Během své aktivní volejbalové kariéry byl Petr Zapletal vynikajícím nahrávačem, dlouholetým kapitánem reprezentace mužů ČR a mimo jiné vítězem české extraligy, německé bundesligy i European League. Po ukončení hráčské dráhy založil Volejbalovou akademii mládeže Olomouc, jíž stále šéfuje, a dva roky vedl ženy UP Olomouc, se kterými dvakrát vyhrál Český pohár. Od loňského léta se stal součástí realizačního týmu VK Prostějov, kde je jedním z trenérských asistentů a specializuje se na práci s nahrávačkami. Před sobotním derby právě s olomouckou Šantovkou jsme Petra trochu více vyzpovídali.
* Jak se zrodil váš příchod do vékáčka?
„Už v průběhu minulé sezóny mě oslovil Mirek Čada s nabídkou spolupráce. Dal jsem si nějaký čas na rozmyšlenou, a když jsme se pak v létě před začátkem přípravy znovu bavili, tak jsem tu nabídku vzal. S tím, že budu trénovat nahrávačky a k tomu pomáhat v realizačním týmu jako jeden z asistentů. Podle tohoto modelu od srpna jedeme.“
* Co a jak s nahrávačkami konkrétně děláte?
„To je v první řadě pinkání, pinkání a pinkání. (smích) Nahrávačky totiž musí být nejvíc ze všeho přesné i precizní. A k tomu, aby se zlepšovaly, samozřejmě existuje v přípravě spousta různých cvičení. Hodně jich znám ještě ze své hráčské kariéry, další moderní přibývají. Hlavně však jde především o každodenní dril, protože nahrávky musí být pokud možno úplně přesné a takové, jaké útočící hráč nebo hráčka potřebují. Což bez tvrdého tréninku prostě nejde, proto nahrávačky odbouchají z různých pozic tisíce balónů do tréninkového koše a potom další tisíce přímo parťačkám.“
* Nakolik se do této práce promítá, že v prostějovském družstvu teď jsou dvě mladší nahrávačky včetně jedné z USA, která je první sezónu mimo Ameriku?
„Elise Ferreira jsme si s Mirkem vybrali, líbil se mi její styl hry. Mezi americkým a evropským jsou určité rozdíly, ale ten její každopádně působil velice dobře. Byť je to Američanka, tak komunikace s ní je v pohodě a de facto stejná jako se druhou nahrávačkou Bárou Abendroth či s ostatníma holkama. Mluvit s Elise anglicky pro mě není vůbec žádný problém, každopádně ona potřebovala nějaký čas na aklimatizaci. Přibližně dva měsíce se trochu hledala, zvykala si na jiné věci i prostředí, musela se postupně adaptovat. Po těch dvou měsících už je vidět, že s občasnými menšími výkyvy se zlepšuje, jde nahoru. Včetně toho, že z mého pohledu již odehrála několik opravdu výborných zápasů. Někdy přijdou dílčí taktické problémy, ovšem to je normální. Celkově ale dokáže být mnohem stabilnější než dřív.“
* Jak vidíte Báru Abendroth a její progres?
„S Abe jsem kratší dobu pracoval už před několika lety v Olomouci, kam jsem si ji chtěl vytáhnout ze Šternberka, ale vedení klubu mi to bohužel nedovolilo. Pak se zranila, měla pauzu a já mezitím v UP skončil. Od té doby je vidět, že udělala velký pokrok, byť stále má některé nedostatky. Na jejich odstraňování se snažíme společně dělat, avšak tohle postupné zlepšování u mladých hráček není otázkou jednoho roku. Je potřeba na sobě makat dlouhodobě a ve všem se zkvalitňovat, za čímž si Abe jde. Nahrávačky jsou trochu specifické tím, že zrají o něco později, na výkonnostní vrchol se většinou dostávají až v pětadvaceti šestadvaceti letech. Nebo třeba ještě později.“
Více čtěte v tištěném vydání
