Když se v prosinci znovu – již poněkolikáté ve své kariéře – vrátila do Prostějova, netajila se touhou pomoci místním volejbalistkám VK k zamýšlenému úspěchu. Tedy k zisku mistrovského titulu. A s jejím výrazným přispěním se to skutečně povedlo. Zkušená blokařka Veronika Trnková hrála celý zbytek sezóny jako z partesu, velice dobré výkony střídala s výbornými, až famózními a po rozhodujícím vítězství v Olomouci mohla společně s parťačkami zvednout nad hlavu obří trofej za extraligový triumf.
* Jaký byl z vašeho pohledu poslední duel soutěžního ročníku?
„Klíčový byl určitě druhý set, který jsme v těsném závěru konečně ustály po řadě předchozích nezdarů právě ve druhých sadách. Bylo pro mě až nepochopitelné, jak jsme dokázaly v prvních setech vždy jasně dominovat a pak ve druhých opakovaně polevit, prohrát je. Proto bylo klíčové, že jsme druhý set tentokrát zvládly, pro celý zápas to mělo rozhodující význam.“
* Volejbalově jste dnes měly nad Šantovkou navrch, ne?
„Po pravdě ani moc nevím, co k utkání po herní stránce říct. Ale my jsme to dneska chtěly za každou cenu urvat, což bylo podle mě i vidět.“
* Druhou část jste otočily z 16:19 a 23:24, třetí dokonce z 6:12. Čím se to podařilo?
„Myslím si, že tam byla z naší strany právě ta obrovská vůle, chtění finále ukončit a získat titul. Před zápasem jsme si říkaly, že se nám sice v téhle hale nehraje dobře a bude to hodně těžké, ale že to prostě dáme. Podle mě nám dost pomohl obrat skoro ztraceného tie-breaku z předchozího utkání doma.“
* Taky jste viditelně byly opravdu moc vyhecované, že?
„Velká vyhecovanost tam samozřejmě byla, ale abych pravdu řekla, tak mně se celé finále dařilo zůstávat relativně nad věcí. Nebyla jsem nijak moc nervózní, zůstávala vnitřně klidnější, a přitom mi nescházelo potřebné nabuzení. V minulých dvou letech se nám do finále nepovedlo dostat, proto jsem nebrala za žádnou samozřejmost, že se to letos podaří. A když to vyšlo, byla tam z mé strany určitá uvolněnost. Týmově nás Olomouc dostávala v rozhodující sérii o zlato do velice těžkých situací, tedy kromě prvního zápasu. Druhý jsme však tady prohrály a ve třetím nás měla Olomouc na lopatě, ale my jsme se v tu chvíli perfektně semkly a nedovolily soupeřkám tu výhodu využít.“
* Všechny včetně vás jste se ovšem z úspěšných míčů často radovaly fakt maximálně.
„Tohle k podobně důležitým střetnutím patří. Mně nevyšlo podle představ druhé finálové utkání a věděla jsem, že se do větších emocí musím víc nutit, protože to ke mně prostě patří, když si věřím a hraju dobře. Proto jsem se dvakrát třikrát do emotivních gest trochu přinutila – a pak už to jelo dál samo.“ (smích)
* Vy osobně už máte víc mistrovských titulů. Čím je tenhle výjimečný či originální, jaké pocity prožíváte?
„První dva tituly s Prostějovem jsem získala jako hodně mladá, měla jsem jen něco přes dvacet let a v týmu plnila úplně jinou roli než teď. Sice jsem pravidelně nastupovala, ale neočekávalo se ode mě nic extra. Hned potom přišlo třetí zlato s Olomoucí, to jsem byla pořád ještě mladá, přesto už jsem začínala víc patřit do osy družstva. Přesto byl můj tehdejší přístup takový, že pokud se titul nepovede tentokrát, tak to prostě vyjde příště. Následně v Liberci jsme extraligu vyhrály prvenstvím po dlouhodobé části soutěže, která se kvůli covidu nedohrála. Přesto beru i tenhle titul jako zasloužený, protože jsme celou sezónu hrály naplno a vítězily, zatímco další favorizované celky to možná trochu podcenily a prohrávaly častěji než my. Pak jsem odešla do zahraničí, kde přišlo nepříjemné zranění. Po návratu do Prostějova mě hodně mrzela minulá sezóna, kterou poznamenaly vnější vlivy v podobě spousty zranění i jiných zdravotních problémů, s čímž jsme nemohly nic extra dělat. Tím víc šťastnější jsem, že se to letos povedlo, zvlášť když jsem se už dostala do role, že na mých výkonech tým hodně stál. Což je na jednu stranu příjemné, ale na tu druhou i zavazující a tím náročné. Proto mám radost, že jsem to i díky svým zkušenostem zvládla. A hlavně že jsme to zvládly my všechny společně, že se nám jako největším favoritkám podařilo ten titul získat.“
