Hodně zážitků a také úspěchů i motivace k dalšímu zlepšování. Pro Ondřeje Vystavěla (na snímku) je orientační běh důležitou životní náplní. Aby ne, věnuje se mu už bezmála dvacet let. Za tu dobu stihl objet řadu podniků po celé Evropě, opakovaně byl úspěšný zejména ve štafetových závodech a dosáhl už i na titul vicemistra. Omezovat se nedá ani nouzovým stavem. Zatímco mnozí sportovci si načas dali pohov, jeho trénink nekončí. Kromě toho, že se pohybuje na vrcholové úrovni, se zároveň specializuje i na zimní odvětví tohoto sportu. Jeho cesta byla předem nalinkovaná, vždyť dědeček Boris před lety v Prostějově oddíl orientačního běhu založil. A ten nyní vede jeho syn Dušan. Takže rodinná tradice jako řemen.

* Kdy jste začal s orientačním během? A jaké byly vaše první krůčky na trati?

„V podstatě už jako úplně malý, protože děda byl dlouho předsedou oddílu v Prostějově a teď jej řídí taťka. Poprvé jsem se v lese s mapou pohyboval, tedy spíš šel v doprovodu, když mi byly dva roky, zahájil jsem tedy již od útlého dětství.“

* Vzpomenete si na svůj první závod? Jaký byl?

„Moc si to nepamatuji, ale něco mi říká, že to bylo na Drahanské vrchovině. Nejmladší kategorie je ta pro děti do 10 let. Svůj první závod, který jsem vyhrál, byl tedy rozhodně v této kategorii. Bylo to tehdy někde u Šošůvky. Jsou to ale jen střípky. Jak jsem se cítil, to už si vybavit nedokážu.“

* Jste v orientačním běhu spíše typ sprintera s nepříliš náročným terénem nebo jste spíše milovník těžkých terénů, kde je důležitá dobrá orientace v mapě?

„No, dřív bych řekl, že spíš jsem byl mapař. Ale teď se mi poslední dobou daří zejména v městských závodech, které teoreticky nejsou tak obtížné jako ty lesní a je to přece jen jednodušší. Nicméně při vyšší rychlosti je naopak větší pravděpodobnost, že dojde k chybě z nepozornosti. Navíc tím, že teď nejsou fakticky žádné závody, je to poznat na mapové stránce výkonu, že nejsem tak zvyklý. Dělám chyby, které bych jinak nedělal.“