Z nenápadného zámku se ten konický stal zajímavostí pro široké okolí. Ročně sem přijíždějí lidé nejen z celého Prostějovksa, aby se podívali, co je zde zase nového. Památka dávno nenabízí „pouze“ knihovnu nebo výstavní síně v horních patrech, ale také expozici řemesel Konicka, která během třinácti let dosáhla nemalých rozměrů. „Už teď máme zaplněnou možná více než půlku zámku,“ konstatuje Pavel Šín (na snímku), který se sbírkou začal a vede ji dodnes. Na účtu už má zápisy do knih rekordů se sbírkou seker, samotnou největší sekerou a v budoucnu snad i pilou. V našem povídání prozradil mnohé o expozici řemesel i o tom, co v regioinu dříve bývalo či s jakými novinkami se mohou návštěvníci zámku setkat?

 

* Jak vůbec sbírka seker v Konici a celá expozice řemesel Konicka začínaly?

„My jsme už před spoustou let přemýšleli nad tím, že bychom na zámku něco udělali. Již za paní ředitelky Skoumalové padaly nejrůznější návrhy. Byly tu ale technické záležitosti, které nás zatěžovaly, a nic se nedařilo. Kdyby zde bylo třeba oficiální muzeum, veškerý inventář by musel být evidovaný na Ministerstvu kultury. A tak jsme založili spolek. Jedná se o řemesla, která jsou na Konicku původní. Začalo to exponáty, které již předem byly k dispozici. V roce 2009 jsme otevřeli první místnost. Pak jsme si od města pronajali další místnosti a zahájili sbírku sekyrek, které se dostaly do knihy rekordů jako první. Je jasné, že už jsou sbírky, které nás od té doby předčily. (pousměje se) Také máme exponáty, které se nám nevejdou do místností a museli jsme je tedy vystavit zde.“

* Na které exponáty jste se zaměřil nejdříve?

„První exponáty to byli kamnáři. Paní Prosová a pan Havelka. Následovalo stolařství a tesařství. To se týká řemesel, která jsem znal a která zde byla nejvíce rozšířená. A další bylo váhařství. Jsou zde skutečně zajímavé váhy. Od roku 1926 se zde vyráběly a v roce 1934 to převzalo Kovo Konice, doteď váhy vyrábí jaklo například dvoustovky či včelařské. Potom zde máme třeba bednáře, ševcovství. Jsou to základní řemesla, která jsem začal sbírat a která měla vztah ke Konici.“

* Konice je odvozena od koní. Máte tedy i nástroje související s chovem koní, ježděním na nich?

„S chovem koní přímo ne. Ona zde bývala tvrz a Konicí procházela spojnice mezi Olomoucí a Čechy. Přepřahaly se tu koně, stavovaly se zde výpravy po cestě. A tak tu vznikla základní řemesla jako třeba kováři či řezníci. Ale koně zde tak úplně nechovali.“

* Věnujete se řemeslu jako celku. Jak vnímáte to, že se śtále více vrací do módy?

„Protože dvacet let chtěl každý pracovat na počítači, každý chtěl být inženýrem a vystudovaný. (úsměv) Což prý v minulosti nebylo možné. Osobně mě v minulosti nabádali, abych šel studovat. Jenže jsem potřeboval vydělávat. Tak jsem se vyučil a potom šel do práce. Už ale vládní činitelé přišli na to, že není zedník, tesař ani pokrývač. Prostě základní řemesla. A vše se výrazně zdražilo. Pořád se přitom staví, přičemž staří řemeslníci jsou sedmdesátníci a končí. Nástup nové generace je ale pomalý.“

* Těší vás tedy ten posun z posledních let?

„Abych řekl pravdu, tak mně je taky už k sedmdesátce. A za námi staršími chodí, abychom šli dělat. Protože mladí… (pokrčí rameny) Není zkrátka možnost sehnat zedníka. Běžte si ho objednat a přijde na vás řada za rok za dva. To samé obkladač nebo tesař.“

* Když se ještě vrátíme k expozicím v konickém zámku, chystáte nějaké novinky?

„Na jaře jsme otevřeli novou expozici s dobovým nábytkem. Je to ložnice z roku 1878. Jde o majetek bývalých majitelů, co měli zámek. Nějaká větev Karla Přízy. Je zde tedy krásná vybavená ložnice se vším všudy. A dostal jsem od jednoho doktora část dřevěného mlýna tak z roku 1843. Chystáme se ho vystavit, aby lidé viděli, jak se kdysi mlelo obilí. Ale je to těžké, už máme zaplněnou půl zámku, možná více. Místa už tedy moc nemáme. Vlastníme okolo tisíce sekerek, exponáty se nám sem sotva vměstnají. Zkrátka se potýkáme s nedostatkem místa. A není žádné řešení. Něco dál vymýšlet je tedy problém. Nějaké exponáty vystavujeme na nádvoří, což se zase nelíbí městu. Máme zde Foucaultovo kyvadlo, vlastníme velkou spoustu zajímavých věcí. Třeba nedávno jsme dostali od pana Buriana z Jesence krásný úl, který má i dřevěnou váhu. A venku máme tu největší sekeru v České republice. Moc to pak není vidět, ale máme tu největší pilu. Čekáme na certifikát, který zatím nepřichází, ale pořád to urgujeme. Sekera s pilou jsou zajímavých rozměrů. Veškeré rozměry na pile vychází z dokonalých čísel. Tedy šestka. Ale to by bylo na dlouhé povídání. Chtěl jsem ještě sluneční hodiny. Ale jsem už v důchodu a nevím, zda se to podaří.“

* Tak jak se říká, nikdy není pozdě…

(smích) „Mám zde tedy nástupce, taky se jmenuje Pavel Šín. A snažíme se postupně zkvalitňovat expozice. V budoucnu by tudy měla vést cyklostezka. Tak aby všechno bylo propojené i s Prostějovem a lidi viděli, co třeba ještě neviděli. (úsměv) Jsou tady skutečně zajímavé věci. Třeba roku 1820 zde dělal správce panství životopisec geniálního skladatele Ludwiga van Beethovena.“

* Na mnoha výstavách je zakázané dotýkat se exponátů. Vy ale razíte jinou filozofii, že?

„Ano. Lidé si mohou exponáty sáhnout, vyzkoušet si je. Je zde upínací stolice, mohou si zkusit, jak pracoval kolář. Máme zde ještě nádherné místní kroje, a dokonce hanácký svatební kroj. K nové expozici jsme dostali další. Ukazujeme, jak se vyráběla látka, mluvíme o tom, jak se vyséval len, jak se zpracovával. Pro děti se toho najde hodně. Není navíc problém, když se zde na něco chytne. Já jsem rád, když to vyzkouší a zjistí, jak to bývalo a jak se s čím pracovalo.“

* Nestalo se vám někdy, že vám návštěvník část sbírky poničil?

„Tady uvnitř ne. Ale na nádvoří ano. (súsměv) Dostal jsem kdysi od starosty pana Obrusníka parohy. Byly vánoční trhy, zámek otevřený a on je někdo čmajzl… Jinak na to, jaké to tady máme s tím malým prostorem, tak když přijdou školáci, je problém uhlídat třicet dětí. Ale daří se upozorňovat, aby zkoušeli, ale neničili.“

 

PAVEL ŠÍN

* narodil se 21. července 1953 v Prostějově

* vyučil se na prostějovském Středním průmyslovém učilišti

* po vojně pracoval v hutích, třeba v Kladně

* později se usadil v Konici, patnáct let vyráběl váhy

* v roce 1989 byl osloven, zda by nedělal správce zámku

* v roce 2015 byl u toho, když se konická sekera dostala do Guinessovy knihy rekordů

zajímavost: věnoval se uměleckému kovářství, jeho výrobky byly vystaveny až v kanadském Montrealu