Původně to měl být rozhovor se dvěma zúčastněnými. Paní Yvona věděla, mně to došlo posléze. Richard Benýšek je totiž člověk multifunkční, navíc vybavený velkou výřečností. Exkluzivních odpovědí pro PROSTĚJOVSKÝ Večerník se tedy ujal právě on. Protože jsou ale s manželkou za tři desítky let soužití propojeni, vlastně jí mluvil z duše. A mluvil o tom, co mají oba velmi rádi, co jim vrostlo do srdce a kde mají v podstatě druhé doma. O Běleckém Mlýně, který před dvaceti lety získali, aby ho časem poslali dál. Jenže zaúřadovaly sedlácké kořeny a „Bělák“ zůstal. Dnes je to opět oblíbené výletiště, které nabízí zábavu i ponaučení všem generacím. A samozřejmě také jedinečnou kuchyni.
* Jste už více než dvacet let spojeni s Běleckým Mlýnem. Jak jste se k němu vůbec dostali?
„V létě roku 2002 nám byla nabídnuta pohledávka za tehdejší společností Rehabilitační sportcentrum Bělecký Mlýn, která byla jištěna nemovitostmi Běláku. A protože jsem k Běláku měl v minulosti citový vztah, tak mě to zaujalo a pohledávku jsme koupili. Potom bylo asi půl roku, než jsme si s původním vlastníkem urovnali vztahy, zastavili jsme výkon rozhodnutí, který byl proti společnosti veden, a veškeré vztahy jsme si narovnali. Někdy na jaře 2023 jsme se stali vlastníky a potom byla před námi úvaha, jak budeme pokračovat dál.“
* Když jsme se před časem bavili o historii vašeho vztahu k Běláku, mluvili jste o tom, že jste si ho původně nechtěli nechat. Proč jste změnili názor?
„Tehdy jsme si vůbec nebyli jisti, že chceme Bělecký Mlýn vlastnit, protože jsme se obávali velkých investic a z toho vyplývající potřeby velkých peněz. Je potřeba si uvědomit, že budovy i areál byly velice zanedbané, střechami teklo, venku, co nebylo zabetonované do země, vždy někdo ukradl. Všechny pozemky kolem byly jednou divokou skládkou a zarostlé náletovými dřevinami. Opravdovým hybatelem, proč jsme si to nechali, byl můj nebožtík táta, který řekl, že bych byl hloupý, kdybych se toho zbavoval. Na základě tohoto jeho přání jsme si řekli, že to dáme nějakým způsobem do kopy a potom se uvidí.“
* Co pro vás při „vzkříšení“ bývalého vyhledávaného výletiště bylo nejsložitější?
„Na Běláku nefungovalo vlastně vůbec nic. Netekla na něm pitná voda, odpady tekly do jímky, která se musela každou chvíli vyvážet, vytápění bylo na elektrické přímotopy, střechami teklo, tím, jak barák v zimě promrzl, tak došlo k potrhání vodovodních trubek, za Bělákem obrovská divoká skládka, kde bylo navezeno opravdu kdeco, rybník v šíleném stavu a náletových dřevin bylo tolik, že jste od Běláku neviděli ani trať. Současně nám hodně lidí říkalo, že bude složité ho znovu rozjet, protože byl zavřený a lidi si zvykli chodit jinam.“
* Role jste si už před lety rozdělili. Já to vím, čtenáři ne. Můžete vysvětlit, čemu se na Běláku věnujete?
„Když jsme k restauraci a ubytování přidali ještě lesní hospodářství, zemědělskou výrobu, pěstitelskou pálenici, agroturistiku atp., přestalo být v mých silách se všemu věnovat osobně. Přece jen to byla srdeční záležitost, ale měl jsem svůj předmět podnikání jinde a opravdu jsem to nestíhal. Tehdy zasedla rodinná rada a domluvili jsme se, že manželka se stane tváří restaurace a já se budu věnovat tomu ostatnímu. Bylo to velice šťastné rozhodnutí. Yva tím žije, naši hosté ji mají rádi a díky tomu je restaurace a ubytování na Běláku tam, kde jsou. Velkou posilou bylo i zapojení naší nejstarší dcery Aničky, která se po návratu z vysoké školy již se svojí rodinou nastěhovala blízko k nám a starají se o Zámeček nad Běleckým Mlýnem.“
* Začneme restaurací, kam se vám povedlo přivést nejen úžasný kolektiv a šéfkuchaře, ale také skvělou nabídku pokrmů. Návštěvníci se sem jen hrnou, čemu to přisuzujete?
„Stávající tým si vybrala manželka a měla velmi šťastnou ruku, protože tento tým zůstal stabilní 8 let. Jsme rádi, že jsme kápli na lidi, jimž se podařilo vysvětlit náš požadovaný koncept, a to je ubytování v přírodě s trávením volného času na čerstvém vzduchu s restaurací v konceptu ‚od vidlí po vidličku‘. Takže je to zásluha manželky a celého našeho týmu spolupracovníků, moje zásluha je tam snad jen ta, že jim ke každé ‚ptákovině‘ dávám prostor k realizaci.“
* Na Běleckém Mlýně se ale dělají i nejrůznější oslavy a svatby. Je o ně zájem?
„Extrémní. Bohužel u svateb je to ale tak, že svatba je správní rozhodnutí, které může dělat pouze a výhradně obec s matrikou a termíny a ochotu obce nejsme schopni ovlivnit. Docela si nám na to nevěsty stěžují, ale to je bohužel život, chybí nám na to jakékoliv páky.“
* Máte zde i zookoutek, co se prohání po voliérách a ve výbězích?
„Předně je potřeba říct, že nejsme žádné zoo. Lidé k nám jedou se podívat na přírodu a většina našeho ptactva a zvířectva se potuluje volně po pastvinách a oboře. Nicméně pro naše nejmenší máme na Běláku voliéry s papoušky a veverkami, to má velký úspěch, samostatnou kapitolou je kozí gang koz kamerunských, který zejména v období, kdy jsou kůzlata, je v obležení návštěvníků.“
* Nechybí ani workoutové hřiště, proč jste je postavili?
„Hřiště bylo postaveno na trávení času pro mladé i pro seniory. Jednotlivé stroje jsou už trošku poplatné době vzniku. Tam víme určitě, že v budoucnu musíme udělat změnu, zkrátka už je to takové vyžilé. Ale skutečně hřiště je velmi populární a pořád se na něm někdo hýbe, což je dobře v dnešní době mamánků a knedlíků.“
* K Běleckému Mlýnu náleží také Zámeček. Dřív odchovna koní, dnes je tam vracíte. A nejen je, po pastvinách se potlouká ušlechtilý skot, ale i ovce. Chováte také prasata. Proč zrovna aberdeen angus a přeštické černostrakaté prase?
„Angusy jsme si vybrali záměrně, protože to je bezrohý skot. Kdo ví, jaké to je, když vás po pastvině nahání rohatá kráva anebo býk, ví, o čem mluvím. A při známé nedisciplinovanosti Čechů lézt zásadně tam, kde nemají co dělat, bychom byli pořád jednou nohou v kriminále. Náš skot je totiž celoročně na pastvách a na tomto konceptu si zakládáme. Přeštíci jsou původní kombinované české plemeno, které se může pohybovat i venku a část krmné dávky si doplňovat i zelenou hmotou, což se potom projevuje na chuti masa. A hlavně ta zvířata skutečně vydrží všechno.“
* K čemu masná produkce slouží?
„Veškerou produkci protáhneme přes naše kuchyně, do výkupu vůbec nic nedáváme, přiznám se, že ani nemám tušení, jaká je výkupní cena masa. Je mi to jedno. Dobytek vždy odvezeme na jatka, zpět si dovezeme čtvrtky, které si potom nachytáme na staření, děláme mokré i suché zrání. Vše se projevuje ve výsledné chuti masa na talíři.“
* Maso z vámi odchovaných zvířat spotřebujete sami, nebo ho lze koupit volně?
„Prodáváme pouze a výhradně v našich restauracích, prodávat maso ze dvora nechceme, neboť bychom museli splňovat přísná opatření z hlediska veterinárního zákona a hygieny, což nám za ten adrenalin nestojí.“
* Voda dělá na Běleckém Mlýně problémy léta. Není to tak dávno, kdy kvůli lijákům stoupla Romže na maximum a nechybělo mnoho, aby byla restaurace pod vodou. To je ale věc Povodí Moravy, správce toku. Naopak je vody všeobecně málo. Vy jste začali stavět retenční nádrže. Kolik jich nyní máte?
„V dnešní době máme na našich pozemcích v okolí 5 retenčních nádrží a přibližně 30 tůní, vše s akumulační schopností ve vyšších desítkách tisíc kubíků vody. Vodu jímáme při jarním tání při přívalových srážkách, čímž zabraňujeme škodám v údolí, anebo na níže položených majetcích. Současně voda plní celou řadu funkcí pro život zvěře, dalších živočichů, zdroj vody pro hasiče, snižování okolní teploty, zvedání rosnatosti atd. Dalších 5 retencí stavíme v tomto roce v lokalitě Žlebu pod Zámečkem a Pod Stražiským lesem (což je od Hluchova směrem k Habrkám). Hotovo by mělo být v květnu. Poslední pátou bychom rádi začali v květnu stavět v Amazonce.“
* Plánujete vybudovat další?
„Máme 5 vodních ploch u zámku v Přemyslovicích, tam teď pobíhají projektanti a vymýšlí, jak provedeme jejich revitalizaci.“
* S tím jde ruku v ruce i les. Nedávno vám ho kus spolkl oheň. Mnohem horší byl boj s kůrovcem. Jak jste si s tím poradili?
„Bohužel u nás v lese hoří furt, skutečně nevíme, co si o tom máme myslet, protože z 99 procent je to způsobeno nedisciplinovaností návštěvníků. Co se týče kůrovce, tím, že jsem obor vystudoval, věděl jsem, že problém přijde, upozorňovali nás na to už v 80. letech. My jsme se na to v nějaké podobě nachystali, a když vypukla kalamita, tak podíl smrku v našich porostech už byl relativně malý.“
* V oborách máte nejrůznější spárkatou, ale i černou zvěř. Lze se do obor podívat?
„Obora je normálně přístupná, ale samozřejmě přes přelezy. Vím, že to někomu může vadit, ale kolem Běláku je několik tisíc hektarů lesa a obora má 100 ha. Pokud z toho má někdo trauma, může se otočit a jít jinam. Výhodou obory je to, že skutečně vidíte zvěř, což by se vám ve volné přírodě úplně nestalo. Nám nevadí, když se lidé chodí dívat do obory, dokonce to vítáme, ale vyžadujeme, aby se tam nechovali jako pitomci. Se psy by tam vůbec lézt neměli.“
* Jste oba také příznivci umění. Mimo jiné podporujete olomouckého sochaře Jana Dostála. Ten pro vás vytvořil již několik soch, které jsou k vidění právě na Běleckém Mlýně. Představíte je?
„My máme Honzu Dostála opravdu rádi a jeho díla se nám líbí. Byli jsme u toho, když začínal, a s radostí sledujeme, jak se z něj už stává umělec evropského formátu. Na Běláku na zahrádce je vytvořena zajímavá plastika z kravské lebky, na břehu rybníka stojí Vetřelec, kterého jsme převezli z Olomouce. Ten je tedy viditelný jen z dálky, protože tato plastika úplně není v antivandalové úpravě, takže lepší k ní nikoho nepouštět. Nahoře na Zámečku na rozcestí stojí Ohnivý anděl. Představuje skulpturu skutečně rozzlobeného anděla strážného, který se zlobí, že má se svým člověkem moc práce. Rok nám stojí na Habrkách Kříž srdce, který je viditelný ze široka daleka, což si vymyslel Honza s mojí paní a já to nadšeně podpořil. Bude ještě jedno dílo, zatím nás úplně netrklo, co a kde. Vím ale určitě, že to bude něco dynamického, nejspíš zvíře.“
* Kříž na Habrkách a boží muka, která jste nechali znovu postavit u Zámečku. Vyjadřují vaše přesvědčení, že sakrální památky do krajiny patří?
„Ano, žijeme v kulturní krajině a osobně jsem názoru, že to je přesně to, co by v ní mělo být. Dostysovo umění budí emoce, neříkám, že se líbí všem stoprocentně, ale tak to má být. Každopádně nám se líbí.“
