Když na lavičku Prostějova usedl Michal Šmarda, tak zmínil, že by rád měl i nadále v realizačním týmu Matěje Vybíhala a kouče brankářů Dušana Melichárka. Dále také uvedl, že by ocenil mít k ruce ještě jednoho asistenta. Tomuto přání klub původně nevyhověl, nakonec se řešení našlo. Na uvedenou pozici byl dosazen Oldřich Machala (na snímku), který aktuálně vede i nejstarší žákovskou kategorii 1. SK Prostějov do 15 let.
* Jak se zrodil váš návrat k „A“ mužstvu Prostějova?
„Seběhlo se to všechno hodně rychle. Já myslím, že tam ani není moc co řešit. Michal Šmarda chtěl ještě jednoho člověka k sobě do týmu a já byl k dispozici, takže jsme se rychle dohodli. S Michalem se známe dlouho a pevně věřím, že se nám tato záchranářská mise podaří.“
* Jasno jste měl hned. Ale přece jen záchranářské starosti nejsou zrovna jednoduché.
„Jsem tady v Prostějově u patnáctky, takže opravdu v tom nebyl žádný problém. Měl jsem hned jasno a přišel jsem pomoci klukům s tím, že to prostě musíme zachránit, beru to jako povinnost. Nic jsem tak nezvažoval a problémy v tom žádné nebyly. Musíme se s tím zkrátka poprat.“
* S koučem Šmardou razíte i podobnou filozofii, nebo si spíše oponujete?
„Řekl bych, že pohled na fotbal máme celkem podobný. V mé roli asistenta jsme ale nyní domluvení na tom, že se mu snažím v řadě věcí oponovat. Všechno nikdy nemůže být jen dobře a každý kouč potřebuje mít i zpětnou vazbu, která je nesmírně důležitá. Když s vámi váš realizační tým jen souhlasí, tak to nemá rád žádný trenér. My i jak se známe spoustu let, tak to není o tom, že bychom se dohadovali, ale spíš je potřeba se mezi sebou posouvat.“
* Letošní ročník druhé ligy je nesmírně vyrovnaný. Co na to říkáte, že tu není žádný celek, který by válcoval, nebo nějaký „otloukánek“, jak tomu bylo zvykem v předchozích letech?
„Musím uznat, že je to opravdu neuvěřitelně vyrovnané. Stačí se ale podívat i na nejvyšší soutěž, kde je to taky dost srovnané. Žádné velké rozdíly mezi kluby nejsou, což je pro fanoušky asi jen dobře. Pro mužstva je to ale boj o každou příčku do posledního kola. Nás tak čeká ještě ten záchranářský.“
* Co pro tu potřebnou záchranu bude nutné udělat?
„Do konce jsou čtyři kola a stále to máme ve svých rukou. Máme sice těžký los, ale když se na to člověk podívá a vidí, jak je to vyrovnané, tak nikoho nečeká nic snadného. Musíme udělat co nejvíce bodů a nadále se držet v situaci, kdy si to můžeme uhrát sami a nebudeme se muset spoléhat na výsledky ostatních.“
