Jeho rodištěm je sice Český Těšín, část života ale prožil v Prostějově, kam se s rodiči, maminkou lékárnicí a tatínkem, známým lékařem, přestěhoval. Po tatínkovi zdědil lásku k hudbě, kterou dnes uplatňuje hlavně ve spojení s divadlem.
Chtěl jít na konzervatoř, rodiče mu sice nebránili, ale doporučili, ať jde nejdřív na gymnázium, teprve pak se rozhodne. Rozhodl se pro JAMU, kde vystudoval herectví, už jako herec v angažmá k tomu přidal režii na pražské DAMU. Herec, režisér, moderátor a scénárista Roman Štolpa poskytl Večerníku exkluzivní předvánoční rozhovor.
* Pane Štolpo, jak vzpomínáte na svůj pobyt v mládí v našem městě? Jak jste prožíval studium na gymnáziu a jaké bylo vaše rozhodování o další kariéře?
„Prostějov, to je pro mě takový začátek všeho podstatného v mém životě. Škola, divadlo, první lásky, důležití kamarádi pro celý život a tak dále a tak dále. Začal jsem hrát s Divadlem Hanácké obce, s dětským souborem Drak, ty vazby jsou stále živé, dodnes se scházíme – aspoň jednou za rok. Mám tu svého nejlepšího kamaráda Tomáše a rodiče. Prostějov je přístav, kam se člověk může vracet. V mládí a pak i trochu později jsme se tu navyváděli hodně vylomenin, tak je aspoň na co vzpomínat.“
* Najdete si nyní někdy aspoň pár chvilek, abyste Prostějov navštívil?
„Samozřejmě, a rád. Je to sice trochu složitější kvůli práci, ale mám tu rodiče, tak se snažím, abychom se aspoň občas viděli. Kdysi jsme s Tomem chodili na Velikonoce na mrskut, zpívali děvčatům každé jaro vždy novou píseň. Teď už to přenecháváme mladším. Když se sejdeme s kamarády z někdejšího dětského divadla Drak, tak ty velikonoční songy přezpíváme všechny najednou, dáváme to jako malý koncert Best of. Moc nás to baví a doufáme, že dámy ze souboru stále ještě také. Vyhubováno jsme zatím s Tomem ještě nedostali.“
* Jak vy osobně budete s rodinou slavit Vánoce? Máte nějaké speciální tradice, na něž nedáte dopustit?
„Máme takovou jednu tradici, která také začala v Prostějově – vánoční muzicírování. Můj táta to u nás v rodině zavedl. Na Vánoce se hrály koledy, každý člen rodiny musel aktivně na něco hrát. Sestra hrála na zobcovou flétnu, my s tátou na kytary a maminka byla sólistkou na triangl. Zpívali jsme všichni. Tuto tradici držíme dál. Jak v Prostějově, tak i v Praze, kde jsme rodinu rozšířili o pár známých. Koledy střídáme s country, takže vánoční muzicírování stále žije.“
* Užíváte si vánočního cukroví a dalšího jídla? Nebo jste z těch, kteří se i přes tyto svátky drží v tomto ohledu zpátky?
„No, upřímně, užívám si cukroví a další jídlo, ale měl bych se držet zpátky. Už kvůli své profesi, zdraví... Bude to zase souboj! Ale když ty vánoční dobroty tak úžasně chutnají. Zvláště v tomhle období. Jíst vánoční cukroví v létě, to prostě není ono. A podle mě, kapr chutná nejlépe o Vánocích. Ach jo…“
* Jste vyznavačem starých vánočních tradic? A dodržujete je?
„Ano, dodržujeme. Tedy jen některé. Lijeme například o Vánocích olovo, rozkrojujeme jablíčko. Večer před štědrým dnem dáváme pod polštář vlašský ořech a po probuzení ho rozlouskneme a sníme – to pro pevné zdraví. Také štědrovečerní večeři zahajuji já, jako hospodář, což v mladí v Prostějově dělal můj táta. Všechny přivítám u stolu a pak se pomodlíme Otčenáš.“
* Kde vás jako herce můžeme nyní na divadelních prknech vidět? A točíte nyní nějaký film či seriál?
„Hraju nejvíce s Divadelním spolkem Háta, takže jezdíme po celé republice, hrajeme komedie, já mám moc rád, když se lidé baví. V Praze máme svou domovskou scénu v Divadle Palace na Václavském náměstí. V Divadle U Hasičů, kousek od Vinohradského divadla, zase hraju v krásné hře Norma Fostera ‚Sex na vlnách‘. Tu hru jsem i zrežíroval, premiéru jsme měli na konci listopadu, myslím, že se to povedlo. Také s touto hrou budeme cestovat. Film, či seriál? Zatím to jsou jen takové malé věci, epizodní role, ale já věřím, že zase něco většího přijde.“
* Dokážete si přes Vánoce skutečně odpočinout, ať už aktivně, či pasivně?
„Já doufám, že ano. Moc se na to těším. Faktem je, že jsem celý rok stále mezi lidmi, kolem Silvestra také hraju. Takže se přiznám, že si nejvíc odpočinu, když jsem sám nebo v úzkém kruhu rodiny, anebo ve společnosti dobrých kamarádů. Vánoce k takovým pohodovým tichým setkáním přece úplně vybízí. Tak všem čtenářům PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku přeji krásné svátky vánoční, ať už tiché, nebo hlasité, ale hlavně šťastné a veselé!“
