Další výrazný průlom v mužské tenisové kategorii zaznamenal Jakub Menšík na pražském challengeru. Díky celkovému vítězství se dostal na 247. příčku světového pořadí. „Od začátku turnaje jsem si věřil. Věděl jsem, že můžu porazit každého. Ta víra mi hodně pomáhala a dotáhla mě až k výhře,“ prozradil recept na úspěch sedmnáctiletý hráč TK

* Nejtěžší krok k velkému úspěchu je obvykle ten poslední. Jaké bylo finále z vašeho pohledu?

„Dominik Köpfer je antukový hráč, běhá na základní čáře a doběhne skoro všechno. Většinou nedělá moc chyb, ale myslím si, že tentokrát to úplně nebyl jeho den. Od poloviny prvního setu se mi povedlo dominovat, být aktivnějším hráčem a nutit ho k chybám. Ve druhém setu už bylo vidět, že je soupeř trochu zlomený.“

* Na svůj dosavadní největší úspěch jste dosáhl v domácím prostředí. Některé hráče to svazuje, vám to naopak pomáhá?

„Je to tak. Vnímal jsem, že fanoušci jsou na mé straně, to mě povzbuzovalo. Na mé zápasy chodili kamarádi a známí, sledovala mě rodina. Ta jejich podpora mi pomáhala. Cítil jsem se silnější. Doufám, že to tak bude i za pár týdnů, kdy mě čeká turnaj v rodném Prostějově.“

* Tenisově vás vede trenér Tomáš Josefus, s nímž probíráte i taktiku před jednotlivými zápasy. Jak vám spolupráce funguje?

„Máme skvělý vztah, je to jeden z nejlepších trenérů, jaké jsem kdy viděl. Tím, co pro mě obětoval a co pro mě dělá, je jako můj druhý táta. (směje se) Dřív jsme pracovali spíš na technických věcech, ale teď už přecházíme do taktiky. Analyzujeme zápasy, pro úspěch děláme všechno. Funguje to parádně.“

* Na turnaji jste získal další velké skalpy i zkušenosti. S čím půjdete do dalších týdnů a měsíců?

„Věděli jsme, že přechod do mužského tenisu bude náročný. Na challengerech stále začínám, učím se. Postupně se otrkávám. Už vím, že jsem schopen držet krok s opravdu hodně kvalitními hráči. Jde o to naučit se držet výkonnost na maximu během celého zápasu a turnaje. To je nejdůležitější. Z tohoto pohledu je přede mnou ještě hodně práce.“

* Vedle posunu v žebříčku ATP jste se stal také juniorskou světovou jedničkou. Co to pro vás znamená?

„Je to hezké, ale mým cílem nebylo stát se jedničkou v žebříčku do osmnácti let. Mám jiné cíle v seniorské kategorii. Propracovat se mezi elitu a v té se během dlouhodobější kariéry udržet.“