v hlavě, nenechat se psychicky rozhodit ztrátou dlouhodobé kontinuity přípravné i závodní. Což s sebou může nést taky částečnou ztrátu nabytého sebevědomí.“

* Chyběly vám hodně oba zrušené světové šampionáty i celý seriál Světového poháru?

„Mě rozhodně mrzí, že jsme v podstatě celý rok nemohli až na ty domácí výjimky vůbec závodit. Člověk je zvyklý pravidelně soutěžit, najednou nic není a podání důkazu o vlastní výkonnosti v porovnání s ostatními z mezinárodní špičky prostě chybí. Já jsem měl původně v plánu letos startovat na mistrovství světa naposledy a kvůli situaci, která nastala, jsem se rozhodl konec své vrcholové kariéry odložit o rok. Oba šampionáty – armádní i civilní – přesunuli na příští sezónu 2021, snad už normálně proběhnou. A já se budu moct rozloučit na vrcholné akci.“ (úsměv)

* Nakolik opatření proti koronaviru ovlivnila celou přípravu během roku?

„U nás parašutistů je zásadním faktorem počet absolvovaných seskoků, jež musí každoročně být na určité úrovni pro splnění výkonnostních cílů stanovených oddílem, tedy vlastně naším zaměstnavatelem. Na konci normální sezóny míváme okolo tří stovek seskoků na přesnost přistání a nějakých sedmdesát seskoků individuální akrobacie. Letos je to bohužel mnohem méně, za dané situace má jeden kolega například jen sto dvacet přesností a dvaatřicet akrobacií. Což znamená, že se tréninkově nedostal ani na polovinu toho, co by měl. A to se pak logicky promítá do výkonnosti, která jde s menším počtem seskoků dolů. Pocítili jsme to všichni. V březnu i dubnu byla hygienická nařízení natolik přísná, že skákání bylo úplně zakázané, tím pádem jsme trénovali doma individuálně. Každý dělal, co mohl, já chodil ráno běhat, potom cvičil a posiloval. Hlavní náplň přípravy však skoro dva měsíce scházela, takovou ztrátu jsme následně už nemohli dohnat. Pozitivní naopak je, že coby zaměstnanci Armády ČR dostáváme bez ohledu na situaci celou dobu tabulkový plat. Mít ekonomickou jistotu je v dnešní nejisté době velká výhoda.“

* Za celý život už jste dostal spoustu různých ocenění. Berete Cenu města Prostějova jen jako další v řadě?

„Na slavnostní předání se moc těším, pokud za zpřísňujících se opatření proběhne. (rozhovor vznikl ještě před ceremoniálem – pozn. red.) Chtěl jsem vzít s sebou i rodiče, aby u toho mohli být a měli také radost. A každopádně si této ceny opravdu moc vážím, protože když se podívám na jména dalších oceněných z letoška i minulých let, tak jsou to všechno lidé, kteří se významným způsobem zasloužili o fungování města, proslavili jej i daleko za jeho hranicemi. A dostat se do společnosti takových osobností je pro mě velká pocta.“

JIŘÍ GEČNUK

* narodil se 31. března 1968 v Moravské Třebové

* parašutista ASO Dukla Prostějov v klasických disciplínách

* v Prostějově žije od roku 1988

* v dětství a mládí se věnoval plavání, lyžování i gymnastice

* první seskok padákem absolvoval v roce 1983, když mu bylo patnáct let

* následně prošel Střediskem talentované mládeže v Příbrami

* do Dukly Prostějov nastoupil v roce 1988 a působí v ní dodnes, to znamená nepřetržitě více než třicet let

* dohromady získal na mistrovstvích světa i Evropy 29 individuálních medailí včetně 10 zlatých a řadu dalších cenných kovů v družstvech

* je mnohonásobným šampionem České republiky a jejím dlouholetým reprezentantem

má středoškolské vzdělání

* je ženatý, má dvě děti

zajímavost: celkem třikrát za život se mu při seskoku neotevřel padák, což znamená přímé ohrožení života, ale duchapřítomností včetně rychlého otevření záložního padáku pokaždé kritickou situaci zvládl bez úhony