Předminulý pátek potěšila diváky Městského divadla v Prostějově komedie z pera známého autora a prostějovského rodáka Luboše Baláka „Manželství v kostce“. Představení o dvojici partnerů, kteří spolu vydrželi sto let, aniž by jeden druhého zabil, pobavila tentokrát zaměstnance společnosti Kendrion, kteří měli kulturní program v rámci své firemního akce. Všichni si jej velmi pochvalovali a mohli si tak užít plnými doušky mistrovský um dvojice Zuzana Kronerová a Oldřich Navrátil (oba na snímku). Krátce před představením jsme oba protagonisty měli možnost vyzpovídat a v dnešním vydání PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku vám tak přinášíme první část dvojrozhovoru. Na tu druhou se můžete těšit hned v příštím vydání.

 

* Ve Městském divadle v Prostějově jste již oba účinkovali. Pojí se s ním nějaká zajímavá vzpomínka?

Oldřich Navrátil: „V první řadě musím říct, že Prostějov má nádherné divadlo, ve kterém jsem měl tu čest už několikrát hrát. Vždy se sem rád vracím, protože se zde máte opravdu čím pochlubit. Druhou věcí je samozřejmě HaDivadlo. Arnošt Goldflam, Luboš Balák a další. Prostě Prostějov. Skvělá spolupráce a plno legrace.“ (úsměv)

Zuzana Kronerová: „Ano, mám mnoho zážitků. Hráli jsme tady řadu představení a už si ani všechna nepamatuji, abych se přiznala. (pousměje se) Ale moc dobře si vybavuji, že publikum zde bylo vždy velmi dobré a prostory zdejšího divadla jsou samy o sobě velmi kouzelné. Kromě toho tady žije nejen autor této skvělé komedie Luboš Balák, ale i naše manažerka Monika Tanečková, takže to je o důvod více sem jezdit. Mám celkově velmi dobrý vztah nejen k Prostějovu, ale i nedaleké Olomouci, protože moje tchyně pochází právě odtud. V tomto kraji jsem tak velmi často.“

* S úspěšným představením jezdíte už šestým rokem. Musíte si ještě procházet texty, nebo naskočí samy?

O. N.: „Učit se je určitě nemusíme, protože si to dobře pamatujeme, ale pravidelně si je osvěžujeme. Například si je nanečisto vyzkoušíme, to je ale mezi herci takový základ, bez něhož by to po čase nešlo.“

Z. K.: „My jsme poctiví herci ze staré školy, takže si všechno pamatujeme, protože to máme velmi dobře zafixované. (úsměv) Jsme ale zodpovědní a každý si to tak sám projede doma, máme to jako takový úkol. Následně si to pak projdeme společně. Řekla bych, že to zvládáme velmi dobře.“

* Během onoho půltuctu let se jistě přihodilo něco, co nebylo zcela ve scénáři.

O. N.: „A víte, že ani ne? Řekl bych, že jsme se vždy drželi scénáře, ale když už něco přišlo, tak to bylo spíše z mé strany. Moje drahá kolegyně to vždy dokázala včas napravit, takže si toho ani nikdo nevšiml. (úsměv) My jsme opravdu ale oba ještě ze staré školy, takže se ani nechceme pouštět do nějaké improvizace.“

Z. K.: „S tím souhlasím, ale máme tam i jednu takovou zvláštnost, že to hraji ve dvou jazycích. Když například vystupujeme na Slovensku, tak to říkám ve slovenštině, protože oni se pak diváci diví, proč to ta naše Zuzana hraje česky. (směje se) A často dělám například v Praze anketu, kdo si přeje který jazyk, ale i tam vychází slovenština. Máme to tak dvojjazyčně a troufnu si říct, že spíše než mně to dělá problém Oldovi, který už ke konci také přechází do slovenštiny. (smích) Je to ale jinak úžasně napsaný text, který bychom neradi nějakou improvizací kazili.“

* Hra shrnuje sto let manželství. Najdete v něm určité stopy i z vašeho života?

O. N.: „Kromě té poslední pasáže, kdy už žijeme sto dvacet let, které ještě nemám, což teprve přijde. Tak musím říct, že když to četla moje manželka, tak říkala, že to snad ani není možné, jestli pan Balák neseděl u nás ve skříni, protože to je úplně přesné pro nás dva. (smích) Hodně se tak v textu shledávám.“

Z. K.: „Mám to velmi podobně, hlavně je třeba říct, že to není žádná laciná komedie, ale je velice dobře promyšlená. Myslím si, že každý pár by ji měl navštívit a podívat se, protože je to velmi inspirativní hra, která může i ke společnému fungování hodně napovědět.“

* Máte nějaký zvyk či rituál, který praktikujete před představením?

O. N.: „Nemám vůbec žádný a neřeším to, ani jsem asi nikdy neměl. Já se snažím být hlavně v klidu a v krátkosti si jen procházím některé pasáže. Ale jeden bych možná našel. Vždy si snažím vyčistit zuby, aby ten partner netrpěl, to je dost důležité.“ (smích)

Z. K.: „Nic takového také nemám, ale čím jsem starší, tím se více snažím, aby diváci dostali to, co žádají, a aby všechno proběhlo bez jakékoliv chyby. Každý z návštěvníků si totiž zaslouží dostat perfektní výkon. Něco jiného je samozřejmě u premiéry. Tam má člověk vždy takovou nervozitu, aby všechno vyšlo, jak má. Někdy s námi jezdí i pan autor a je tak laskav, že nás většinou i pochválí.“ (úsměv)

* Vy osobně jste hodně známý pro své komedie, ale máte i řadu dalších žánrů ve svém repertoáru. Jsou ale právě humorné role vaším nejoblíbenějším žánrem?

O. N.: „Já bych to tak úplně nebral, jsem rád, že jsem si mohl zahrát ze širokého spektra žánrů. Pro mě je základem to hlavně dobře zahrát, aby si každý z diváků přišel na své, protože zkazit se dá ať už tragédie, tak komedie. Nemůžu proto říct, že bych měl jeden žánr oblíbenější než ten další, každá role je něčím specifická.“

* Humor je ale jistě i součástí vašich životů?

O. N.: „Bez něj by to v životě určitě nešlo a stále se mračit snad nevydrží nikdo z nás. Takže určitě mi do života patří, ale myslím si, že taková moudra už přede mnou řeklo daleko více chytřejších hlav, než je ta moje.“

Z. K.: „Plně souhlasím, protože život člověk nemůže brát jen vážně, je třeba se i trochu povznést nad všemi těmi věcmi, bez toho to prostě nejde. Já jsem ráda, že mám kolem sebe nejen doma, ale i v divadle spoustu lidí, kteří se nebojí si vystřelit i z řady vážnějších témat, dovedeme se tak upřímně pobavit. Beze srandy by život nebyl.“

 

OLDŘICH NAVRÁTIL

* narodil se 21. října 1952 v Třebíči

* v současné době žije v Praze, ale nejraději pobývá na chalupě

* po absolvování gymnázia vystudoval Janáčkovu akademii múzických umění

*jeho první divadelní angažmá bylo v Brně v Divadle na provázku

*po dvou letech zamířil do Prahy, kde působil v řadě divadel, například v Činoherním klubu, Studiu Ypsilon, Divadle Minor

* má za sebou nespočet divadelních rolí, a to jak komediálních, tak tragických

* v roce 1976 se poprvé objevil před televizní kamerou a proslavil se nejprve v rolí Nádeníčka v sérii Básníků, dále ztvárnil hlavní role ve filmech Prázdniny pro psa, Dobří holubi se vracejí, Nahota na prodej, Lotrando a Zubejda, Byl jednou jeden polda, Rafťáci, Špindl, Kameńák a další série Básníků.

* zazářil i v řadě seriálů jako například Horákovi, Vinaři, Zdivočelá země, Místo nahoře, Dobrá čtvrť, Rodinná pouta, Na vodě, Krejzovi a další

* od roku 2018 moderuje i oblíbený pořad Receptář prima nápadů, který bere jako spojení příjemného s užitečným

zajímavost: v loňském roce oslavil sedmdesáté narozeniny a v rodné Třebíči získal k tomuto jubileu čestné občanství

 

ZUZANA KRONEROVÁ

* se narodila 17. dubna 1952 v Martině

* legendární slovenská herečka, na divadelních prknech se pohybuje už pět desetiletí, ztvárnila řadu významných rolí a znát ji diváci mohou i z televize, kde hrála v řadě filmů

* pochází z umělecké rodiny - rodiče Jozef Kroner a Terézie Hurbanová-Kronerová jsou herci, navíc je sestřenicí slovenského herce Janko Kronera

* původně se chtěla věnovat filologii, nakonec absolvovala studium herectví a v roce 1974 nastoupila do Divadla pro děti a mládež v Trnavě.

* v roce 1979 přešla na bratislavskou Novou scénu a dnes je její domovskou scénou divadlo Astorka v Bratislavě, ovšem často hostuje i v českých divadlech

* zahrála si například v trhácích jako Divoké včely, Pupendo, Václav, Venkovský učitel, Habermannův mlýn, Perfect Days – I ženy mají své dny, Masaryk, Všechno nebo nic, Bába z ledu, Chata na prodej a další

* je držitelkou dvou Českých lvů, prvního získala za nejlepší vedlejší ženskou roli ve filmu Divoké včely v roce 2001

* v roce 2017 získala ocenění za hlavní ženskou roli ve snímku Bába z ledu

* v roce 2018 převzala od prezidenta Slovenské republiky Andreje Kisky Řád Ľudovíta Štúra

zajímavost: od vzniku snímku Bába z ledu miluje otužování, kterému propadla společně se svou rodinou