Nové jméno mohli nedávno poprvé zaregistrovat na soupisce Jestřábů jejich fanoušci. Prostějovský tým totiž doplnil šestadvacetiletý obránce Jakub Kubeš. Ten do týmu dorazil jako již zkušený bek, který má za sebou desítky extraligových startů a mnoho zápasů odehrál také v Chance lize. Dosud se představil například v Kometě Brno, Zlíně a Přerově. Nedávno hrával v Rakousku. U kouče trenéra Aleše Tottera nyní dostává nemálo prostoru a na hřišti je dost vidět. Jak se totiž ukazuje, nebojí se jít ani do gólové šance. V rozhovoru pro Večerník pak hodnotil domácí zápas se Vsetínem, ale také to, jak se zabydluje v Prostějově, kam přišel z Přerova.

* Jak byste zhodnotil zápas se Vsetínem?

„Myslím si, že jsme měli celý zápas více ze hry. Neproměňování šancí nás bohužel stálo body. Vsetín hrál dobře z obrany, nepouštěl nás do velkých šancí často. Naše chyby soupeř potrestal. Padly tam trochu smolné góly, na to se ale nikdo neptá. Prohráli jsme. Nedá se nic dělat.“

* Dneska to byl druhý zápas za Prostějov, jak se zde zabydlujete?

„Jo, dobré. Je to změna. Tréninky jsou trochu ostřejší, za což jsem moc rád, protože jsem toho moc v posledních měsících nenatrénoval. Takže si na to zvykám. Je to, neřekl bych dobré, ale je to na dobré cestě. A věřím, že se to bude zlepšovat.“

* Byl zápas hodně o psychice? Tlačili jste, měli jste střely, šance. A Vsetín dvakrát ujel a byly z toho góly.

„No tak jasně. Protože oni to kolikrát jen vyhazovali na icingy. Nikomu se proti tomu nehraje dobře. Soupeř je v tlaku a soupeř mu to jen vyhazuje. Na hlavu to bylo složité. Furt kroužíte v jejich pásmu, snažíme se a pak jeden dva brejky a je to 0:2. Není to příjemný, ale občas to k hokeji patří.“

* Vraťme se k přesunu z Přerova. Jak se zrodil?

„Zrodilo se to tak, že já jsem byl pod smlouvou v Kometě. Ta mě dala na střídavé starty do Přerova. Po měsíci mně smlouva v Kometě vypršela. Tam mi řekli, že pokud si něco sám najdu, tak mě pustí na prodlouženou opci. V Přerově o mě nebyl zájem. Měl jsem dvě varianty, Prostějov a ještě jeden klub. Vyhrálo to, že mě pan Totter oslovil jako první. Když jsem se vracel z Rakouska do Brna, už mi druhý den volal. Navíc to mám nejblíž domů, do všech klubů. K tomu byly zdravotní problémy v rodině, kvůli kterým jsem potřeboval jezdit domů. Vyhrálo tedy to, že Prostějov byl nejblíž a pan Totter se ozval jako první.“

* V zápase jste měl deset minut před koncem velkou šanci, hodně dobrou střelu. Co k tomu říct? Kdybyste ji proměnil, mohl tým ještě zápas obrátit…

„Měl jsem dvě velké šance. V přesilovce tam byla jedna, to chytil obránce na brankové čáře za gólmana. To jsem byl docela smutný. A tu druhou šanci, tu jsem trochu přehrál. Viděl jsem na druhé tyči Tomáše Jáchyma. Chtěl jsem to na něj zahrát na krásu, udělat kličku do bekhendu a hodit mu to do prázdné. Ale bylo to 0:3, osm minut do konce. Byla to ode mě kravina. Musím se s tím spíš natlačit do brány.“

* Co zatím říkáte na fanoušky Prostějova?

„Ať chodí v co největším počtu. Bylo to super. Vždycky jsem tu zažil hodně lidí, protože jsem sem jezdil s Přerovem. Zatím to bylo super. A doufám, že budou chodit v co nejhojnějším počtu a budou nás podporovat.“