Dnes je středa 4.12.2024, svátek slaví Barbora
Radomil Holík: „Mnohem lepší je pohled na žijící zvěř  v přírodě než na zvěř ulovenou…“
Aktualizováno

Radomil Holík (na snímku) je muž, který snadno vzbudí pozornost. Jednak svou mohutností, ještě více ale svým domácím mazlíčkem. Je jím totiž liška Coco. Tu přijal za svou ještě coby lišče a od té doby se o zvířátko stará. Mezitím se z liščího mláděte stalo dospělé zvíře, ale taky celebrita. Liška už byla v diskusních pořadech na televizní obrazovce či v řadě škol a školek. Chovatel Coco učí žít mezi lidmi, naopak lidi zase znalostem o liškách. A také respektu k těmto tvorům. Jeho originální domácí mazlíček však dokáže také svoje. Obsáhle jsme hovořili o slastech i strastech života s liškou, a vůbec pohledu myslivce na tento obor či vnímání od veřejnosti.

 

* Jak chutná život s liškou?

„Děkuji za dotaz. (směje se) Myslím, že je to naplňující způsob trávení společného času. Probíhá tak nějak možná i dynamicky stále vpřed. Čas strávený s Coco považuji za rozumně utracený čas.“

* Změnil se nějak váš přístup k chovu?

„Coco dostala k prvním narozeninám vlastní dům, takové chovatelské zázemí, které posvětila krajská veterinární stanice a odpovídá životní pohodě lišky- Chovám ji tedy v tom cocotci, jak tomu říkám. Ten je nutnou a vlastně potřebnou chovatelskou pomůckou. Pro lepší pohodu života všech, nejen lišky, ale i mě coby chovatele a mé partnerky Raduš, která se mnou první rok života lišky trávila v trochu nestandardních podmínkách… Cocotec je super. Liška si může dělat, co potřebuje, hrabat, skákat, odpočívat i spát. A když máme spolu trávit čas, tak za ní jedu, vyzvednu si ji a můžeme být venku nebo cestovat za naším posláním. Samozřejmě je to moje první zvíře tohoto druhu, takže se člověk stále učí. Třeba to, jak se chová, když stárne. Prošla si liščím dětstvím, pubertou a teď ve třech letech je z ní taková dáma, která se uklidnila. A má za sebou již druhé kaňkování. Teď má vůči mě chování jako vůči samci. Ne jako k matce, jako v prvním roce života. Dnes už jsem její lišák, který, předpokládám, bude za chvíli nepotřebný, protože období páření pominulo. (smích) Tak jsem zvědavý, jak se bude chovat dál.“

* Zvyklo už si vaše okolí na tohoto netypického mazlíčka?

„Myslím, že ti nejbližší už si asi zvykli. Potkáváme se při vycházkování nebo na zahradě, kde Coco bydlí. Samozřejmě je spousta lidí, co se kolem nás pohybuje, například když někam cestujeme. A ti na nás ještě úplně zvyklí nejsou. Je nevšední cestovat s liškou. Někteří nás třeba nemohou cítit. Bývají to často myslivečtí kolegové. Mají citlivý nos na pachy a lišku rozeznají běžně v terénu. A na lišky jsou vysazení. Ne že by nás neměli rádi, ale ty nosy jim to podráždí. Když se pohybuji jako zkulturněný člověk sám, bez lišky, i přese všechnu snahu jsem bohužel trochu liškou cítit a ani můj Dior ji nedokáže zamaskovat. (smích) Jak jsme spolu, tak to jsme skoro jedna liška.“

* Když jsme u cítění. Kdysi jste Večerníku řekl, že lišku někteří myslivci nemohou cítit vzhledem k tomu, že dokáže v revíru napíchat škody. Jak vás a chov lišky tedy berou právě zmínění kolegové?

„Správný myslivec by měl lišku brát s respektem. Je to dravá zvěř, ne škodná, co má důležité místo v přírodě. Ano, lovme lišky, ale s rozumem. Někteří kolegové myslivci chápou, proč se Holík spojil s liškou. Vědí, že děláme propagaci myslivosti, věnujeme se osvětě veřejnosti. Teprve pak se přístup mění na respekt a naši spolupráci – člověka a lišky –tolerují. Někdy mě titulují jako frajera, který dělá dobrou práci pro lepší jméno myslivosti.“

* Jak je podle vás myslivost v Česku vnímána?

„Musím říct, že nejen u nás, ale i ve světě nejsou lov a myslivost vnímány širokou veřejností jako něco záslužného. Populace lidí je však dneska spíše městská, obklopená betonem a hlubší civilizací. Lidé zde mají minimum kontaktu s přírodou. Jak tedy takovou činnost mohou posuzovat a hodnotit?! Faktem je, že myslivci se někdy dělí na lidi, co to umí, starají se, tvoří, snaží se přírodu udělat lepší. A pak na ty ne tolik myslící, kteří jsou ochotni jen lovit a nic víc. Pokud mají být myslivci jako celek respektovaní, musí se podle toho také chovat. Já každopádně říkám, že je mnohem lepší pohled na žijící zvěř v přírodě než na tu ulovenou. Je ale třeba mít na paměti, že lov vždy byl a je zdrojem pro zabezpečení potravy. Je také důležitý pro regulaci počtů zvěře a tím eliminování škod na úrodě. Neděláme to pro zábavu, i když si to tak asi někteří představují. Myslivost je volnočasová aktivita, a tak spíš než povolání je to činnost, která je součástí povolání – třeba lesníka. Lidé to dělají ve svém volném čase a bez nároku na profit. Někdy mi ale bohužel přijde, že ‚myslivec‘ je pro někoho jen člověk, co rád vystřelí, aby ulovil trofej zvířete, co zrovna vystrčilo hlavu z lesa...“

* Co vás osobně na myslivosti nejvíce baví?

„Například sebevzdělávání. Někteří myslivci si udělají základní kurz nebo si zajistí vzdělání při střední škole. Výsledkem jejich snažení je lovecký lístek. Dále se pak už nerozvíjí. Mají to jako hobby, takový aktivní odpočinek. Když jde ale člověk dál, zjistí, jak se má správně hospodařit a dokáže pak aktivně přetvářet krajinu pro zvěř, ne pouze pro člověka. To je vrchol myslivosti. Je třeba ale také říct, že myslivec má ale svázané ruce, když může tvořit pouze na půdě, která mu říká pane, nebo ji má v dlouhodobém nájmu, kvůli udržitelnosti. Jde o práci trvající desítky let. Mnozí lidé vlastnící půdu nejsou příliš ochotni propůjčit půdu myslivcům, protože by ztratili něco z nájmu, který jim vyplácí zemědělec.“

* Jaké vnímáte problémy v oboru? Nebo naopak pozitiva?

„Myslím, že je to určitá zkostnatělost oboru. Neochota přijímat inovace. Důvodem je podle mě to, že většina myslivců je v pokročilém věku. Dochází jim elán a chuť tvořit. Na druhou stranu teď nastupují uvědomělé ročníky mladých myslivců. Ti mohou udělat oboru lepší PR. Je to spolková činnost a podle mě by se mohly spolky více otevřít novým aktivním členům. Ale vše je o lidech. Problém je, že je to obor, kde se chybovat nemá. Už jen proto, že zde například pracujete se střelnou zbraní.“

* Máte na mysli nějaký konkrétní případ?

„Nedávno se stalo, že myslivec střelil psa. Takový člověk už to bude mít v oboru opravdu hodně těžké. Navíc to udělalo špatné jméno celému spolku. Nakonec jsou na pranýři všichni myslivci. Pak začnou po zásazích extrémně smýšlejících lidí padat posedy, ničí se a to není správně. Ale abych se vrátil k otázce, myslivost je hodně o lpění na tradičním počínání. Někdy se až moc lpí na zažitých věcech, což může být chyba. Na druhou stranu myslivost, jak ji provádíme v Česku, je zapsaná i v hnutí Unesco. Ano, od některých metod a postupů, třeba trýznivých způsobů lovu zvěře bylo upuštěno a staly se zakázanými. Namístě je ale řadu tradic zachovat. Příkladem je důstojné rozloučení a uctění ulovené zvěře za tradičního zvuku lovecké hudby a hlaholů. Nejsme přece barbaři!“

* Vy jste známý i díky odporu proti stavbě střelnice u Kobeřic. Jak vnímáte to, že se v místě zatím ještě nestřílí?

„Řízení ohledně valů, které areál obklopují, bylo údajně pozastavené. Bylo nařízeno jejich odstranění. Co je mi známo, tak do konce srpna prodloužil stavební úřad lhůtu pro dodání nějakých dokumentů. Mám dojem, že půjde o dodatečnou legalizaci stavby. Nevím tedy, zda se to dostaví nebo zruší, co ale vím, tak posudky jasně říkají, že zasahují až dva a půl metru ke včelařícím sousedům. Otázka tedy je, co se bude dít dál. Zatím se tam nestřílí, tak je to fajn. Areál využívají kynologové, to je podle mě relativně dobré využití. Do budoucna bude tak hodně záležet na rozhodnutí obecního zastupitelstva při tvorbě územního plánu, aby se stavět nedovolilo.“

 

RADOMIL HOLÍK

* narodil se 31. října 1985 v Prostějově

* myslivosti se věnuje od 13 let

* vystudoval obor Provoz a řízení myslivosti na Fakultě lesnické a dřevařské na České zemědělské univerzitě v Praze

* je součástí týmu, který se věnuje problematice ochrany zvěře při senosečích a předcházení vzniku škod na zvěři

* je zakládajícím členem spolku Děti a příroda, který se věnuje práci s dětmi a pořádání letních táborů

* působí jako lektor vzdělávací agentury Pochop – živá příroda do škol

* v současnosti je studentem magisterského oboru lesní inženýrství

* mezi další jeho koníčky patří fotografování, rybolov, vodáctví

zajímavost: s liškou Coco si zahrál téměř sám sebe v seriálu Dobré ráno, Brno!