Každým rokem v rámci prostějovského masopustu patří Jaroslav Nitka k těm, bez kterých by veselí nebylo to pravé ořechové. Jako řezník Krkovička i letos dělal radost nejen svým řeznickým umem, ale také humorem a potěšil tak nejednoho návštěvníka akce. Podílel se i na organizaci celé akce a ani na chvíli nepomyslel, že by zrovna v Prostějově tuto akci mohlo překazit počasí. V exkluzivním rozhovoru pro Večerník se podělil také o rodokmen prasete Pepíka a prozradil, co jej vedlo na kolotoč.

* Jak je řezník Krkovička spokojen s letošním masopustním veselím?

„Masopust byl úžasný. A léta páně 2023 dopadly na výbornou stejně jako ročníky předešlé a před předešlé u vás v Prostějově. Usměvaví lidé a vynikající počasí. V celé republice prší a tady úplná paráda. Téměř se mi chce říct, že je azuro, což je neuvěřitelné.“ (úsměv)

* Byl jste si jistý, že počasí se stejně jako v předešlých letech nakonec umoudří?

„Říká se, že neporučíme větru dešti. Zde si ale myslím, že tomu tak není a pravděpodobně vedení města Prostějov to má někdo zajištěno, že se dokáže dohodnout i s těmi nad námi a zařídí si vždy krásné počasí.“ (směje se)

* Pepík měl podle vašich zdrojů zajímavý životní příběh, mohl byste ho našim čtenářům přiblížit?

„Samozřejmě jim to rád povyprávím. Jak je psáno, a jak je dáno, tak musí přijít obšírnější povídání řezníka Krkovičky o čuníkovi. Tentokrát jsem se zaměřil na rodokmen Pepíka, kterému dali jméno místní děti. Pohovořil jsem o tom, že tatínek Pepíka byl pěkný kaňour. Matka byla celý život svině a on sám si žil celý život jako prase.“

* O čuníka byl celkově znovu velký zájem. Nebude do dalších let potřebovat i dalšího rodinného příslušníka?

„Je to na zváženou, protože už letos jsme přemýšleli, zda jeden velký kotel polévky vystačí a vyšlo to tak. Myslím si, že i kdybychom uvařili sto, dvě stě litrů polévky, tak bychom ji udali, protože pro polévku si lidé vždycky přijdou. Bohužel musím odmítat ty, kteří si přijdou často i s pěti nebo desetilitrovými kyblíčky…“ (pousměje se)  

* Stihnul jste se také během průvodu povozit na kolotoči. To byla spontánní situace, nebo jste ji plánoval?

„Vůbec ne. Spontánně jsem si řekl, proč by se řezník Krkovička, starý lichvář, zloděj a šizuňk nemohl potočit na kolotoči. A užil jsem si to báječně, abych vám řekl pravdu. Nikdy jsem si nezasloužil takovou pozornost, protože jedna polovina lidí si myslela, že jsem úplný blázen a druhá si zase říkala, že jsem se zapomněl v dětském věku.“ (hurónský smích)