V už klasický hudební zážitek se během let proměnily koncerty pěveckého dua Richard Pachman-Dita Hořínková. Spolu vystupují už dvě desítky let.

A každoročně před Vánoci – bohužel s koronavirovou pauzou – vystupují také v Prostějově. Dějištěm jejich koncertu byl i letos Husův sbor. A umělci potvrdili, že umí vytvořit příjemnou sváteční atmosféru. Koncerty Pachmana s Hořánkovou jsou každoročně nejen zážitkem pro uši ale také pro oči. Bezprostředně po koncertu pak interpreti odpovídali na otázky, které se týkaly nejen koncertování ale také Vánoc.

* Prostějov byl vaším posledním zastavením na vánočním turné. Jak jej hodnotíte?

Dita Hořínková: „Řekla bych, že každý koncert, má jedinečnou atmosféru. A je to tím, kdo přijde, kdo naslouchá a jakým způsobem se naváže vztah mezi jevištěm a publikem. Musím říct, že se to daří. Je to radost, lidi přicházejí. Letos jsme byli kousek od Prahy, v Mukařově, kde jsme byli teprve podruhé. Na určitá místa, třeba sem, jezdíme dlouho. A říkáme si, že lidi snad přijdou. A stále přicházejí. Tam to ale byly nečekané, byly plné kostely. To nás moc těší: lidé si pro zážitky a taky nějaké slovo přicházejí.“

* Neuvažovali jste o tom, že turné rozšíříte i na Slovensko?

Richard Pachman: „Na Slovensku je jen to moje hostování na koncertu Mariky Gombitové. Já se cítím být Čechoslovákem. Miloval jsem prázdniny u babičky a dědečka na Slovensku. Mě kontakt chybí, protože od smrti prarodičů na Slovensko skoro nejezdím. Byl bych moc rád, kdyby se naše působiště rozrostlo a zajeli bychom i na Slovensko. I proto, že se stále považuji za Čechoslováka.

* Který okamžik na prostějovském koncertě pro vás byl zvláštní? Který jste si nejvíce užili?

Richard Pachman: „Pro mě bylo zvláštní to, že jsem si musel vyzkoušet vystoupení z koncertu Mariky Gombitové. Abych nebyl úplně nervózní. Neplánovaně jsme ale závěr koncertu zpívali v intimní atmosféře, která byla plánována jen pro Tichou noc. Najednou ten prostor, socha Ježíše, vyzněly úplně jinak. To bylo moc hezké. Tím, že každý koncert je úplně jiný, každé publikum je jiné. Já miluji koncerty v Prostějově: jeden místní primář konstatoval, že k Prostějovu patříme, že zde zpíváme nejlíp. Nám se tady zpívá opravdu krásně. A pro mě to byl tedy asi to zpívání potmě.

Dita Hořínková: „Určitě, s takovým hvězdným nebem nad námi vozíme si takovou malou krabičku, která dokáže nádherná kouzla se světlem. Atmosféra je tím nesmírně podpořená. Vizuálno, pocit a krásný zpěv… Lidi se cítí opravdu při sobě a pospolu, to by nejen o svátcích mělo být.“

Richard Pachman: „Pro mě, a to není klišé, je každoročně příjemné poslouchat Ditin zpěv. Neskutečně si vždycky užiju Tichou noc.“

* Ano, ta byla moc pěkná…

Dita Hořínková: „Nechci, aby to vyznělo jako nějaká samochvála nebo něco. Ale ta skladba je prostě a jednoduše nádherná. Je pravda, že moje dlouholetá pedagožka a kolegyně z divadla Pavla Břínková mi řekla, abych z té obyčejnosti udělala krásnou záležitost. A to si myslím, že se mi s věkem mnohem více daří. Člověk dá vyznít více nejen slovům ale také tónům. Když jsme mladí a neklidní, máme pocit, že všechno hned musíme říct, že to musí být rychlé. Ale opak je pravdou. Vyznění přináší i to, že se nebojíte do tónů položit a nechat jim dlouhé doznění.“

* Na závěr by mě zajímalo, co pro vás dva znamenají Vánoce?

Dita Hořínková: „Pro mě je to vždy rodina. Vzpomínka na krásné dětství. A protože už mám letos odrostlejší kluky, jednomu je devatenáct, druhému třináct, rozhodli jsme se, že 24. prosince uděláme obrovský stůl a pozveme obrovskou rodinou. Včetně bratranců a sestřenic. Všichni pozvání přijali, takže nás u stolu bude opravdu hodně a moc se na to těšíme. Přála bych každému, aby rodiny při sobě držely. U nás budou Vánoce absolutně neobvyklé a jiné.“

Richard Pachman: „Musím Ditě závidět velkou rodinu, vždycky jsem po ní toužil Leč mí rodiče nemohli mít více dětí, jsem jedináček. Po odchodu mých rodičů znamenají Vánoce návrat domů, slavím s nejbližšími v Olomouci. Ale bohužel je to i vzpomínka na ty nejbližší, co tu už nejsou.“