Těžký zápas za sebou mají fotbalisté 1.SK Prostějov. Vlastně šlo o další „utkání o všechno“. Mužstvo trenéra Michala Šmardy v něm muselo vyhrát, aby posílilo naděje na záchranu ve FORTUNA:NÁRODNÍ LIZE. To se podařilo a naděje na druholigovou příslušnost má tak reální obrysy.

Jednou z důležitých postav zápasu byl i vysoký obránce Daniel Bialek (na snímku). V týmu patří k těm zkušenějším, zároveň i služebně nejstarším. Nyní se přesto ocitl v roli, kterou zažil v Prostějově dříve jen jednou, a to nakrátko. Hrál totiž nezvykle na kraji obrany.

* Jak hodnotíte utkání s Jihlavou, které Prostějov dokázal zvládnout za tři body?

„Jsem upřímně velice moc spokojený. Bral jsem to jako jeden ze dvou důležitých zápasů, to jsou Jihlava a Opava. A v bojích o záchranu, které jsme si sami zavinili. Jsem za to moc rád. Bylo to mé největší přání tento týden. Říkal jsem i klukům v šatně, že kdyby to bylo jen 1:0 a po gólu, co se tam sotva došulá, tak budeme rádi. Tři body jsme potřebovali jako sůl.“

* Cítíte nějaký rozdíl ve hře oproti předešlým zápasům?

„Hrajeme teď více ze zajištěné obrany. Ani si moc šancí neuděláme, soustředíme se na nulu vzadu. Zápasy ve druhé lize jsou vyrovnané, vždy ale aspoň jedna velká šance přijde. My naštěstí jednu proměnili.“

* Hrajete nově na kraji obrany. Jak to?

„To bych taky rád věděl. (směje se) Myslím si, že to je tím, jak tu byl pan trenér Šmarda loni. Hrál jsem tehdy jeden zápas na pravém beku. Docela se mi ten zápas podařil, ač jsem měl otřes mozku a moc si ten zápas s Táborskem nepamatuji. Asi jsem se mu tam zalíbil, tak mě tam staví. Máme tam i nějaké zranění, takže Bolfík se musel posunout doleva a já doprava. Trenér mi neřekl k tomu důvod, bavil jsem se o tom i se sportovním manažerem. Řekli jsme si před sezónou, že každý musí přijmout roli, jakou dostane. A to tak, aby byl důležitý pro tým, jak mu může nejvíce pomoct. Tu roli beru. A udělám vše pro to, abychom nedostali gól.“

* Posledních třicet minut proti Jihlavě jste hlavně bránili, soupeř hodně tlačil na vyrovnání…

„Říkal jsem, že to bylo skoro jako Stalingrad! (úsměv) Bránili jsme jak o život. Hlavně jak jsem se díval pořád na ten čas, tak běžel hned pomaleji. Díval jsem se co minutu… Myslím si, že jak jsme měli dříve smůlu, teď se fotbalové štěstíčko otočilo. Jihlava tak nedokázala vstřelit gól, my udrželi nulu. Hlavně, že jsme získali tři body.“