Volejbalový klub VK Prostějov existuje osmnáct let. A celou dobu od začátku až dosud v něm působí Solange Soares. Nejprve téměř kompletní dekádu jako hráčka na pozici smečařky (plus dlouho i kapitánka), následně coby kondiční trenérka ženského A-týmu i koučka mládežnických družstev různých věkových kategorií. Soli je prostě stálice, bez níž si úspěchy vékáčka už ani nelze představit. Po skončení zlaté sezóny 2024/25 jsme brazilskou rodačku vyzpovídali.
* Jaký byl rozhodující finálový duel v Olomouci?
„Abych řekla pravdu, tak před tím čtvrtým zápasem finálové série jsem ani nebyla tolik nervózní, necítila jsem takové napětí jako předtím. Asi díky způsobu, jakým se nám podařilo otočit zdánlivě ztracený tie-break předchozího utkání doma. Samozřejmě jsem to nebrala tak, jako že už máme všechno v kapse, ale ve vzduchu byl cítit určitý zlom. Holky v koncovce třetího finále ohromně zabraly, ještě víc se semkly. A myslím si, že právě v tom tie-breaku se zrodil náš mistrovský titul. Zvlášť když Olomouc do té doby vyhrála všech šest pátých setů v předchozím průběhu play-off a na našem hřišti v něm vedla už 7:2, což se nestává často, aby někdo takovou ztrátu v páté sadě otočil. Holkám se to ale v nesmírně důležité chvíli podařilo, získaly tím velké sebevědomí a v Olomouci si pak pro zlato tvrdě šly. Věřila jsem, že pokud získáme první set, tak tentokrát zvládneme i druhý a půjdeme za vítězstvím 3:0. Což se přesně vyplnilo bez ohledu na to, že soupeřky měly setbol na 1:1 a ve třetí sadě vedly 12:6. Náš tým však nemohlo už nic zastavit, nesmírně chtěl. A bylo vidět, že má navrch herně, psychicky i fyzicky.“
* Fyzická převaha vás jako kondiční trenérku musí těšit, ne?
„Celou sezónu jsme se celý realizační tým snažili, aby holky byly právě na úplný konec co nejlépe nachystané po všech stránkách. A máme radost, že to tak opravdu bylo. Olomouc měla ztíženou roli hodně úzkým kádrem, celý soutěžní ročník táhla v podstatě na sedm osm hráček skoro bez možnosti střídání. My jsme ten závěr sice taky hráli téměř neustále se základní sestavou, ale možnost prostřídat v případě potřeby jsme měli mnohem větší. Každopádně naše holky na tom kondičně byly pořád velice dobře bez ohledu na fakt, že končila sezóna a měly za sebou mnoho těžkých utkání. Celý rok jsme tomuhle uzpůsobovali přípravu, což se vyplatilo.“
* Hráčky též vydržely zdravé, že?
„Přesně tak, tohle bylo taky moc důležité. V mé trenérské filozofii coby kondiční specialistky je právě zdraví dokonce na prvním místě před vším ostatním, protože jen zdravá hráčka může nastupovat. Fyzická příprava týmu proto bývá sice společná, ale zároveň i dost individuální podle toho, jak na tom ta která hráčka zrovna je. Jestli se cítí úplně fit, nebo má nějaké zdravotní omezení, třeba i menší. Navíc holky jsou na tom různě silově, pohybově, obratností a podobně, což je přirozené. Tomu všemu se snažím kondiční přípravu uzpůsobovat tak, aby pro každou holku měla správný přínos a nepřinášela jim zbytečné problémy. Někdy přidat, jindy ubrat, ne jít stále na doraz. Což je též hodně o neustálé vzájemné komunikaci, operativním upravování nastaveného plánu. Letos se nám tak konečně povedla skvělá věc, že nikdo z týmu neutrpěl za celou sezónu vážnější zranění, naše baby zůstaly zdravé. Na rozdíl od soupeřek.“
* Jak se vám s družstvem v daném složení během ročníku 2024/25 pracovalo?
„Fantasticky. Musím říct, že holky vytvořily fakt výbornou skupinu, nesmírně pracovitou a profesionální. Všechny hned přijaly za svou moji filozofii ohledně kondiční přípravy takovým způsobem, že vždy dělaly vše absolutně naplno. Dostávaly ode mě veškeré informace, co, jak a proč děláme, pracovaly podle toho. Někdy šly v rámci možností do větší únavy, aby se dřina projevila třeba později, ale skously to, nic nešidily. A teď mají tu nejcennější odměnu v podobě titulu. Přitom jen my přesně víme, kolik práce za tímhle úspěchem stojí. A já můžu pouze zopakovat, že dělat s tak vynikajícím týmem byla fakt velká radost, potěšení.“
* Překonávala děvčata i značný psychický tlak?
„Samozřejmě. Ten tlak nebyl vůbec malý, všichni nás brali jako hlavního favorita, že bychom snad měli celou sezónu každého porážet 3:0. Ale takhle to ve skutečnosti nefunguje, zvlášť u nově sestaveného týmu, který se potřeboval sehrát, dát dohromady. Zvládat psychický nápor každopádně nebylo jednoduché, holky šly do každého zápasu s nutností vyhrát, a pokud se to nepovedlo, hned se dostávaly pod ještě větší tlak. Dokázaly však být trpělivé, stejně jako my z realizačního týmu i lidi z vedení klubu. Holkám je potřeba za zvládnutí celé sezóny moc poděkovat, měly výborný přístup i disciplínu, silnou mentalitu.“
* Jak těžké bylo celým soutěžním ročníkem dojít až k mistrovskému titulu?
„Po herních i výsledkových problémech během základní části DATART extraligy, které se podařilo překonat, jsme se během nadstavbové fáze dostali na úspěšnou vlnu vítězných utkání, kdy mančaft podával mnohem lepší výkony než do té doby. Před play-off však byla skoro dva týdny dlouhá zápasová pauza, která nás rozhodila z najetého rytmu, holkám sebrala nabranou pohodu. Ztratily tu maximální jistotu a trvalo, než ji dostaly zpět. Navíc ve vyřazovacích bojích už nebyl prostor na větší zaváhání, ještě vzrostl zmíněný psychický tlak, soupeři po nás tvrdě šli. Už Přerov ve čtvrtfinále dokázal místy zlobit, nemluvě o kvalitním Olympu Praha se třemi reprezentantkami včetně skvělé Moniky Brancuské v semifinále. No a finále proti Olomouci bylo pro oba týmy skutečným vrcholem, vzhledem k velké síle Šantovky UP jsme se před ním rozhodně nenacházeli v roli žádného jasného favorita. Hrály se dlouhé těžké zápasy, celá sezóna byla velice náročná. Ale dopadla dobře, za obrovské kvantum odvedené práce jsme všichni dostali tu nejkrásnější odměnu v podobě titulu.“
* Jste v Prostějově osmnáct let od úplných začátků VK, získala jste všech dvanáct titulů, s tím starších žákyň přede dvěma lety vlastně třináct. Co pro vás zdejší působení celkově znamená?
„Za téměř dvacet let na jednom místě má člověk ten klub, město i všechno okolo už dost v srdci. Celou dobu se snažím být svým přístupem i každodenní prací naprostá profesionálka, protože kdybych nebyla, jen těžko bych mohla v Prostějově působit skoro dvě dekády bez přerušení. Všechno je to také o výborných vztazích s Mirkem Čadou, Lubošem Petrášem i všemi ostatními, za tu dlouhou dobu se hodně dobře známe a cítíme k sobě vzájemný respekt, důvěru. VK Prostějov má dlouhodobě ty nejvyšší cíle, tím pádem jsou i profesní nároky na každého velké, stejně jako tlak. Podle toho je nutné k práci přistupovat – neustále na maximum. Mně osobně tahle vysoká náročnost vyhovuje, odpovídá mé vlastní mentalitě i životní filozofii, proto jsem tady pořád moc ráda a šťastná. Klubové vedení nám vytváří dlouhodobě výborné podmínky k naší práci, za což jsme vděční a moc děkujeme. No a naší zpětnou vazbou je trvale odvádět to nejlepší, co umíme a dokážeme. Z toho všeho dohromady pak vznikají ty dosažené úspěchy.“
- kondiční trenérka A-týmu žen a trenérka mládeže ve volejbalovém klubu VK Prostějov
- celým jménem Solange Paula Pereira Soares
- narodila se 1. července 1980 v brazilském Belo Horizonte
- má za sebou vynikající hráčskou kariéru špičkové volejbalistky
- v mládí získala s reprezentací Brazílie titul juniorské mistryně světa (1997)
- roku 2001 se přesunula do Evropy, konkrétně do Slávie UK Bratislava, kde pomohla během sedmi let dobýt sedm medailí ve slovenské extralize (čtyři zlaté a tři stříbrné)
- od léta 2007 působí ve VK Prostějov, zde se jako hráčka podílela na zisku osmi mistrovských titulů i devíti Českých pohárů
- aktivní kariéru ukončila v roce 2016, aby se hned přesunula do realizačního týmu vékáčka coby kondiční trenérka a vedle toho začala vést i klubové mládežnice
- v uplynulé sezóně trénovala kadetky VK, jež vybojovaly bronz v extralize U18, a nyní se vrací ke starším žákyním VK, s nimiž v roce 2023 senzačně získala zlato na mistrovství republiky U16
- jako aktivní hráčka a následně členka realizačního týmu byla u všech dvanácti mistrovských titulů prostějovských volejbalistek včetně toho zatím posledního letošního, v hanáckém klubu přitom působí už osmnáct let
- je svobodná
zajímavosti: má notoricky známou přezdívku Soli, vedle brazilského občanství vlastní rovněž slovenské, řadu let nastupovala za národní výběr žen SR, věnuje se charitě
