Co všechno se dá stihnout za dvanáct měsíců, názorně dokládá příběh prostějovského tenisty Jiřího Lehečky (na snímku). Po loňském Australian Open, na kterém se dostal do hlavní soutěže z kvalifikace a v prvním kole prohrál ve čtyřech setech s Grigorem Dimitrovem, mu patřila 138. příčka na světovém žebříčku ATP. Letos to dotáhl po skvělé jízdě až do čtvrtfinále a vystoupal na devětatřicátou pozici světového pořadí. Skok o 99 míst za jediný rok je úžasný výkon a jednadvacetiletý hráč rozhodně není na svém maximu. Tenisoví příznivci se mají na co těšit. „Uvidíme, kam se dostanu,“ těší se i Lehečka na další týdny, měsíce a roky své kariéry. I uplynulém víkendu reprezentoval Českou republiku v kvalifikaci o postup na finálový turnaj Davisova poháru v Portugalsku.

* Posunul jste se do čtvrté světové desítky, to je bezesporu velký úspěch. Co to pro vás znamená?

„Je to výsledek celé řady věcí, hlavně poctivé práce celého týmu. Ukazuje se, že jdeme po dobré cestě a správným směrem. Rozhodně se budeme snažit v tom pokračovat. Hlavně nesmíme usnout na vavřínech. Nic pro nás nekončí.“

* Rozumím, žádná přehnaná spokojenost. Pomohl ale postup mezi nejlepší osmičku na grandslamu k většímu sebevědomí?

„Sebevědomí tam je, ale je třeba se také vrátit zpět na zem a soustředit se na to, co nás čeká. Je před námi hodně turnajů, nějaké bodové obhajoby, další výzvy. Jsem stále na začátku tenisové kariéry a cílů je přede mnou celá řada.“

* Ukázaly vám poslední měsíce něco nového, co může vaši hru ještě vylepšit?

„Vlastně nic konkrétního. Já jsem vždycky věřil, že umím hrát dobrý tenis. Šlo o to počkat na chvíli, kdy se ve mně všechno probudí. Potřeboval jsem poskládat správě do sebe detaily, aby dávaly herní smysl.“

* Hodně každou drobnost rozebíráte. I kapitán daviscupového týmu Jaroslav Navrátil říká, že o tenise až moc přemýšlíte. Souhlasíte?

„Možná na tom něco bude. Prostě jen probírám v hlavě, co jsem nového zažil, pak se tu zkušenost snažím využít k lepším výkonům. Někdy vás to může trošku svázat.“

* Je pravdou, že vám hodně ukázal i Turnaj mistrů do 21 let na konci loňského roku?

„Na tom turnaji jsem našel svoji ideální hru. Zjistil jsem, co hrát a jak porážet skvělé hráče na velkém stadionu. Byla to pro mě jakási brána do velkého tenisu. Z toho už jsem čerpal i na Australian Open.“

* Věděl jste, že kvůli vašim australským zápasům si fanoušci natahovali budíky, aby mohli sledovat přímé přenosy?

„Věděl. (úsměv) Rodiče i známí si přivstali a jsem za to moc vděčný, když vidím, že mi lidi fandí. Pokud si užívají moje zápasy, tak to pro mě moc znamená. Nic není víc. Samozřejmě je vždycky důležité hrát pro sebe, abych z toho měl radost, ale když už pro někoho hrát, tak pro lidi doma, co mi fandí.“

* Před třemi lety nebyl v hlavní soutěži na Australian Open ani jeden český tenista, letos to byli podruhé v řadě tři. Co říkáte na rostoucí výkonnost nastupující generace mladých hráčů?

„Vyvíjí se to určitě dobrým směrem. Plno lidí sice může říct, že teď nemáme nikoho v první dvacítce ani padesátce, ale to je generační obměna. Například pro mě byla minulá sezóna hrozně o zkušenostech, abych si čuchnul k velkému tenisu a k největším turnajům. Doufám, že u dalších kluků to bude podobné.“

* Stačil jste v Melbourne sledovat výkony svých kamarádů?

„To víte, že ano. První kolo jsme hráli s Daliborem Svrčinou ve stejném čase. Měli jsme kurty vedle sebe. Když jsem seděl na lavičce, viděl jsem tabuli se skóre jeho zápasu. Po očku jsem sledoval, jak se mu daří, a fandil jsem mu.“ (úsměv)

* Evidentně to pomohlo…

„Pomohl si hlavně svými výkony. Dalibor vyhrál neskutečně těžkou kvalifikaci, pak ještě porazil favorita Munara. Často se potkáváme v Prostějově a trénujeme tam spolu. Neskutečně se zlepšil a věřím, že mu to také dodá sebevědomí k tomu, aby se co nejrychleji dostal do stovky.“

* Stejně jako Tomáš Macháč, další souputník z nové tenisové generace?

„Určitě se mu to podaří. Tomáš už zvládl plno nepříjemných zápasů, je to skvělý a šikovný hráč a umí si jít pro bod se svým bekhendem. V Austrálii měl smůlu, že hned v prvním zápase narazil na Caspera Ruuda. Ale přestože hrál se třetím hráčem světa, soupeře trápil ve čtyřech setech. Do stovky se rychle vrátí.“

* Je zřejmé, že si vzájemně fandíte, přestože jste na turnajích současně soupeři. Jak k tomu pomohla účast na United Cupu družstev?

„Nejen ta. Vesměs se známe dlouho, s celou řadou kluků pravidelně trénujeme v Prostějově, jsme kamarádi. Ale pobyt během United Cupu byl speciální, i když sestavit tým, který by se do soutěže dostal, nebylo snadné. ATP a WTA společně vydaly seznam, kdo by se dostal a kdo ne. Trenér Petry Kvitová Jirka Vaněk volal mému trenérovi, jestli chceme hrát, což jsme samozřejmě chtěli. Pak se přidala Maruška Bouzková, že by do toho šla, a také Tomáš Macháč. Jirka měl spočítané, že když budeme hrát Petra Kvitová a já, měli bychom se dostat. Dále bylo důležité sehnat třetího tenistu a tenistku, protože jinak by nás s dvoučlenným týmem nepustili do hry. Tato místa obsadili Dalibor Svrčina a Jesika Malečková. Do poslední chvíle to bylo docela hektické.“

* Ale vyplatilo se to, že?

„Vnikla skvělá parta, více jsme se poznali i s holkami, měli jsme i slušné výsledky. Všechno do sebe zapadlo. United Cup vyšel úplně suprově. Je to pro mě určitě jeden z nejkrásnějších tenisových zážitků. Měli jsme společnou večeři, jsme stále v kontaktu, podporujeme se. Turnaj tomu pomohl.“

* Může příjemná atmosféra mezi českými hráči jednou pomoci i k velkému úspěchu v Davis Cupu?

„To by bylo skvělé. Týmové soutěže mám rád. Toužil jsem se dostat do daviscupového výběru, to se podařilo. Velký úspěch v této soutěži bych bral, z těch minulých jsem měl velkou radost. Jsem patriot. Zahřeje mě u srdíčka každé české vítězství. Snad k nějakému takovému jednou přispěji.“

 

tenisová jednička očima jaroslava navrátila

„Že Jirka umí forhend, bekhend a je dobrý na servisu, se vědělo. Ještě před rokem ale nedohrál několik dobře rozehraných zápasů, protože jej brzdila hlava. Špatným úderem se nechal rozhodit. To se zlepšilo. Třeba s Norriem v Austrálii prohrál první sadu a pak i třetí, zůstal ale silný a věřil si. Proto vyhrál. Ke svému tenisu potřebuje sebevědomí. Když vyhrává a věří si, tak tolik nekazí, jeho rychlá hra s vyrovnanými údery funguje. Pořád se posouvá, zlepšil třeba přechod na síť a jeho úspěšnost na voleji je obdivuhodná. Je předčasné mentálně srovnávat Jirku s Tomášem Berdychem, je však na dobré cestě. Musí ale na poslední výsledky navázat a potvrdit je. Je mu teprve jednadvacet, nic se nesmí uspěchat. Pokud se letos zabydlí někde mezi třicátým a padesátým místem, bude to dobré. Má výhodu v tom, že je talentovaný, pracovitý, inteligentní a pokorný. Do dvacítky má určitě našlápnuto, ale chce to postupně. Když bude dál pracovat a nebude zraněný, může se na tyto mety dostat.“

daviscupový kapitán České republiky a osobní mentor

 

JIŘÍ LEHEČKA

* narodil se 8. listopadu 2001 v Mladé Boleslavi

* hráč TK Agrofert Prostějov

* na žebříčku ATP Toru mu patří 39. příčka, což je kariérní maximum, po Australian Open si polepšil o 32 míst

* ve čtyřhře je klasifikován na 297. příčce, nejvýše byl v březnu 2022 na 214. místě

* česká tenisová jednička, kterou trénuje Michal Navrátil, mentorem je Jaroslav Navrátil

* pochází z Kněžmostu, do Prostějova přišel před šesti lety

* vystudoval Gymnázium Jiřího Wolkera v Prostějově, maturitní zkoušku složil v roce 2021

* v rámci okruhu ATP Tour dosud nevyhrál žádný titul, na challengerech ATP a okruhu ITF získal čtyři tituly ve dvouhře a čtyři ve čtyřhře

* dále se dostal do semifinále v Rotterdamu, grandslamovým maximem je nedávné čtvrtfinále na Australian Open, na ostatních třech podnicích vypadl již v 1. kole

* na okruhu ATO má bilanci ve dvouhře 19:24, v letošním roce je na tom pozitivně 6:3

* jako první český tenista zasáhl do Turnaje mistrů pro hráče do 21 let, milánského Next Generation ATP Finals 2022, kdy na listopadovém klájí startoval z pozice 74. muže žebříčku a v základní skupině obsadil druhé místo, čímž postoupil do semifinále, v němž vyřadil vítěze druhé skupiny, Švýcara Strickera ve čtyřech zkrácených setech, aby v boji o titul nestačil, stejně jako ve skupinové fázi, na Američana Nakashimu z konce první světové padesátky

* v juniorském tenise ovládl grandslamovou čtyřhru ve Wimbledonu 2019 po boku krajana Jonáše Forejtka

* v profesionálním tenise se pohybuje od roku 2020, měří 185 centimetrů a váží 81 kilogramů, je pravákem

* od sedmnácti pracuje s mentálním koučem Janem Mühlfeitem

* v Prostějově bydlí na ubytovně v areálu letní tělocvičny padesát metrů od tenisového areálu jedno patro od svého fyzioterapeuta

* jezdí Škodou Octavia, automobily bere čistě jako dopravní prostředek, nejsou jeho vášní

* od vedení prostějovského tenisového klubu má plnou podporu, díky marketingové smlouvě s TK PLUS má garantovány exkluzivní tréninkové podmínky, kouče, kondičního trenéra a fyzioterapeuta

* rodiče jsou kantoři, tatínek vyučuje na základní škole zeměpis a tělesnou výchovu

* v českém daviscupovém týmu debutoval jako 18letý v roce 2019 ostravským kvalifikačním kolem proti Nizozemsku, v němž prohrál dvouhru s Haasem

* do uplynulého týdne v soutěži nastoupil k šesti mezistátním utkáním s bilancí 2:3 ve dvouhře a 0:4 ve čtyřhře

* v kariéře prozatím vydělal na prize money 1 447 773 amerických dolarů (cca 32 milionů korun)

zajímavost: přítelkyně Viktorie Wojciková studuje psychologii v Louisianě ve Spojených státech, kde má tenisové stipendium